IV.ÚS 1018/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1018/25 ze dne 31. 3. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudce Michala Bartoně o ústavní stížnosti stěžovatelky T. D. N., zastoupené Mgr. Jaromírem Slovákem, advokátem, sídlem Pivovarnická 1814/2, Praha 8, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. ledna 2025, č. j. 4 Azs 221/2024-37 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2024, č. j. 13 Az 2/2024-40, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Ministerstva vnitra jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka je státní příslušnicí Vietnamské socialistické republiky. V České republice pobývala od roku 2009 na základě povolení k dlouhodobému pobytu. Toto pobytové oprávnění však pozbyla, neboť v roce 2014 byla odsouzena za spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy a přečinu padělání a pozměňování peněz k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání devíti let. Z výkonu trestu byla podmíněně propuštěna v roce 2019. Manžel stěžovatelky byl také odsouzen k trestu odnětí svobody a bylo by mu zrušeno pobytové oprávnění. Stěžovatelka má dvě nezletilé děti a jednu zletilou dceru. Nezletilý syn stěžovatelky trpí těžkým onemocněním srdce. V době, kdy byli oba manželé ve výkonu trestu, o něj a nezletilou dceru pečovala zletilá dcera stěžovatelky. Nezletilé děti stěžovatelky pobývají v České republice na základě povolení k trvalému pobytu. 2. Dne 28. 10. 2019 podala stěžovatelka žádost o udělení mezinárodní ochrany. Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále jen "ministerstvo") ze dne 3. 3. 2020 č. j. OAM-951/ZA-ZA11-HA13-2019 nebyla stěžovatelce mezinárodní ochrana udělena. Toto rozhodnutí zrušil Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 23. 2. 2023 č. j. 32 Az 35/2020-63. Uvedl, že osobní péče rodiče o vážně nemocné nezletilé dítě, kterému ze zdravotních důvodů není doporučeno opustit území České republiky, může být jedním z důvodů zvláštního zřetele hodných k udělení humanitárního azylu. Krajský soud proto uložil ministerstvu, aby vyhodnotilo azylový příběh stěžovatelky z hlediska zdravotního stavu jejího nezletilého syna a zajištění péče o něj ze strany stěžovatelky a své případné závěry o neudělení humanitárního azylu řádně odůvodnilo na základě stěžovatelkou uvedených skutečností a předložených důkazů o zdravotním stavu nezletilého syna. Ministerstvu rovněž uložil, aby znovu vyhodnotilo trestnou činnost stěžovatelky a v případě, že opětovně dospěje k závěru, že se stěžovatelka dopustila vážného zločinu ve smyslu ustanovení § 15a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), aby své rozhodnutí pečlivě odůvodnilo a jednotlivé důvody konkretizovalo s ohledem na individuální okolnosti případu stěžovatelky. 3. Rozhodnutím ze dne 13. 12. 2023 č. j. OAM-951/ZA-ZA11-HA13-R2-2019 ministerstvo znovu rozhodlo, že azyl podle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu (ve znění účinném do 30. 9. 2025) se neuděluje a že doplňkovou ochranu pro existenci důvodů podle § 15a zákona o azylu nelze udělit. Uvedlo, že nijak nesnižuje zdravotní potíže nezletilého syna stěžovatelky. Stěžovatelka ale pozbyla pobytové povolení svým vlastním zaviněním, z důvodu trestné činnosti. Ke ztížení pobytového statusu rodinných příslušníků negativně přispěl i manžel stěžovatelky, který také pozbyl pobytové povolení. Rodinné vazby stěžovatelky v České republice nelze považovat za důvod pro udělení humanitárního azylu. Ten není určen ke zřízení pobytového povolení. K tomuto účelu je primárně určen zákon o pobytu cizinců. Stěžovatelčiny nezletilé děti sice v České republice pobývají na základě povolení k trvalému pobytu, nicméně v případě, že by o něj v budoucnu v důsledku jednání svých rodičů přišly (v květnu 2023 byl podán podnět ke zrušení jejich pobytu, ale dosud v této věci nebylo zahájeno žádné řízení), jsou stejně jako stěžovatelka a její manžel vietnamského původu. Mohou tedy společně žít na místě, kde budou mít všichni legální pobyt, nemusí to však být výhradně a jen území České republiky, kde v současnosti pobývají. Ministerstvo rovněž znovu posoudilo trestnou činnost stěžovatelky a dospělo k závěru, že trestná činnost stěžovatelky je vážným zločinem ve smyslu § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. 