IV.ÚS 894/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 894/26 ze dne 29. 4. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného JUDr. Martinem Machačem, advokátem, sídlem náměstí Svobody 702/9, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. prosince 2025 č. j. 49 Co 117/2025-500, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a V. M. K. a nezletilé M. M., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i právo na ochranu rodiny podle čl. 32 odst. 1 Listiny. 2. V řízení o úpravu výživného a styku k nezletilé Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem změnil rozsudek Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") ze dne 13. 3. 2025, jímž byl návrh stěžovatele (otce) na snížení výživného zamítnut, tak, že vyživovací povinnost stěžovatele se oproti naposledy stanovenému výživnému ve výši 13 000 Kč snižuje na částku 10 800 Kč měsíčně (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Krajský soud se zabýval především tím, zda od posledního rozhodnutí o výživném došlo k takové změně poměrů (§ 923 občanského zákoníku), která by odůvodňovala závěr, že stanovená výše výživného neodpovídá změněné situaci u stěžovatele anebo u nezletilé. Na jedné straně konstatoval, že od poslední úpravy výživného nedošlo k žádné (tím spíše ne podstatné) změně v majetkových poměrech, schopnostech a možnostech stěžovatele nebo v odůvodněných potřebách nezletilé, které by mohly odůvodnit snížení výživného. Na druhé straně zohlednil, že odvoláním napadeným rozsudkem městského soudu došlo k rozšíření styku stěžovatele s nezletilou a úpravě styku v době školních prázdnin, který dříve upraven nebyl. Zvýšení rozsahu péče stěžovatele o nezletilou, který se již blíží asymetrické střídavé péči, vedl krajský soud k závěru, že by mělo být sníženo výživné, aby odpovídalo nově určenému rozsahu péče. II. Argumentace stěžovatele 3. Stěžovatel především namítá, že krajský soud nezohlednil jeho celkovou majetkovou situaci, v důsledku čehož mu byla stanovena vyživovací povinnost, kterou nemá možnost objektivně hradit. Poukazuje na to, že dříve mohl hradit výživné z úspor (majetku ve formě jednotek kryptoměny ETHEREUM), které ale již spotřeboval, a to na vypořádání majetku s matkou nezletilé a vypořádání exekucí vedených proti němu. Stěžovatel je tak nyní povinen hradit výživné, které neodpovídá jeho reálným, ani potenciálním příjmům a ani jeho širším majetkovým poměrům. Při příjmech ve výši 25 000 Kč měsíčně má povinnost hradit výživné 10 800 Kč, tj. výživné přesahující 43 % jím dosahovaných příjmů, což považuje za nepřiměřené, neboť podle doporučující tabulky Ministerstva spravedlnosti by měl hradit výživné pouze ve výši 3 500 Kč měsíčně. III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 4. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky) a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. 5. Ústavní soud předesílá, že zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinněprávních věcech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které mají znalosti často dlouhodobého vývoje rodinné situace a jsou v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a mohou tak nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit tomu odpovídající rozhodnutí. Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší přehodnocovat jimi zjištěný skutkový stav a na základě toho přepočítávat výši výživného. Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů zruší jen tehdy, jsou-li neústavní. K tomu by v případě výživného došlo tehdy, pokud by bylo stanoveno ve zjevně excesivní výši, případně pokud by soud rozhodl svévolně. 6. Žádné takové pochybení Ústavní soud v napadeném rozsudku krajského soudu nespatřuje. Mezi skutkovými a právními závěry není extrémní rozpor a napadené rozhodnutí je ústavně akceptovatelné. Obecně platí, že se soudy musí zabývat jak potřebami oprávněného, tak i možnostmi, schopnostmi a majetkovými poměry povinného (zohlednit lze např. zdravotní stav povinného, ztrátu zaměstnání, existenci dalších vyživovacích povinností, plnění nad rámec výživného, aj.) a s ohledem na tato zjištění stanovit odpovídající částky výživného. 7. Krajský soud rozhodoval o návrhu na snížení výživného, který stěžovatel odůvodňoval mj. tím, že se jeho příjmová situace zhoršila a aktuálně není schopen přispívat na výživné nezletilé v rozsahu stanoveném předchozím rozsudkem městského soudu ze dne 26. 4. 2023. Při stanovení výživného krajský soud nicméně vyšel z toho, že příjmová situace stěžovatele se v rozhodném období (od roku 2023) nejenže nezhoršila, ale naopak jeho příjmy stouply (a to i podle stěžovatelova tvrzení z 5 000 Kč v roce 2023 na 20 000 Kč až 25 000 Kč měsíčně v roce 2025). Konstatoval, že výživné ve výši 13 000 Kč bylo soudem stanoveno na základě dohody stěžovatele a matky nezletilé, přičemž dluhy, na které nyní stěžovatel poukazuje, existovaly již v době, kdy souhlasil s výživným pro nezletilou, a měl je uvážit již tehdy. Současně dovodil, že stěžovatelem tvrzené úspory (ve formě kryptoměny), z nichž měl hradit výživné, sloužily primárně na majetkové vypořádání s bývalou manželkou a na vypořádání stěžovatelových dluhů, ale nikoliv k hrazení výživného na nezletilou, proto ztráta jejich vlastnictví nemohla ovlivnit schopnosti a možnosti stěžovatele výživné hradit (k tomu body 16 až 19 napadeného rozsudku). 8. Dále nebylo možné přehlédnout, že již městský soud považoval stěžovatelova tvrzení ohledně výše příjmů za nevěrohodná a účelová, vedená zřejmě snahou o zastření skutečných výdělků z důvodu probíhajících exekucí (bod 56 rozsudku městského soudu). Podle městského soudu by stěžovatel jako vysokoškolsky vzdělaný specialista v oboru IT potenciálně mohl dosahovat výdělků mezi 66 000 až 81 000 Kč. Setrvává-li stěžovatel v nevýhodných příjmových poměrech (přiznává toliko příjem v podobě odměny za funkci jednatele ve firmě své matky ve výši 4 500 Kč měsíčně, dohodu o provedení práce ve výši 11 250 Kč měsíčně a příležitostné příjmy z brigád, popř. příspěvky od rodiny), ačkoliv by jinak mohl vydělávat daleko více, nejedná v zájmu nezletilé. 9. Za daných okolností, kdy původně byl stěžovatel při tvrzeném příjmu 5 000 Kč měsíčně schopen a souhlasil hradit výživné ve výši 13 000 Kč, není zjevně nepřiměřený závěr krajského soudu, že nyní při stěžovatelem uváděném příjmu 20 000 Kč až 25 000 Kč (a potenciálním příjmu ještě několikanásobně vyšším), může být schopen hradit i snížené výživné ve výši 10 800 Kč měsíčně. Jinak řečeno Ústavní soud nemá výhrady proti závěru krajského soudu, že oproti předchozímu rozhodnutí městského soudu ohledně stanovení výživného nedošlo k podstatné změně poměrů ve smyslu § 923 občanského zákoníku, která by odůvodňovala snížení výživného. Ústavní soud v posuzované věci neshledal žádné kvalifikované pochybení, které by bylo způsobilé zapříčinit tvrzené porušení práv stěžovatele. 10. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. dubna 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu