IV.ÚS 897/26 – Ústavní soud

IV.ÚS 897/26 ze dne 29. 4. 2026 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti PBS ENERGO, a.s., sídlem Vlkovská 279, Velká Bíteš, zastoupené Mgr. Jiřím Černým, advokátem, sídlem Karlovo náměstí 671/24, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 2026 č. j. 20 Cdo 677/2025-2276 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. prosince 2024 č. j. 20 Co 49/2024-2158, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti BESTER GENERACION UK LIMITED, sídlem Lansdowne Row 2, Mayfair, Londýn, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, a obchodní společnosti BESTER GENERACIÓN SOCIEDAD LIMITADA, sídlem Calle Boabdil 4, Camas, Sevilla, Španělské království, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka podala k Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou návrh na odepření uznání rozsudku britského soudu The High Court of Justice Business and Property Courts of England and Wales (QBD) Technology and Construction Court ze dne 7. 2. 2020 sp. zn. HT-2017-000330 a příkazu téhož soudu vydaného na základě tohoto rozsudku pod toutéž spisovou značkou ze dne 27. 2. 2020, podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), neboť uznání mělo být ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem České republiky. Ve sporu před britským soudem vystupovala stěžovatelka jako žalobkyně proti první vedlejší účastnici (která proti stěžovatelce uplatnila vzájemný návrh), druhá vedlejší účastnice je mateřskou společností první vedlejší účastnice a řízení se účastnila na straně první vedlejší účastnice, a to z titulu ručení za závazky první vedlejší účastnice. Britské soudní řízení bylo výsledkem neshod ohledně výstavby elektrárny na biomasu v britském městě Wrexham. Investorem a budoucím vlastníkem elektrárny měla být třetí osoba, se kterou první vedlejší účastnice uzavřela smlouvu o dodávce elektrárny. Stěžovatelka (subdodavatel) následně uzavřela smlouvu s první vedlejší účastnicí (generální dodavatel), jejímž předmětem bylo dodání elektrárny na klíč. Stěžovatelka a první vedlejší účastnice měly rozdělené role - stěžovatelka měla realizovat výstavbu elektrárny a první vedlejší účastnice měla obstarat související náležitosti. Po uzavření smlouvy vyšlo najevo, že stavební pozemek je nevyhovující a vznikl spor, který vygradoval tím, že jak stěžovatelka, tak i první vedlejší účastnice odstoupily od uvedených smluv, načež došlo k zahájení soudního řízení ve Spojeném království. Na konci tohoto řízení britský soud rozhodl ve prospěch vedlejších účastnic a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit částku, která v přepočtu činí téměř 600 mil. Kč. Britský odvolací soud následně (během řízení před českými soudy v této věci) shledal odvolání stěžovatelky nepřípustným a věcně neprojednatelným. 2. Věc měla před okresním soudem relativně spletitý průběh, neboť okresní soud původně návrhu stěžovatelky vyhověl a Krajský soud v Brně jeho rozsudek potvrdil. K dovolání vedlejších účastnic však Nejvyšší soud rozsudek krajského soudu zrušil z důvodu, že krajský soud nenařídil jednání. Okresní soud poté znovu vyhověl, krajský soud rozsudek potvrdil, nicméně Nejvyšší soud rozsudek krajského soudu opět zrušil. Krajský soud poté zrušil rozsudek okresního soudu. 3. Okresní soud následně rozsudkem ze dne 4. 10. 2023 č. j. 7 C 74/2020-1996 zamítl návrh na vyslovení, že se britská rozhodnutí neuznávají, a že se jejich výkon odepírá (výroky I a II) a uložil stěžovatelce povinnost nahradit vedlejším účastnicím náklady řízení (výrok III). Okresní soud zjistil, že mezi stěžovatelkou a první vedlejší účastnicí byla uzavřena smlouva a spor z ní vzniklý následně řešil britský soud. Britský soud zamítl nárok stěžovatelky a naopak vyhověl nároku první vedlejší účastnice. Jelikož vyhověl jejímu nároku, neposuzoval blíže kompenzační námitku stěžovatelky. Britský soud poté příkazem uložil stěžovatelce povinnosti zaplatit první vedlejší účastnici přisouzenou částku a oběma vedlejším účastnicím též náhradu nákladů řízení. Britský soud v rozsudku poměrně podrobně rozebíral jednotlivé výpovědi, věrohodnost, posouzení odstoupení od smlouvy a dle britských předpisů (i s odůvodněním) výši přiznaného nároku. Výhrada veřejného pořádku neumožňuje českému soudu věcně posuzovat samotné zahraniční právo, pouze účinky jeho aplikace na konkrétní právní poměr, zda jsou či nejsou v rozporu se základními principy. Je-li výhrada veřejného pořádku spojována s procesními pochybeními, zohlednit lze jen zcela principiální procesní vady. Až na výjimky není rozhodnutí možné přezkoumávat po věcné stránce. Britské řízení z procesního hlediska proběhla férově a stěžovatelka mohla uplatnit procesní práva. Účinkem je exekuce, což je účinek standardní. 