NS RČS 1935-1938, Senát, tisk 568, část č. 1 (2. 11. 1918)
Přejít na hlavní navigaci Přejít na navigaci sekce
Nacházíte se: Digitální knihovna › NS RČS 1935-1938 › Senát › Tisky
Dolů Další
Senát Národního
shromáždění Čs. r. 1937.
IV. volební období.
6. zasedání.
Tisk 568.
Vládní návrh.
Zákon
ze
dne................................................................,
jímž se vydává advokátní řád.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo
se na tomto zákoně:
Čl. I.
(1) Dnem účinnosti připojeného advokátního řádu (adv.
ř.) pozbudou platnosti všechny zákony a nařízení,
týkající se věcí tímto řádem upravených, zejména:
zákon ze dne 6. července 1868, č. 96 ř. z., kterým se
uvádí advokátní řád,
zákon ze dne 1. dubna 1872, č. 40 ř. z., o vykonávání
disciplinární moci nad advokáty a nad kandidáty advokacie,
zákon ze dme 16. listopadu 1906, č. 223 ř. z., kterým se
mění a doplňují některá ustanovení disciplinárního
statutu,
nařízení, ze dne 11. října 1854, č. 264 ř. z., o
praktické zkoušce potřebné k výkonu advokacie a o praxi
nutné pro připuštění k této zkoušce,
zákon ze dne 31. ledna 1922, č. 40 Sb. z. a n., kterým se
mění a doplňují některá ustanovení o advokátech, s
výjimkou ustanovení § 8, které pozbude účinnosti dnem
uvedeným v čl. III, odst. 2, poslední větě,
§ 7, odst. 1 a 2 zákona ze dne 21. března 1929, :č. 31 Sb.
z. a a.., kterým se mění a doplňují trestní zákony a
trestní řády, pokud se týkají advokátů a kandidátů
advokacie,
zák. čl. XXXIV/1874, o advokátním řádu, zák. čl.
XXVIII/1887 a zák. čl. XXIV/1907, o změně některých jeho
ustanovení,
zák. čl. LIII/1913, o jednotné zkoušce soudcovské a
advokátní,
zák. čl. XXXV/1914, o doplnění ustanovení, vztahujících
se na přípravnou praxi, potřebnou k soudcovské a advokátní
kvalifikaci, a na zastupování advokáty před sborovým soudem,
s nařízeními vydanými na jejich základě,
§ 18, poslední odstavec zák. čl. LIV/1912 (uvozovací
zákon k býv. uh. civilnímu soudnímu řádu),
zákon ze dne 12. července 1913, č. 139 ř. z., o
započtení vojenské služby do doby přípravné služby
soudní, advokátní a do notářské praxe, a zákon ze dne 26.
května 1936, č. 144 Sb. z. a n., jímž se mění a doplňují
některá ustanovení advokátních řádů, s výjimkou
ustanovení čl. V, jež zůstanou účinná do dne ustanoveného
vládním nařízením podle čl. III, č. 2, poslední věty.
(2) Dnem uvedeným v čl. III, odst. 2, poslední větě
pozbude účinnosti také zákon ze dne 16. března 1920, č. 167
Sb., z. a n., o prozatímní úpravě činnosti advokátních a
notářských komor na Slovensku, s vládním nařízením ze dne
30. prosince 1920; č. 3 Sb. z. a n. z roku 1921, pokud jde o
advokátní komory.
(3) Ustanovení § 18, odst. 1 až 7 zák. čl. LIV/1912
zůstávají nedotčena.
(4) Ustanovení advokátního řádu budiž vžito obdobně
tam, kde se jiné zákonné předpisy dovolávají zákonných
ustanovení tímto zákonem zrušených.
Čl. II.
O podmínkách zápisu do seznamu advokátů a kandidátů
advokacie, stanovených v připojeném advokátním řádu, bude
platiti dále toto:
1. Právnická studia, vykonaná na některé universitě
bývalého Rakousko-Uherska před 28. říjnem 1918, státní
zkoušky vykonané na zmíněném území nejpozději ve
studijním roce 1918/1919 a doktorát v té době na ní
získaný a rovnají se studiím, státním zkouškám konaným v
republice Československé nebo doktorátu v ní nabytému;
studia pak vykonaná na jiné universitě jen tehdy, když
kandidát prokáže platnost zkoušek pro tuzemsko nebo
nostrifikaci hodnosti doktora práv. Těm, kdož vykonali
právnická studia před počátkem účinnosti tohoto zákona,
stačí prokázati splnění náležitostí předepsaných pro
zápis do seznamu kandidátů advokacie podle ustanovení
dosavadních.
