IV.ÚS 3742/25 – Ústavní soud

IV.ÚS 3742/25 ze dne 4. 2. 2026 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky L. C. H. C., zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1 - Nové Město, proti výrokům II a III rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. srpna 2025 č. j. 19 Co 200/2025-3556, a ústavní stížnosti stěžovatele L. H., zastoupeného Mgr. Tomášem Kloudou, advokátem, se sídlem Josefská 504/8, Brno, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. srpna 2025 č. j. 19 Co 200/2025-3556 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. ledna 2025 č. j. 6 P 146/2019-3159, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a 1. Mgr. Pavla Cikánka, advokáta, sídlem Marie Kudeříkové 4294/19, Brno, nezletilých 2. N. H. a 3. A. H. a 4. Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností, vedenou pod sp. zn. IV. ÚS 3742/25, se stěžovatelka podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví označeným rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny čl. 11 odst. 1, čl. 32 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a dále čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 2. Ústavní stížností, původně vedenou pod sp. zn. IV. ÚS 3765/25, se stěžovatel podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny čl. 10 odst. 2, čl. 11, čl. 32 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy. 3. Obě uvedené ústavní stížnosti byly spojeny usnesením ze dne 21. 1. 2026 ke společnému řízení pod sp. zn. IV. ÚS 3742/25, protože směřují proti stejným rozhodnutím týkajícím se téže problematiky. 4. Jak zjistil Ústavní soud z ústavních stížností i napadených rozhodnutí, stěžovatelka je matkou a jediným zákonným zástupcem nezletilých (ve věku 12 a 13 let), a to v důsledku zbavení rodičovské odpovědnosti stěžovatele - otce nezletilých. Nezletilí jsou v její výlučné péči. Mezi stěžovatelem a stěžovatelkou panuje velice nehostinná atmosféra, stěžovatel nerespektuje rodičovská práva stěžovatelky a vede k tomu i nezletilé, rozhoduje o významných záležitostech nezletilých bez jejího souhlasu a vědomí (změna bydliště, školy). Nezletilí v jeho faktické péči neplní povinnou školní docházku. 5. Stěžovatel nezletilé od 11. 9. 2024 zadržuje ve své faktické péči, od října 2024 není známo, kde se s nimi nachází (pravděpodobně v zahraničí, konkrétně v Asii), a to přes soudní zákaz styku a vycestování z České republiky. 6. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 1. 2025 č. j. 6 P 146/2019-3159 obvodní soud zbavil stěžovatele rodičovské odpovědnosti k nezletilým, včetně všech práv a povinností spojených s jejich osobností (výrok I), zakázal stěžovateli osobní a nepřímý styk s nezletilými, a to včetně kontaktu telefonického a prostřednictvím elektronických komunikací (výrok II), určil vzdělávacím zařízením pro výkon povinné školní docházky nezletilých Základní školu X (výrok III), určil místem trvalého bydliště nezletilých bydliště stěžovatelky (výrok IV), uložil stěžovateli povinnost zdržet se vycestování spolu s nezletilými z České republiky bez předchozího písemného souhlasu stěžovatelky opatřeného jejím úředně ověřeným podpisem a povinnost zdržet se jakýchkoliv úkonů směřujících k tomu, aby nezletilí sami či v doprovodu třetí osoby vycestovali z České republiky bez písemného souhlasu stěžovatelky, opatřeného jejím úředně ověřeným podpisem, a to do doby udělení takového písemného souhlasu stěžovatelky (výrok V), jmenoval nezletilým opatrovníka pro správu jmění tvořeného spoluvlastnickým podílem na nemovitosti, a to prvního vedlejšího účastníka, s tím, že ten je oprávněn za nezletilé za konkrétních podmínek ve výroku stanovených uzavírat ohledně spravovaného jmění nájemní smlouvy, dohlížet na placení nájemného a služeb, ukončovat nájemní vztahy, dohlížet a zajišťovat údržbu jmění, hradit daně z nemovitostí a další platby spojené s vlastnictvím domu, sjednávat pojistné smlouvy. Dále mu byla uložena povinnost podávat soudu zprávy o stavu jmění nezletilých, postupovat s péčí řádného hospodáře s tím, že výkon funkce opatrovníka pro správu jmění je bezplatný (výrok VI). 