IV.ÚS 722/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 722/26 ze dne 29. 4. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Lukáše Hořejšího, zastoupeného Mgr. Ing. Tomášem Menčíkem, advokátem, sídlem K Starým valům 442/10, Plzeň, proti výroku III usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2026 č. j. 54 A 67/2025-27, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Městského úřadu X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah napadeného výroku 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, resp. jeho výroku, s tvrzením, že jím byly porušeny čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. V řízení před Krajským soudem v Praze se stěžovatel domáhal ochrany proti nečinnosti vedlejšího účastníka v řízení o dodatečném povolení stavby. Původní správní řízení bylo zahájeno na žádost stěžovatele dne 10. 1. 2023. Vedlejší účastník řízení zastavil usnesením ze dne 12. 10. 2023, proti čemuž se stěžovatel odvolal. Krajský úřad Středočeského kraje usnesení vedlejšího účastníka potvrdil a odvolání stěžovatele zamítl. Proti rozhodnutí krajského úřadu ze dne 25. 1. 2024 podal stěžovatel žalobu ke krajskému soudu, který rozsudkem ze dne 26. 2. 2025 č. j. 37 A 7/2024-93 obě rozhodnutí správních orgánů zrušil a věc vrátil krajskému úřadu k dalšímu řízení. Rozsudek nabyl právní moci 19. 3. 2025. 3. Stěžovatel poté podal ke krajskému soudu dne 3. 9. 2025 žalobu na ochranu proti nečinnosti vedlejšího účastníka. V době podání neměl meritorní rozhodnutí ve věci samé a ani sdělení, kdy lze rozhodnutí očekávat či z jakého důvodu nelze bezodkladně rozhodnout, popř. jakékoli jiné sdělení týkající se řízení. 4. Krajský soud řízení napadeným usnesením zastavil (výrok I) pro zpětvzetí návrhu stěžovatelem, neboť v mezidobí správní orgán rozhodl ve věci samé, a to dne 6. 1. 2026. Stěžovateli vrátil část zaplaceného soudního poplatku (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Postupoval přitom podle § 60 odst. 7 s. ř. s. a výkladu Ústavního soudu v nálezu ze dne 24. 8. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3523/20. Z něj vyplývá, že je možné nepřiznat náhradu nákladů řízení z důvodů zvláštního zřetele hodných, ačkoliv byla žaloba vzata zpět pro pozdější chování žalovaného správního orgánu (§ 60 odst. 3 věta druhá s. ř. s.). Uvedl, že ke dni podání žaloby stěžovatelem ještě neuplynula ani lhůta pro vydání rozhodnutí (ta měla uplynout až dne 3. 10. 2025), nemohl tedy v ten okamžik platit stav bezvýsledného vyčerpání prostředků ochrany proti nečinnosti. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel tvrdí, že postupem krajského soudu došlo k porušení jeho základních práv. Uvádí, že nemohl objektivně spočítat lhůtu pro vydání rozhodnutí vedlejšího účastníka, neboť nedisponoval informací, že by věc byla věcí zvlášť složitou, jak ji posoudil krajský soud, což má zásadní vliv na délku lhůty pro vydání rozhodnutí. 6. Z nálezu Ústavního soudu neplyne, že by jakákoliv předčasná žaloba na ochranu před nečinností správního orgánu vedla k automatickému nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení. Stěžovatel zdůrazňuje, že vedlejší účastník rozhodoval poté, co bylo jeho původní usnesení o zastavení řízení k žalobě stěžovatele zrušeno, a že stěžovatel již přes tři roky usiluje o dodatečné povolení stavby. 7. Stěžovatel klade otázku, zda je v právním státě akceptovatelným výkladem podústavního práva mechanické negativní rozhodnutí o nákladech řízení v případě, kdy nelze v případě žaloby na ochranu proti nečinnosti objektivně lhůtu pro vydání rozhodnutí spočítat. III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. K problematice náhrady nákladů řízení se dlouhodobě staví Ústavní soud zdrženlivě a soudní rozhodnutí o nákladech řízení podrobuje pouze omezenému ústavněprávnímu přezkumu (srov. nález ze dne 12. 6. 2025 sp. zn. I. ÚS 2/25). Ačkoli i rozhodnutí o nákladech řízení může mít citelný dopad do majetkové sféry účastníků řízení, samotný spor o nákladech řízení zpravidla nedosahuje intenzity způsobilé porušit jejich základní práva a svobody (srov. např. nález ze dne 28. 8. 2024 sp. zn. I. ÚS 2216/23, bod 16). Rozhodnutí o nákladech řízení může nabýt ústavněprávní dimenzi až v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení. K tomu dochází kupříkladu v důsledku svévolné interpretace nebo aplikace příslušných ustanoveních zákona, extrémního rozporu s principy spravedlnosti (srov. např. nález ze dne 13. 10. 2015 sp. zn. III. ÚS 411/15, bod 18). 9. Ústavní stížnosti proti rozhodnutím o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou. O to mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, přitom musejí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici 50 000 Kč, tj. hranici bagatelnosti (srov. stanovisko pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, body 11 a 34). 10. Jak plyne z napadeného rozhodnutí, stěžovatel požadoval náhradu nákladů řízení ve výši cca 25 000 Kč, tedy v bagatelní výši. Ústavní soud však v posuzované věci žádné mimořádné okolnosti neshledal. Věc ani významně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Samotný spor o správnost postupu soudu při určení náhrady nákladů řízení sám o sobě tyto významné okolnosti či přesah vlastních zájmů představovat nemůže. 11. Usnesení je dostatečně odůvodněno jak z pohledu určení lhůty pro rozhodnutí vedlejšího účastníka, tak navazujícího závěru o předčasnosti žaloby proti nečinnosti. Soud stejně tak odůvodnil posouzení této předčasnosti jako důvodu zvláštního zřetele hodného ve smyslu § 60 odst. 7 s. ř. s. Vyšel přitom z nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3523/20 (bod 56), který připouští nepřiznat náhradu nákladů řízení žalobci právě při předčasné žalobě proti nečinnosti. 12. Pro výpočet délky lhůty pro rozhodnutí vedlejšího účastníka, resp. nového počátku lhůty po kasačním zásahu krajského soudu, vycházel krajský soud ze zákonné úpravy a ustálené judikatury. Rozhodnutí tak není založené na svévolné interpretaci podústavního práva či extrémním vybočení z pravidel pro určování náhrady nákladů řízení. 13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, odmítl ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. dubna 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu