III.ÚS 96/25 – Ústavní soud

III.ÚS 96/25 ze dne 17. 4. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavních stížnostech stěžovatelů J. T., zastoupeného JUDr. Simonou Vypušťák Corradiniovou, advokátkou, sídlem Huťská 1383, Kladno, a M. T., zastoupené Mgr. Veronikou Němečkovou, advokátkou, sídlem Koulova 1565/9, Praha 6 - Dejvice, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. září 2024 č. j. 100 Co 82/2024-987, ve znění opravného usnesení ze dne 18. prosince 2024 č. j. 100 Co 82/2024-999 a rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 9. listopadu 2023 č. j. 0 P 356/2022-537, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ, jako účastníků řízení, a nezl. A. T., jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Ústavní stížnosti se odmítají. II. Stěžovateli se náhrada nákladů zastoupení v řízení před Ústavním soudem nepřiznává. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") s tvrzením, že obecné soudy porušily její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví označených rozsudků krajského soudu a Okresního soudu Praha-západ (dále jen "okresní soud") (v rozsahu výroků II. až IV. o běžném a dlužném výživném) s tvrzením, že obecné soudy porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně stěžovatel žádá, aby byla krajskému soudu uložena povinnost rozhodnout o úpravě péče nezletilé i pro dobu po rozvodu manželství. 3. Okresní soud napadeným rozsudkem svěřil nezletilou na dobu před i po rozvodu manželství rodičů (stěžovatelů) do asymetrické střídavé péče a zvlášť upravil péči o nezletilou o prázdninách (výrok I. napadeného rozsudku okresního soudu). Současně stanovil rodičům povinnost přispívat na výživu nezletilé, počínaje dnem 1. 2. 2022 na dobu před i po rozvodu manželství, a to stěžovateli částkou 15 000 Kč měsíčně a stěžovatelce částkou 6 000 Kč měsíčně (výroky II. a III.) a rozhodl o dlužném výživném (výrok IV.). Dále soud zamítl návrh na úpravu styku stěžovatele s nezletilou (výrok V.), zastavil řízení ve věci návrhu stěžovatele na nahrazení souhlasu stěžovatelky s výběrem mateřské školy (výrok VI.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok VII.). Soud při rozhodování o úpravě poměrů nezletilé zohlednil dosavadní faktický stav, který svou podstatou naplňuje znaky střídavé péče asymetrické (po delší čas je nezletilá u stěžovatelky, kratší pak u stěžovatele). Pokud jde o výši výživného, podle soudu jsou určené částky v možnostech a schopnostech obou rodičů a reflektují jejich životní úroveň a rovněž pokryjí odůvodněné potřeby nezletilé. 4. Krajský soud výrokem I. napadeného rozsudku změnil rozsudek okresního soudu ve výrocích I. až IV. tak, že nezletilou svěřil do rovnoměrné střídavé péče rodičů. Dále soud stěžovateli uložil povinnost přispívat na výživu nezletilé od 1. 2. 2022 částkou 19 000 Kč měsíčně a s účinností od právní moci tohoto rozsudku a s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů částkou 18 000 Kč měsíčně a stěžovatelce uložil povinnost přispívat na výživu nezletilé s účinností od 1. 2. 2022 částkou 7 000 Kč měsíčně a s účinností právní moci tohoto rozsudku a s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů částkou 8 000 Kč měsíčně; současně soud rozhodl o dlužném výživném. O náhradě nákladů soud rozhodl ve výroku II. rozsudku. Krajský soud doplnil dokazování provedené okresním soudem, a to zejména o pohovor s nezletilou (bod 10 napadeného rozsudku) či listiny prokazující příjem rodičů (body 11 až 27 tamtéž). Pokud jde o péči o nezletilou, soud shledal naplnění předpokladů pro svěření nezletilé do rovnoměrné střídavé péče rodičů. Závěrem soud zdůraznil, že nezletilá je na střídání péče rodičů dobře adaptována a tím spíše je zapotřebí "nastavit změnu režimu nyní, dostatečně dlouho před jejím nástupem na základní školu" (body 37, 38, 40 a 41 napadeného rozsudku). Při rozhodování o výši výživného soud vycházel z příjmů a majetkových poměrů obou rodičů, jejich nadstandartní životní úrovně, jakož i potenciality příjmů zejména u stěžovatele (zejména body 47 a 48 napadeného rozsudku). 5. Usnesením krajského soudu ze dne 18. 12. 