4. Stěžovatelka podala správní žalobu, kterou městský soud napadeným rozsudkem zamítl. Konstatoval, že stěžovatelka podala žádost o mezinárodní ochranu zejména za účelem legalizace pobytu. Ač nezletilý syn stěžovatelky trpí těžkým onemocněním srdce, tak jeho stav je stabilizovaný a v současné době musí pouze docházet na pravidelné kontroly. Ze spisového materiálu nevyplývá, že by nemohl kontroly absolvovat u specialisty v jiné zemi či u jiného lékaře. Cestování leteckou dopravou je pro nezletilého s ohledem na jeho diagnózu rizikovým faktorem, avšak není nemožné nebo dokonce zakázané, rovněž je pak možné zvolit i jiné způsoby dopravy, které by jej tolik nezatěžovaly, nebo vycestovat na území některého ze sousedních států a jedinou variantou stěžovatelky tedy není letecké vycestování do Vietnamu. K nejlepšímu zájmu dítěte městský soud uvedl, že stěžovatelce nebyl udělen azyl a její nezletilé děti mají rovněž vietnamské občanství, neudělení azylu tedy nebude mít za následek odloučení dětí od rodičů. Městský soud souhlasil s ministerstvem, že se stěžovatelka dopustila závažného zločinu a konstatoval, že ministerstvo se řídilo závazným právním názorem krajského soudu. 5. Stěžovatelka podala kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud napadeným usnesením odmítl pro nepřijatelnost. Konstatoval, že krajský soud nemohl ministerstvu uložit, jaké má přijmout konkrétní právní závěry týkající se posuzovaných sporných otázek, neboť tyto mohlo přijmout teprve po doplnění skutkového stavu věci ohledně aktuálního zdravotního stavu stěžovatelčina syna či po novém a řádně odůvodněném posouzení stěžovatelčiny trestné činnosti. 6. K humanitárnímu azylu Nejvyšší správní soud doplnil, že z výpovědí stěžovatelky vyplývá, že ona sama za nejzávažnější či stěžejní důvod pro setrvání na území České republiky nepovažuje zdravotní stav syna (ohledně čehož nemá povědomost o řadě základních informací, jako například název jediného léku, který syn bere, jakou srdeční vadou trpí, jaké operace prodělal, jaké jsou prognózy do budoucna, jména jeho lékařů apod.), ale pobyt s rodinou v České republice. K takovému účelu však humanitární azyl neslouží. Rozhodnutí o neudělení humanitárního azylu stěžovatelce, nemá za přímý důsledek nezbytné vycestování jejího syna (který pobývá na území na základě platného pobytového oprávnění) leteckou dopravou do země původu. Důvodem pro udělení humanitárního azylu stěžovatelce tak jen stěží může být stěžovatelčino tvrzení, že cestování leteckou dopravou je pro jejího syna rizikové. Aktuální zdravotní stav stěžovatelčina syna nadto nevyžaduje její přítomnost na území. Ostatně z jejích výpovědí vyplývá, že o jeho zdravotním stavu má jen malou povědomost a také z jejího popisu běžného dne rodiny vyplývá, že syn žádnou speciální péči z její strany nepotřebuje. 7. Co se týče výkladu pojmu vážný zločin, Nejvyšší správní soud poukázal na to, že z jeho judikatury vyplývá, že pod tento pojem spadá i drogová trestná činnost a že ministerstvo i městský soud podrobně a individuálně popsaly jednání stěžovatelky a vyhodnotily je. Jejich hodnocení nebylo založeno pouze na obecných úvahách o závažnosti a společenské škodlivosti trestné činnosti. II. Argumentace stěžovatelky 8. Stěžovatelka namítá, že se napadená rozhodnutí jsou v rozporu s čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Stěžovatelka, jakožto jediná osoba na území České republiky pečuje o svého nezletilého syna, jenž na území pobývá na základě povolení k trvalému pobytu a který trpí chronickým onemocněním srdce, kvůli kterému je nucen pravidelně podstupovat hospitalizace. Jeho zdravotní potíže mu znemožňují odcestovat ze země leteckou dopravou, což stěžovatelka dokládá lékařskou zprávou v doplnění ústavní stížnosti. Možnost cestovat do Vietnamu, jinak než leteckou cestou, je s ohledem na vzdálenost této země a na nutnost získat případná víza v tranzitních zemích prakticky vyloučena, stejně jako možnost vycestovat do některého jiného státu, neboť stěžovatelka ani její syn nemají vztah k žádné jiné zemi a ani v takových zemích nemají povolení k pobytu 9. Stěžovatelka dále namítá, že ministerstvo se při novém projednání věci neřídilo závazným právním názorem krajského soudu, čímž došlo k p