IV.ÚS 3740/25 – Ústavní soud

IV.ÚS 3740/25 ze dne 1. 4. 2026 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Kostelecké uzeniny a. s., sídlem Kostelec 60, zastoupené JUDr. Sylvií Sobolovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. listopadu 2025 č. j. 6 Afs 82/2025-75, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2025 č. j. 8 A 93/2024-122, rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 25. července 2024 č. j. MZE-53343/2024-11155 a rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 28. května 2024 č. j. MZE-36300/2024-14112, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze a Ministerstva zemědělství, jako účastníků řízení, a Státního zemědělského intervenčního fondu, sídlem Ve Smečkách 801/33, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Je přesvědčena, že orgány veřejné moci svým postupem porušily její ústavně zaručena práva zakotvená v čl. 3 odst. 1, čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí, stěžovatelka je obchodní společností vyrábějící uzeniny a součástí holdingu Agrofert. Jejím jediným akcionářem je obchodní společnost AGROFERT, a. s. (dále jen "společnost AGROFERT"), jejímž jediným akcionářem byl do začátku února 2017 Andrej Babiš. Ten byl od února 2017 do prosince 2021 předsedou vlády. V únoru 2017 vložil všechny akcie společnosti AGROFERT do dvou svěřenských fondů. 3. Stěžovatelka uzavřela v květnu 2018 s vedlejším účastníkem veřejnoprávní smlouvu o poskytnutí dotace ve výši až 70 milionů Kč na projekt "Inovace technologie výroby tepelně opracovaných masných výrobků pasterizovaných v obalu" z Programu rozvoje venkova České republiky na období 2014 až 2020. V roce 2021 stěžovatelka po realizaci projektu požádala o proplacení dotace, vedlejší účastník ale zůstal nečinný. 4. Stěžovatelka reagovala zahájením sporu z veřejnoprávní smlouvy. Ministerstvo zemědělství jako nadřízený orgán vedlejšího účastníka zahájilo přezkumné řízení na posouzení souladu uzavřené dohody s právními předpisy, konkrétně s § 4c zákona o střetu zájmů. V květnu 2024 vydalo napadené rozhodnutí, kterým zrušilo veřejnoprávní smlouvu s účinky ode dne jejího uzavření. Vycházelo z auditního šetření Evropské komise, podle kterého se na Andreje Babiše vztahuje § 4c zákona o střetu zájmů, a proto veškeré dotace poskytnuté společnostem holdingu Agrofert po 1. 9. 2017 jsou v rozporu se zákonem. Podle závěrů Evropské komise Andrej Babiš nepřímo ovládá celý holding prostřednictvím svěřenských fondů. Stěžovatelčin rozklad ministr zemědělství napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí ministerstva potvrdil. 5. Správní žalobu proti rozhodnutí ministra Městský soud v Praze napadeným rozsudkem zamítl. Předně uvedl, že smyslem § 4c zákona o střetu zájmů je zabránit střetu zájmů při vynakládání veřejných prostředků, tedy jejich poskytování společnostem vlastněným či ovládaným veřejným funkcionářem. Ústavní soud v nálezu ze dne 11. 2. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 4/17 vyložil termín "ovládání" široce a s přihlédnutím k unijní úpravě dospěl k závěru, že ovládající osobou může být i zakladatel svěřenského fondu, obmyšlený či jiná osoba s faktickou kontrolou nad svěřenským fondem. V zájmu bezrozpornosti právního řádu je nutno přihlédnout také k úpravě ovládání obsažené v zákoně o obchodních korporacích. Pojem "ovládání" podle zákona o střetu zájmů je však třeba chápat obecněji jako subjekt nebo mechanismus, kterým se vykonává vliv a který se neomezuje na kategorii obchodních korporací. Jinak by bylo možné použití tohoto ustanovení jednoduše obejít právě založením svěřenského fondu a zároveň podíly ve skutečnosti nadále ovládat. Ostatně i zákon o obchodních korporacích počítá s tím, že ovládat lze i fakticky přes svěřenský fond. Andrej Babiš prostřednictvím svěřenských fondů zvolil uspořádání a správu skupiny Agrofert tak, že mu nadále umožňovala nejen získávat zisk z majetku ve svěřenských fondech, ale i fakticky nepřímo ovládat skupinu, což plyne ze statutů svěřenských fondů. Městský soud uzavřel, že Andrej Babiš v době uzavření smlouvy nepřímo prostřednictvím svěřenských fondů uplatňoval rozhodující vliv ve společnosti Agrofert. 