4. Během řízení před českými soudy britský odvolací soud nepřipustil odvolání stěžovatelky. To není vadou, neboť zásada dvojinstančnosti řízení není obecnou zásadou civilního řízení. Ústavněprávní požadavky zde byly naplněny. Britský soud řádně odůvodnil výši přiznaného nároku, šlo o velmi složitou problematiku a vyšel ze znaleckých posudků, což i odůvodnil. Na výši nároku se shodli znalci. Přisouzená částka neobsahuje tzv. punitive damages a vadou není ani neprojednání kompenzační námitky stěžovatelky. Námitku o přiznání vyššího plnění než stanoví uzavřená smlouva, se nemůže okresní soud zabývat, protože by přezkoumával britský rozsudek po věcné stránce, což nemůže. Britský soud neporušil ani právo stěžovatelky na nestranného soudce, britská soudkyně své kroky vysvětlila, z ničeho neplyne, že by ve sporu nestranná nebyla. Žaloba na odepření uznání a výkonu britských rozhodnutí není důvodná. 5. K odvolání stěžovatelky krajský soud napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu potvrdil ve výrocích I a II (výrok I). Nákladový výrok III změnil tak, že se vedlejším účastnicím náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II) a rozhodl, že se vedlejším účastnicím nepřiznává náhrada nákladů ani v odvolacím řízení (výrok III). Nařízení Brusel I bis je založeno na vzájemné důvěře mezi členskými státy a odepření uznání a výkonu tak musí být výjimečným institutem, neboť jinak by tento systém nemohl fungovat. Rozpor s veřejným pořádkem musí být v podstatě kategorií ústavněprávní, což v tomto případě není. Okresní soud věc posoudil správně, porušení zásady dvojinstančnosti řízení rozpor založit nemůže. Ve věci nebyly užity punitive damages, výsledek věci závisel na posouzení znalců a ne na represivní složce plnění, byť jde o vysokou částku. Britský soud založil přisouzenou částku na závěrech znalců, které pro svou složitost britská soudkyně převzala. Britské soudy mají jinou míru požadovaného odůvodnění rozhodnutí než soudy české. Právní případ stěžovatelky byl projednán nezávislým soudem, stěžovatelka byla zastoupena, nebyla zkrácena na procesních právech. Neprojednání návrhu či protinávrhu není vzhledem ke skutkové situaci vadou řízení, lze jej projednat i samostatně. Krajský soud nemůže věcně přezkoumávat britská rozhodnutí a nejsou dány důvody pro odepření uznání či výkonu. Předložená stanoviska právních expertů jsou sice kvalitní, pro tuto věc ale nemají (kromě argumentační roviny) relevanci. Vzhledem ke složitosti a povaze věci není vhodné přiznávat vedlejším účastnicím náklady. 6. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl. Britský soud po projednání věci rozhodl, že smlouvu o dílo po právu vypověděla první vedlejší účastnice. Dovolací námitky stěžovatelky směřují k výkladu veřejného pořádku a přezkumu cizího podkladového rozhodnutí, na jehož základě má být nařízen výkon rozhodnutí. Výhrada veřejného pořádku je výjimečným institutem a musí být vykládána restriktivně, dle judikatury Soudního dvora Evropské unie nesmí soud dožádaného členského státu přezkoumávat správnost právních a skutkových závěrů. Případné vady rozhodnutí mají být napraveny již v původním řízení. Rozdíl v právních pravidlech či institutech sám o sobě nemůže být důvodem pro rozpor s veřejným pořádkem. Stěžovatelkou citovaná judikatura je nepřiléhavá a týkala se svobody projevu. Britské rozhodnutí přiznává mimořádně vysokou částku, což je ale řádně odůvodněno na základě znaleckých posudků. Svým způsobem tak britská soudkyně hodnotila relevantní důkaz k rozsahu náhrady škody a nelze dovodit, že by v tomto ohledu došlo k pochybením. Tyto závěry teď nelze přezkoumávat, nejde o tzv. punitive damages. Nedošlo ani k odepření dvojinstančnosti řízení, protože britský odvolací soud odůvodnil, proč není odvolání stěžovatelky přípustné. Výše přiznaného plnění nemá význam z hlediska veřejn