IV.ÚS 392/25 – Ústavní soud

IV.ÚS 392/25 ze dne 23. 4. 2025 Svěření do péče s ohledem na přání dítěte Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele D. P., zastoupeného Mgr. Janem Andráškem, advokátem, sídlem Kopečná 241/20, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. listopadu 2024 č. j. 38 Co 172/2024-964, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a L. S., zastoupené Mgr. Karlem Borkovcem, advokátem, sídlem Lesnická 787/10, Brno, a nezletilého A. P., zastoupeného statutárním městem X, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. listopadu 2024 č. j. 38 Co 172/2024-964 porušil základní práva stěžovatele na rodinný život a na péči o děti zaručená čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. listopadu 2024 č. j. 38 Co 172/2024-964 se ruší. Odůvodnění: I. Skutkový stav věci a průběh předchozího řízení 1. Stěžovatel se domáhá zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"), přičemž se dovolává porušení svých základních práv a ústavních principů zaručených čl. 3 odst. 1, čl. 10 odst. 1 a odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 14. 6. 2024 č. j. 121 P 31/2020-916, ve spojení s opravným usnesením ze dne 28. 6. 2024 č. j. 121 P 31/2020-927, rozhodl o změně stávajících výchovných poměrů nezletilého vedlejšího účastníka tak, že jej svěřil do střídavé péče obou rodičů. Soud shledal splnění podmínek pro změnu předchozího rozhodnutí o péči, a to zejména s ohledem na uplynutí času (od roku 2021), zvýšení věku nezletilého a jeho schopnost formulovat svůj názor, který projevil před opatrovníkem i soudem konzistentně. 3. K odvolání vedlejší účastnice ve věci rozhodoval krajský soud, který napadeným rozhodnutím rozsudek městského soudu změnil tak, že se návrh stěžovatele na svěření nezletilého syna do střídavé péče zamítá. Krajský soud uvedl, že vyšší věk dítěte, případně jeho přání, nelze označit za podstatnou změnu poměrů, jež by sama o sobě mohla vést ke změně soudního rozhodnutí. 4. Krajský soud dále odůvodnil, že názor dítěte je jen jedním z faktorů, které je třeba při úvaze o změně úpravy brát v potaz. Zhodnotil, že z vyjádření nezletilého v odvolacím řízení vyplývá, že je v prostředí u každého z rodičů spokojený. Zmínil, že nezletilý má u matky výborné životní podmínky a zdůraznil, že "za situace, kdy nezletilý nastoupil na 2. stupeň základní školy, kde je obecně známo, že učivo je složitější, je to právě matka, která zajišťuje řádnou školní přípravu". Krajský soud upozornil na přetrvávající handicap otce (nedostatečné ovládnutí českého jazyka) a zpochybnil, že by otec zvládal přípravu nezletilého na vyučování, zejména pokud jde o český jazyk jako předmět. Za problémovou označil rovněž motivaci otce pro zavedení střídavé péče. Uvedl, že stěžovatel nebyl schopen sdělit, v čem by měl být dán přínos tohoto nového výchovného uspořádání pro nezletilého. Zmínil, že důvod změny neuvedl ani samotný nezletilý. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel zdůrazňuje, že presumpce ve prospěch střídavé péče může být vyvrácena jen na základě pádných a objektivních důvodů, které krajský soud neuvádí. Rozporuje jednotlivé argumenty krajského soudu rekapitulované shora. Poukazuje např. na nález ze dne 21. 6. 2023 sp. zn. III. ÚS 1349/22, z nějž vyplývá, že náročnější příprava na výuku ve škole není důvodem pro zamítnutí střídavé péče. Stěžovateli není jasné, proč by se měl prospěch nezletilého po svěření do střídavé péče zhoršit. Rovněž mu není jasné, jak krajský soud dospěl k závěru, že školní přípravu zajišťuje pouze matka. Upozorňuje, že nezletilý se stěžovatelem v současné době tráví zhruba 1/3 času a stěží by měl výborný prospěch, kdyby se s ním stěžovatel nijak nepřipravoval, jak vyplývá z napadeného rozhodnutí. 