IV.ÚS 2255/25 – Ústavní soud

IV.ÚS 2255/25 ze dne 1. 10. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Petry Carvanové, advokátky, sídlem Huťská 1383, Kladno, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. června 2025 č. j. 13 To 121/2024-1068, a ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. července 2025 č. j. 12 To 168/2025-405 a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 27. května 2025 č. j. 6 T 45/2024-395, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně, jako účastníků řízení, a G. B., R. B., M. M., A. M., Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního státního zastupitelství v Kladně, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí tvrdíc, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na rovnost účastníků soudního řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny, vlastnické právo podle čl. 11 odst. 1 Listiny, právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 3 Listiny a právo na spravedlivou odměnu za práci podle čl. 28 Listiny. Ústavní soud usnesením ze dne 3. 9. 2025 sp. zn. IV. ÚS 2255/25, III. ÚS 2256/25, rozhodl o jejich spojení ke společnému řízení s tím, že nadále budou vedeny pod sp. zn. IV. ÚS 2255/25. 2. Z obsahu první ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Kladně (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 8. 4. 2024 č. j. 2 T 6/2020-952 uložil prvnímu vedlejšímu účastníkovi povinnost nahradit druhé vedlejší účastnici náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody ve výši 72 600 Kč. Na základě stížnosti prvního vedlejšího účastníka Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením (pozn. druhým v pořadí, protože jeho předchozí usnesení zrušil Ústavní soud nálezem ze dne 2. 4. 2025 sp. zn. II. ÚS 1824/24) zrušil usnesení okresního soudu a stěžovatelce stanovil odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu daně z přidané hodnoty (dále jen "DPH") ve výši 25 820,19 Kč. V odůvodnění krajský soud uvedl, že okresní soud nepochybil, pokud o návrhu stěžovatelky rozhodl až po pravomocném odsouzení prvního vedlejšího účastníka, a to při dodržení zákonem stanovené lhůty. Protože druhé vedlejší účastnici náleželo postavení zvlášť zranitelné oběti, má právo na právní pomoc poskytnutou bezplatně. Okresní soud rovněž nepochybil, pokud o nároku stěžovatelky rozhodoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a jestliže všechny stěžovatelkou uplatňované úkony uskutečněné ve prospěch druhé vedlejší účastnice hodnotil jako účelné, neměl však rozhodnout o povinnosti prvního vedlejšího účastníka nahradit náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody, ale měl stanovit odměnu a náhradu hotových výdajů, včetně DPH, jež zmocněnkyni poškozené hradí stát. Teprve po jejich vyplacení bude možno rozhodnout o povinnosti prvního vedlejšího účastníka k náhradě nákladů spojených s účastí druhé vedlejší účastnice v trestním řízení. Okresní soud dále podle krajského soudu chyboval, pokud výši odměny za jeden úkon právní služby stanovil striktně podle § 10 odst. 5 advokátního tarifu z výše přiznané náhrady nemajetkové újmy, aniž by respektoval judikaturu Ústavního soudu akcentující povinnost obecných soudů rozhodovat o náhradě nákladů poškozeného zastoupeného zmocněncem nejen z hlediska jejich účelnosti, ale také z hlediska přiměřenosti ve vztahu k přiznané odměně obhájce odsouzeného i přiznané náhradě škody či nemajetkové újmy. Přiměřenost odměny stěžovatelky je nutno podle krajského soudu poměřovat nejen s odměnou obhájce v trestním řízení, ale také s odměnou, která by byla stěžovatelce jako zástupkyni poškozené přiznána v řízení civilním, které by z hlediska důkazního břemene bylo pravděpodobně náročnějším. Uvedený závěr vychází z toho, že zastupování poškozeného v řízení adhezním je méně náročné, jelikož uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy nebo škody vychází především z činnosti orgánů činných v trestním řízení, byť krajský soud zohlednil tu skutečnost, že zmocněnec poškozeného oproti obhájci musí disponovat větší mírou empatie atp. S ohledem na všechna tato východiska krajský soud při stanovení výše odměny stěžovatelky za jeden úkon právní služby vycházel z § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, tedy z náhradní tarifní hodnoty 50 000 Kč stanovené pro věci, v nichž soud rozhoduje o náhradě nemajetkové újmy při zásahu do osobnostních práv, a to v souladu s usnesením Ústavního soudu ze dne 14. 