6. Nejvyšší správní soud stěžovatelčinu kasační stížnost neshledal důvodnou. Přisvědčil závěru, že okolnosti nyní posuzovaného případu odůvodňují zrušení veřejnoprávní smlouvy o poskytnutí dotace s účinky ex tunc. Za dodržení všech podmínek dotace, včetně souladu se zákonem, odpovídá příjemce dotace. Bylo na stěžovatelce, aby zajistila, že po celou dobu administrace projektu bude splněna podmínka stanovená v § 4c zákona o střetu zájmů. Této povinnosti ale stěžovatelka nedostála. Již při uzavírání smlouvy si mohla a měla být vědoma své nezpůsobilosti přijmout dotaci pro existenci střetu zájmů, což je zřejmá a zákonem stanovená podmínka. Proto stěžovatelka práva ze smlouvy nenabyla práva v dobré víře. I kdyby výklad § 4c zákona o střetu zájmů nebyl v době uzavření veřejnoprávní smlouvy zcela vyjasněn, a stěžovatelka mohla nabýt práva v dobré víře, převážil by nad jejími právy veřejný zájem. Tím byl zejména zájem na ochraně veřejných rozpočtů a zájem na zajištění rovného zacházení s hospodářskými subjekty zabráněním střetu zájmů. Tyto veřejné zájmy bylo nutné za daných skutkových okolností shledat jako naléhavější než stěžovatelčin soukromý zájem na uskutečnění dotačního projektu. II. Argumentace stěžovatelky 7. Rozsáhlou ústavní stížností napadla stěžovatelka všechna rozhodnutí z důvodů, které lze rozdělit do šesti částí. 8. V první z nich stěžovatelka tvrdí, že s ní správní orgány a správní soudy zachází nerovně z důvodu politické aktivity Andreje Babiše. O této předpojatosti svědčí, že Nejvyšší správní soud rozhodl o její obsáhlé kasační stížnosti bezprecedentně již za necelé čtyři měsíce, zatímco jindy trvá řízení déle než rok. 9. Zadruhé stěžovatelka tvrdí porušení principu předvídatelnosti práva a práva na řádné odůvodnění, neboť správní orgány ani správní soudy se dostatečně nevypořádaly se stěžovatelčinou argumentací a svá rozhodnutí nedostatečně odůvodnily. 10. Zatřetí stěžovatelka zpochybňuje výklad pojmu "ovládaná osoba" v § 4c zákona o střetu zájmů. Tvrdí, že tento pojem zákon o střetu zájmů nedefinuje, jde ale o ustálený pojem českého práva vymezený v zákoně o obchodních korporacích, který není důvod vykládat jinak. Soudy pojem "ovládání" svévolně rozšířily o kritérium majetkového prospěchu, který činí ze stěžovatelky osobu ovládanou Andrejem Babišem. Takové nepřípustné dotváření práva narušuje principy bezrozpornosti právního řádu a právní jistoty. Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 4/17 upozornil, že § 4c zákona o střetu zájmů je třeba vykládat restriktivně. Pozměňovací návrh, kterým se v § 4c zákona o střetu zájmů zakotvil zákaz poskytovat některým obchodním společnostem dotace, pracoval ve svém odůvodnění s tím, že pojem ovládání vychází ze zákona o obchodních korporacích. Pokud by měl být součástí pojmu "ovládání" v zákoně o střetu zájmů i aspekt majetkového prospěchu, užil by zákonodárce pojem "skutečný majitel", který český a evropský právní řád již zná. 11. Začtvrté stěžovatelka rozporuje závěr, že práva ze smlouvy o poskytnutí dotace nenabyla v dobré víře. Dobrá víra se předpokládá a je na veřejné moci, aby její existenci vyvrátila. Podle judikatury Ústavního soudu platí, že pokud je závěr o nedostatku dobré víry založen pouze na tom, že jednotlivec nepředvídal, jaký výklad orgány veřejné moci zaujmou, jde o nepřípustné přenášení odpovědnosti za výklad právních předpisů a výkon veřejné moci na jednotlivce (nález ze dne 4. 9. 2018 sp. zn. I. ÚS 17/16). Kromě toho je svévolný závěr, že bylo na stěžovatelce, aby zajistila, že jí v čerpání dotace nebrání střet zájmů. 12. Zapáté tvrdí stěžovatelka extrémní rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem a vyvozenými skutkovými a právními závěry. Zákon o obchodních korporacích obsahuje vyvratitelné domněnky ovládání. K nim měly správní orgány a soudy přihlížet, ledaže by byly vyvráceny. Vyvrácení zákonných domněnek nelze založit jen na označení osoby, která má údajně možnost uplatňovat rozhodující vliv. Naopak je nutno prokázat, že tato osoba skutečně naplňuje znaky ovládání vymezené zákonem o obchodních korporacích. Důkaz o konkrétních projevech ovládání však správní orgány ani správní soudy nepřinesly. 13. Konečně zašesté stěžovatelka tvrdí porušení práva na zákonného soudce. Nejvyšší správní soud rozhodl v rozporu se svou předchozí judikaturou, aniž věc postoupil rozšířenému senátu. Odchýlení od dosavadní judikatury mělo nastat u shora zmíněného výkladu zásad jednoty a vnitřní bezrozpornost