6. Stěžovatel zdůrazňuje, že běžně komunikuje v českém jazyce. Měl-li předkladatele v průběhu soudního řízení, učinil tak z důvodu právní jistoty a složitosti právního jazyka. Má za to, že je napadeným rozhodnutím nepřípustně diskriminován na základě národnosti. Za vadný označuje závěr o své údajné problematické motivaci. S odkazem na obsah spisu uvádí, že s nezletilým tráví čas, věnuje se mu, učí ho hře na hudební nástroje a jazykům. Na styku a času stráveném se synem velmi lpí. Stěžovatel nepovažuje za přesvědčivý ani závěr, že důvody ke změně stávajícího výchovného režimu neuvádí ani nezletilý. Nadále má za to, že v nyní posuzovaná věci nastala podstatná změna poměrů. Odkazuje na nálezovou judikaturu, z níž se podává, že za takovou změnu poměrů lze považovat rovněž vyšší věk dítěte (srov. nález ze dne 21. 6. 2023 sp. zn. III. ÚS 1349/22). Stěžovatel dále uvádí, že přání dítěte je podstatným kritériem rozhodování ve věcech úpravy výchovných poměrů. Napadené rozhodnutí považuje za překvapivé, neboť krajský soud kromě výslechu nezletilého a zprávy opatrovníka neprovedl žádné důkazy, přičemž nezletilý i opatrovník se vyjádřili ve prospěch střídavé péče. Krajský soud přesto rozhodnutí městského soudu změnil. III. Řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníka a vedlejších účastníků řízení. 8. Krajský soud stručně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, které dle jeho názoru neodporuje nejlepšímu zájmu dítěte. 9. Vedlejší účastnice řízení ve vyjádření - stručně řečeno - uvedla, že stěžovatel pouze prosazuje svá práva bez ohledu na nejlepší zájem nezletilého. Namítla, že tvrzení stěžovatele jsou účelová a záměrně zkreslená. Zdůraznila, že nezletilý nemá u otce kvalitní zázemí. Vedlejší účastnice navrhla, aby Ústavní soud stěžovatelův návrh odmítl pro zjevnou neopodstatněnost. 10. Kolizní opatrovník nezletilého odkázal na svá předchozí vyjádření u městského soudu i krajského soudu. Zopakoval, že souhlasil s návrhem stěžovatele na svěření nezletilého do střídavé péče. Uvedl, že shodně se v průběhu řízení vyjádřil rovněž nezletilý. Kolizní opatrovník upozornil na událost ze dne 17. 3. 2025, jež nastala po vydání napadeného rozhodnutí, kdy nezletilý ve škole sdělil, že odmítá odejít k matce. 11. Tato vyjádření Ústavní soud zaslal stěžovateli na vědomí. 12. Usnesením ze dne 14. 4. 2025 Ústavní soud jmenoval nezletilému vedlejšímu účastníkovi pro řízení před Ústavním soudem téhož opatrovníka, který jej zastupoval již v řízení před obecnými soudy. 13. Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, neboť dospěl k závěru, že od něho nelze očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu). IV. Splnění procesních předpokladů řízení 14. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. V. Vlastní posouzení 15. Ústavní soud předně považuje za nezbytné zdůraznit, že k soudním rozhodnutím v rodinných věcech přistupuje velmi rezervovaně, a dále rovněž to, že není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva; jeho úkolem je v řízení o ústavní stížnosti ochrana ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky], nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto ani v řízeních o ústavních stížnostech směřujících proti rozhodnutím obecných soudů týkajícím se úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem v žádném případě nenáleží hodnotit důkazy provedené obecnými soudy v příslušných řízeních a na základě tohoto vlastního hodnocení důkazů předjímat rozhodnutí o tom, komu má být dítě svěřeno do péče, jakým způsobem (co do rozsahu i konkrétního vymezení časového harmonogramu) má být rozhodnuto o styku rodičů k nezletilému dítěti, atp. 16. Ústavní soud připomíná, že ve vztahu k přezkumu rozhodnutí obecných soudů týkajících se problematiky úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem je jeho úkolem především posoudit, zda obecné soudy neporušily základní práva stěžovatele, kupříkladu tím, že by excesivním způsobem nerespektovaly již samotná ustanovení podústavního práva (srov. např. nález ze dne 23. 2. 2010 sp. zn. III. ÚS 1206/09). Ústavní soud také vždy posuzuje, zda řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny veškeré potřebné důkazy a zda byla veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení náležitě odůvodněna. 17. Ústavní soud ve své judik