2024 č. j. 100 Co 82/2024-999, byl napadený rozsudek téhož soudu ve výroku I. větě první opraven tak, aby bylo zjevné, že se nezletilá svěřuje do střídavé péče rodičů pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů. Při písemném vyhotovení rozsudku došlo k zjevné nesprávnosti, protože v první větě výroku I. nebylo v důsledku písařské chyby správně uvedeno, že úprava střídavé péče rodičů o nezletilou je stanovena pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů, ačkoliv tak bylo zjevné z označení věci v záhlaví rozsudku i ze znění rozsudku ohledně výživného. II. Argumentace stěžovatelů 6. Stěžovatelka ústavní stížností napadá závěry rozsudku krajského soudu pouze v rozsahu péče o nezletilou. Preferuje "dosavadní model péče", tedy asymetrickou střídavou péči. Rozsudek krajského soudu nedůvodně zasáhl do dlouhodobě fungujících aktivit nezletilé se stěžovatelkou a čas předávání komplikuje organizaci pracovních povinností. Podle stěžovatelky krajský soud navíc rozhodl odlišně od návrhů obou rodičů, tedy překvapivě. Krajskému soudu stěžovatelka vytýká, že porušil dvojinstančnost řízení; soud podle ní změnil rozsudek okresního soudu na základě dodatečné změny okolností, aniž by byl rozsudek sám o sobě k datu jeho vydání shledán v měněném výroku vadným. Stěžovatelka dále označuje jako "problematický" i rozsah a způsob dokazování v odvolacím řízení; krajský soud navíc některé důkazy opomenul (rozhodnutí přestupkové komise, odnětí auta, dlouhodobé neplacení výživného stěžovatelem). Poukazuje též na opakované konflikty vyvolávané stěžovatelem a jeho bezohledné chování (i ve vztahu k nezletilé - například rekonvalescence v nemoci). Nesouhlasí dále s tím, jak krajský soud vyložil obsah pohovoru s nezletilou. 7. Stěžovatelka žádá o anonymizaci osobních údajů v publikovaném rozhodnutí Ústavního soudu z důvodu ochrany zájmů nezletilé. 8. Stěžovatel naopak napadá formálně obě rozhodnutí obecných soudů, a to v části týkající se výživného pro nezletilou. Jeho námitky směřují však primárně proti závěrům krajského soudu. Jím stanovené výživné je nepřiměřeně vysoké, neodpovídající jeho příjmům, pracovnímu potenciálu, životní úrovni, majetkovým poměrům či odůvodněným potřebám nezletilé. Podle stěžovatele nelze navíc z napadeného rozsudku krajského soudu zjistit, jak "odhadl" příjmy stěžovatele na 180 000 až 200 000 Kč. Jde podle něj o nereálnou částku, která nemá podklad v provedeném dokazování. Soud podle něj nesprávně dovozuje, že by mohl vydělávat "dalších" 50 000 až 100 000 Kč jako zaměstnanci obchodních společností, ve kterých je společníkem. Neodůvodněně nerovný přístup vytýká stěžovatel obecným soudům, pokud jde o posuzování příjmů obou rodičů; příjmy stěžovatelky jsou podle něj objektivně vyšší, protože je nejen advokátkou poskytující právní služby bankovnímu sektoru, ale i prokuristkou společnosti s bankovní licencí. Nesouhlasí též s tím, že by měl sám někdy navrhnout stěžovatelce výživné pro nezletilou ve výši 15 000 Kč měsíčně; podle stěžovatele se jednalo nejen o výživné pro nezletilou, ale i výživné nerozvedené manželky, nadto požadované samotnou stěžovatelkou. 9. Stěžovatel v závěru ústavní stížnosti poukazuje na pochybení krajského soudu, protože napadený rozsudek neobsahuje navrhovanou úpravu péče o nezletilou i pro dobu po rozvodu manželství rodičů. Krajský soud jej podle stěžovatele "zřejmě omylem z vyhlášení i z následného textu rozsudku vypustil". Absence úpravy poměrů nezletilé pro dobu po rozvodu manželství rodičů však objektivně brání rozvodu jejich manželství, a k tomu, aby ji krajský soud bez dalšího zdůvodnění z původního rozsudku vyloučil, není žádný relevantní důvod. 10. Dále stěžovatel požaduje přednostní projednání ústavní stížnosti a přiznání náhrady nákladů řízení spočívající v povinném právním zastoupení advokátem a s tím spojenými náklady na právní služby. 11. Přípisem, doručeným Ústavnímu soudu dne 30. 1. 2025, vzal stěžovatel ústavní stížnosti zpět v části, v níž namítal porušení práva na spravedlivý proces v důsledku zrušení úpravy péče o nezletilou pro dobu po rozvodu manželství rodičů. Pochybení krajský soud napravil vydáním opravného usnesení ze dne 18. 12. 2024 č. j. 100 Co 82/2024-999 (s právní mocí ke dni 27. 1. 2025). III. Pro