7. Městský soud v Praze poté, jakožto odvolací soud, změnil výroky II a VI rozsudku obvodního soudu, a to tak, že zákaz osobního a nepřímého styku stěžovatele s nezletilými, a to včetně telefonického kontaktu a kontaktu prostřednictvím elektronických komunikací, se stanoví na dobu od právní moci tohoto rozsudku do uplynutí 6 měsíců od předání nezletilých stěžovatelce (výrok II). Dále byl jmenován nezletilým opatrovník pro správu jejich jmění tvořeného spoluvlastnickým podílem na nemovitosti, a to první vedlejší účastník, s tím, že opatrovník je oprávněn provádět dohled nad správou nemovité věci vykonávanou stěžovatelem nezletilých a požadovat po něm dokumenty se správou související, a je povinen podávat soudu zprávy o stavu jmění nezletilých s tím, že výkon funkce opatrovníka pro správu jmění je bezplatný (výrok III). II. Argumentace stěžovatelů 8. Stěžovatelka brojí ústavní stížností proti výroku II a III rozsudku městského soudu, kterým změnil výroky II a VI rozsudku obvodního soudu, týkající se (1) zákazu styku stěžovatele s nezletilými a (2) správy nemovitosti nezletilých. 9. Stěžovatel ústavní stížností brojí proti oběma výše uvedeným rozhodnutím. (i) Argumentace stěžovatelky 10. Stěžovatelka vytýká městskému soudu, že se nezabýval nejlepším zájmem nezletilých. Dostatečně neposoudil vliv svého rozhodnutí na zájmy a práva nezletilých, jak v případě úpravy jejich styku se stěžovatelem, tak v případě správy spoluvlastnického podílu na nemovitosti, čímž došlo k porušení čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, čl. 11 odst. 1 a čl. 32 odst. 1 Listiny. 11. Namítá také nesprávné právní posouzení věci v případě správy spoluvlastnického podílu na nemovitosti. Městský soud porušil právo na spravedlivý proces tím, že dezinterpretoval návrh stěžovatelky ve vztahu ke správě spoluvlastnického podílu nezletilých na nemovitosti, když měl konstatovat, že cílem návrhu stěžovatelky bylo údajně jenom to "aby byla informována o hospodaření s bytovým domem". (ii) Argumentace stěžovatele 12. Stěžovatel je přesvědčen, že výše uvedenými rozhodnutími bylo porušeno jeho právo rodiče pečovat o své děti a vychovávat je ve smyslu čl. 32 odst. 4 Listiny, neboť mu bez dostatečných, konkrétních a ústavně konformních důvodů bylo fakticky odňato jakékoliv právo podílet se na životě nezletilých dětí. Obecné soudy podle něj opakovaně nedostatečně zohledňují přání nezletilých a jejich názory. 13. Vedle toho stěžovatel namítá porušení práva na spravedlivý proces, neboť obecné soudy neúplně zjistily skutkový stav věci, neprovedly všechny stěžovatelem navrhované důkazy, opakovaně se nevypořádaly s jeho konkrétními procesními námitkami a při rozhodování setrvaly na formalistickém a paušálním hodnocení, které neodpovídá skutečnému stavu věci ani požadavkům kladeným na rozhodování v rodinněprávních věcech. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 14. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnosti byly podány včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavními stížnostmi, a Ústavní soud je k jejich projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. 15. Ústavní stížnost stěžovatele je však nepřípustná proti výroku I rozsudku městského soudu, co do zbavení stěžovatele rodičovské odpovědnosti (výrok I rozsudku obvodního soudu), proti kterému bylo přípustné dovolání. Stěžovatel tak řádně nevyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. 16. Ve zbytku jsou ústavní stížnosti přípustné. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavních stížností 17. Ústavní soud úvodem připomíná, že posouzení nejlepšího zájmu dítěte není právními předpisy nijak vymezeno. Nejlepší zájem dítěte je definován vždy individuálně s ohledem na specifickou situaci, v níž se dítě, jehož se věc týká, nachází, přičemž pozornost by měla být věnována jeho osobním poměrům, situaci a potřebám. Jde tak vždy o posouzení konkrétních skutkových okolností případu (srov. např. nález ze dne 30. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 1506/13). Zde je nutno s ohledem na subsidiaritu ústavního přezkumu, jakož i referenční kritérium přezkumu, kterým je ochrana ústavně zaručených práv, nikoli další instanční přezkum rozhodnutí obecných soudů, zdůraznit, že posuzování skutkových otázek, zejména pak v rodinněprávních věcech, musí být v prvé řadě ú