2. 2023 sp. zn. I. ÚS 198/23 (pozn. rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) a v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021 sp. zn. 25 Cdo 3771/2020. 3. Z obsahu druhé ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že okresní soud napadeným usnesením ve věci třetího vedlejšího účastníka přiznal stěžovatelce, jako zmocněnkyni čtvrté vedlejší účastnice, odměnu a náhradu hotových výdajů v částce 51 774 Kč. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka stížnost, kterou krajský soud shledal důvodnou a napadeným usnesením zrušil usnesení okresního soudu a stěžovatelce přiznal částku 59 274 Kč, včetně DPH. Podle krajského soudu se okresní soud pečlivě vypořádal s volbou vhodných zákonných ustanovení pro určení výše odměny a náhrady hotových výdajů, jakož i s postavením čtvrté vedlejší účastnice, jako zvlášť zranitelné oběti. Dále se okresní soud správně zaměřil na rozlišení toho, které úkony právní služby považoval za účelné k uplatnění jejího nároku, včetně nákladů vzniklých s přibráním zmocněnce. Na základě toho postupoval při stanovení odměny částečné podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu - u úkonů přímo souvisejícími s uplatněním nároků čtvrté vedlejší účastnice, tedy pokud úkon právní služby souvisel s přiznáním náhrady nemajetkové újmy. Za ostatní úkony právní služby pak okresní soud stěžovatelce přiznal odměnu za jeden úkon právní služby podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu. Okresní soud však podle krajského soudu pochybil, nepřiznal-li stěžovatelce odměnu a náhradu hotových výdajů za účast při výslechu třetího vedlejšího účastníka, odměnu a náhradu hotových výdajů za další poradu se čtvrtou vedlejší účastnicí, a to před konáním hlavního líčení, v němž bylo zahájeno dokazování. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka v obou, obsahově podobných a argumentačně téměř shodných, ústavních stížnostech namítá, že obecné soudy měly postupovat v souladu s nálezem ze dne 19. 1. 2021 sp. zn. III. ÚS 3315/20 (N 13/104 SbNU 114), v němž se Ústavní soud zabýval odměnou advokáta za společné úkony při zastupování více osob v trestním řízení, a neměly extenzivně diferencovat, které úkony právní služby přímo směřují k účelnému uplatnění nároku poškozeného a které mají pouze obecnou povahou. Připomíná, že to byl normotvůrce, který v advokátním tarifu s účinností od 1. 1. 2025 začal rozlišovat mezi adhezními a neadhezními úkony právní služby, takové dělení si však nemůže přisvojovat obecný soud. Odměnu zmocněnce je přitom nutno srovnávat nejen s odměnou obhájce, ale také s odměnou advokáta, který by zastupoval poškozeného v civilním řízení. Pokud takto obecné soudy nepostupují, zakládají novou nerovnost mezi právním zástupcem zastupujícím poškozeného v civilním řízení a v adhezním řízení. Stěžovatelka rovněž nesouhlasí s východiskem obecných soudů, podle něhož je postavení zmocněnce v trestním řízení jednodušší, neboť jeho činnost je ulehčena obžalobou a činností orgánů činných v trestním řízení. 5. Ústavní stížnosti stěžovatelka pojímá též jako apel na to, aby Ústavní soud vzal v potaz, že soudy zvolený výklad advokátního tarifu postihne také zvlášť zranitelné oběti, neboť se advokáti odhlašují z registru pro pomoc obětem trestné činnosti. 6. V obou ústavních stížnostech stěžovatelka podrobně popisuje náklady na činnost advokátní kanceláře a v první ústavní stížnosti vyjmenovává nehonorovatelné úkony, které provedla. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnosti byly podány včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána napadená usnesení. Ústavní soud je k jejich projednání příslušný. Stěžovatelka, jako advokátka, nemusí být zastoupena jiným advokátem [srov. stanovisko pléna ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637)]. Úst