IV.ÚS 2966/25 – Ústavní soud

IV.ÚS 2966/25 ze dne 21. 1. 2026 Důvěra rodiče v soudní rozhodnutí a výkon styku s dítětem Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky A. U., zastoupené JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou, sídlem Bašty 413/2, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 30. června 2025 č. j. 54 Co 176/2025-888, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě, jako účastníka řízení, a J. H., zastoupeného Mgr. Bohuslavou Bartheldyovou, advokátkou, sídlem Ponávka 185/2, Brno, a nezl. K. H., zastoupené opatrovníkem městem Tišnov, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 30. června 2025 č. j. 54 Co 176/2025-888 porušilo stěžovatelčino základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 30. června 2025 č. j. 54 Co 176/2025-888 se ruší. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. V této věci se řeší uložení pokuty za zmařený styk otce s nezletilou dcerou (§ 502 zákona o zvláštních řízeních soudních, ve znění účinném do 31. 12. 2025). Stěžovatelka byla s dcerou na dovolené u moře, avšak termínově se pobyt u moře částečně překrýval se dny, během nichž měl mít s dcerou styk otec. Stěžovatelka se nejprve snažila domluvit s otcem na náhradním termínu styku, poté se obrátila na soud a získala předběžné opatření, které jí s dcerou umožnilo odjet na dovolenou. Odvolací soud po bezmála třech měsících prohlásil předběžné opatření za nezákonné. Ústavní soud dovodil, že civilní soudy stěžovatelku zpětně postihly v rozporu s jejím legitimním očekáváním a důvěrou v právo. II. Popis věci a její procesní vývoj 2. Prapříčinou nynější věci byla dovolená u moře na ostrově Tenerife ve Španělsku. Prarodiče své vnučce (nezletilé vedlejší účastnici) a své dceři (stěžovatelce) zaplatili společnou dovolenou, termínově ovšem na dny, kdy se nezletilá měla - podle soudem schválené dohody - stýkat s otcem. Jmenovitě šlo o poslední zářijové dny a úvodní říjnový den roku 2024 (26. 9. až 29. 9. 2024 a 2. 10. 2024). Nezletilé bylo tehdy necelých šest let. 3. Již v létě se stěžovatelka a její advokátka obrátily na otce (vedlejšího účastníka) a poprosily ho, zda nezletilá může jet k moři a zda by bylo možné se domluvit na náhradním termínu styku. Protože se blížil termín dovolené a protože dohoda rodičů byla stále v nedohlednu, stěžovatelka zažádala o vydání předběžného opatření. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou jejímu návrhu vyhověl a 17. 9. 2024, tj. jedenáct dní před odletem na dovolenou, vydal předběžné opatření, které stěžovatelce umožnilo s dcerou odjet na dovolenou (konkrétně znělo tak, že otec je povinen strpět péči matky o nezletilou ve dnech 26. 9. 2024 až 29. 9. 2024 a dále 2. 10. 2024 na ostrově Tenerife ve Španělsku; otec je povinen nejpozději do 30. 10. 2024 matce sdělit požadovaný náhradní termín styku a matka je povinna v takto stanoveném náhradním termínu styk strpět). Předběžné opatření bylo matce doručeno 18. 9. 2024, deset dní před odletem na dovolenou. 4. Později ale toto předběžné opatření odvolací soud prohlásil nezákonné. Otec proti předběžnému opatření podal odvolání, které odvolací soud sice odmítl, protože předběžné opatření pozbylo v době rozhodování odvolacího soudu (v prosinci 2024) jakýchkoli účinků. Současně však odvolací soud posoudil zákonnost předběžného opatření a dovodil, že předběžné opatření bylo nezákonné, neboť matka se fakticky domáhala jednorázové změny rozsudku o úpravě styku dcery s otcem, což zákon nepřipouští (usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 17. 12. 2024 č. j. 54 Co 290/2024-735). 5. Otec poté navrhl okresnímu soudu, aby nařídil výkon rozhodnutí, a to uložením pokuty za neumožnění styku s dcerou (§ 502 zákona o zvláštních řízeních soudních). Tvrdil, že stěžovatelka nedodržela soudem schválenou dohodu ve dvou případech, tedy dvakrát zmařila styk otce s nezletilou dcerou. Druhé porušení nastalo v prosinci 2024, první porušení se stalo v souvislosti s pobytem u moře na Tenerife. Okresní soud návrhu vyhověl, ovšem jen zčásti (usnesením ze dne 16. dubna 2025 č. j. 4 P 159/2024-872). Uložil pokutu jen za zmaření styku během pobytu u moře na přelomu září a října 2024. Pokutu stanovil ve výši 5 000 Kč. Argumentoval, že sporné předběžné opatření bylo otci doručeno 30. 9. 2024. Až od tohoto dne bylo vykonatelné. Přesto stěžovatelka nevyčkala, až bude předběžné opatření vykonatelné, a odcestovala do Španělska. Stěžovatelka dobře věděla, že se společná dovolená částečně kryje se dny, na které připadl styk dcery s otcem podle pravomocného rozhodnutí soudu, které schválilo dohodu rodičů o úpravě styku s dcerou. Nebylo-li rozhodnuto či dohodnuto jinak, a předběžné opatření doposud nebylo vykonatelné, musela se matka řídit soudním rozhodnutím o úpravě styku. 6. Stěžovatelka se odvolala. Krajský soud jí vyhověl jen zčásti a pokutu snížil na 3 000 Kč. Stěžovatelka musela podle krajského soudu respektovat pravomocné rozhodnutí civilního soudu (soudem schválenou dohodu o styku). Krajský soud zdůraznil, že stěžovatelčin postup nebyl správný, návrhem na vydání předběžného opatření se fakticky domáhala změny pravomocného rozhodnutí. To není přípustné ani procesně možné. Sporné předběžné opatření nadto nebylo v okamžiku odletu ještě vykonatelné, neboť otec si jej převzal až 30. 9. 2024. Stěžovatelčina obrana, že otec a jeho advokátka se s obsahem předběžného opatření seznámili, neobstojí. V prvé řadě se měla okresního soudu dotázat, zda je předběžné opatření skutečně vykonatelné. Nemohla tak jednat v důvěře v toto rozhodnutí. Dovolená byla rezervována až od 28. 9. 2024, přinejmenším dne 26. 9. 2024 se nezletilá dcera mohla s otcem setkat. Pokuta je tedy po právu. Snížení její výše krajský soud odůvodnil dvěma směry. Stěžovatelka má nízký příjem a šlo o její první porušení povinnosti. III. Argumentace stěžovatelky 7. V ústavní stížnosti stěžovatelka úvodem líčí, proč byla dovolená pro dceru důležitá. Celou situaci zavinila neochota otce komunikovat. Stěžovatelka měla pochopení pro jeho pracovní vytížení, proto učinila ústupek v podobě možnosti uskutečnit styk v kterýkoli náhradní termín. Přístup otce byl sobecký. Ústavněprávní argumentace stojí na nezohlednění zvláštností nynějšího případu; stěžovatelka učinila vše, co bylo v nejlepším zájmu dcery, dosáhla dokonce vydání předběžného opatření. Otec předběžné opatření úmyslně převzal až po jejím odletu k moři, dobře však o něm věděl. To, že předběžné opatření nebylo vykonatelné, nemá pro tuto věc význam, protože bylo zřejmé, že se na něm již nic nezmění. Napadené rozhodnutí tak zasahuje do práva stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a dále do práva podle čl. 32 Listiny (ochrana rodičovství a rodiny). IV. Shrnutí řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud si vyžádal soudní spis. Dále jmenoval nezletilé, vedlejší účastnici řízení, opatrovníka pro účely řízení před Ústavním soudem, a sice město Tišnov (usnesením ze dne 18. 11. 2025). A konečně, vyzval účastníky a vedlejší účastníky, aby se vyjádřili k nynější ústavní stížnosti. 9. Krajský soud ve vyjádření uvedl, že výkon rozhodnutí uložením pokuty nevyžaduje opakované zmaření styku. Naopak, i jednorázové nerespektování soudního rozhodnutí o úpravě styku s dítětem stačí k uložení pokuty. Předběžné opatření, v této věci navíc nezákonné, neslouží k jednorázovým změnám pravomocného rozhodnutí. Krajský soud (teoreticky) připustil, že neumožnění pobytu u moře by nezletilé mohlo nepříznivě ovlivnit její duševní pohodu. Na druhou stranu za nastalou situaci nemůže otec, jak stěžovatelka naznačuje. Byla to stěžovatelka, která si sama, případně v součinnosti s ostatními příslušníky rodiny, naplánovala dovolenou na čas, který byl určen pro styk mezi nezletilou a jejím otcem. 10. Opatrovník nezletilé se ztotožnil s napadeným usnesením. 11. Otec nezletilé úvodem upozornil, že pokuta ve výši 3 000 Kč je bagatelní. Proto by se Ústavní soud neměl ústavní stížností vůbec zabývat. Stěžovatelka neuvádí nic, co by naznačovalo, že tato věc má ústavní význam. I kdyby snad něco uvedla, nejde o újmu ústavního významu. Stěžovatelka musela vědět, že k okamžiku odletu na dovolenou ještě nebylo předběžné opatření vykonatelné, případně se na to mohla dotázat soudu. Otec nic neprodlužoval, předběžné opatření mu nebylo doručeno fikcí, vyzvedl si jej v úložní lhůtě. Klíčové je, že předběžné opatření bylo nezákonné, stěžovatelka o něj nemohla v souladu se zákonem vůbec žádat a okresní soud neměl návrhu vyhovět. Otec se ohrazuje proti způsobu, jak stěžovatelka celou situaci vykreslila ze skutkového hlediska. Otec musel strpět její chování po delší dobu, u dovolené na konci léta 2024 již musel učinit přítrž, a to i za cenu zarmoucení vlastní dcery. Podle otce je důležité, aby se dcera naučila