2. Právní praxe požadovaná podle připojeného
advokátního řádu, vykonaná na území bývalého
Rakousko-Uherska před 28. říjnem 1918, rovná se praxi
vykonané v praktické právní službě na území
Československé republiky. Právní praxe u finanční
prokuratury na území bývalého Rakousko-Uherska před 28.
říjnem 1918 rovná se praxi u finanční prokuratury, konané
na území republiky Československé.
3. Advokátní zkouška, vykonaná na území bývalého
Rakousko-Uherska před 28. říjnem 1918, rovná se advokátní
zkoušce, vykonané na území republiky československé.
4. Než bude upravena jazyková otázka pro zemi
Podkarpatoruskou jejím sněmem v mezích jeho působnosti, mohou
ti, kdož mají domovské právo v této zemi, vykonati zkoušku
u zkušební komise zřízené pro obvod této země, v jazyku,
kterého lze podle jazykových ustanovení tam užívati vedle
jazyka státního a který nepatří k jazykům menšinovým, bez
újmy toho, co jest ustanoveno v § 134, odst. 4 a § 135, odst.
3 o jazyku státním a o jazycích národních menšin.
Čl. III.
(1) Pokud se neustaví nové komory, jejich výbory a kárné
rady, budou konati dosavadní komory, jejich výbory a kárné
rady (na Podkarpatské Rusi ti, kdož v den počátku účinnosti
tohoto zákona budou podle zákona vykonávati jejich působnost)
práce, přikázané připojeným advokátním řádem komorám,
jejich výborům a kárným radám.
(2) Volby potřebné podle advokátního řádu k ustavení
orgánů tímto zákonem určených buďtež vykonány ještě
před účinností tohoto advokátního řádu. Pro obvody
advokátních komor v zemích Slovenské a Podkarpatoruské,
které na základě tohoto zákona a ustanovení jej
provádějících budou nově zřízeny, jmenuje ministr
spravedlnosti zvláštní tříčlenné správní komise z
členů zapsaných do seznamu advokátů a majících sídla v
příslušném ob vodu, aby provedly ustavení komor podle
jednacího řádu (čl. IV). Den, od kterého se v těchto
zemích ustaví tyto nové komory, jejich výbory a kárné rady,
ustanoví vláda nařízením.
Čl. IV.
(1) Výbory dosavadních advokátních komor zvolí do 1
měsíce od vyhlášení tohoto zákona delegáty pro
obstarávání úkolů uvedených v odstavci 3, a to:
advokátní komora v Praze 15 členů a 5 náhradníků,
advokátní komora v Brně 6 členů a 2 náhradníky,
advokátní komora v Opavě 1 člena a 1 náhradníka.
(2) Ministr spravedlnosti jmenuje do této delegace z
advokátů zapsaných v seznamu advokátní komory v Bratislavě
5 členů a 2 náhradníky a z advokátů zapsaných v seznamu
advokátní komory v Košicích (a nebyla li by podle čl. V,
odst. 6 zák. č. 144/1936 Sb. z. a n. dosud činnou, v seznamu
advokátní komory v Turč. Sv. Martině) 4 členy a 2
náhradníky, z nich po jednom z advokátů sídlících v
Podkarpatské Rusi.
(3) Tato delegace advokátních komor provede první úpravu
jednacích řádů advokátních komor, které mají býti
vydány podle připojeného advokátního řádu, rozhodne o
námitkách proti prvým volbám podle § 54 adv. ř., od
účinnosti nového advokátního řádu bude rozhodovati o
opravných prostředcích místo volené delegace advokátních
komor a bude podle potřeby vykonávati jinakou její působnost,
zejména bude činiti návrhy na stanovení komorních obvodů
podle § 26 adv. ř. O schválení jednacího řádu platí
ustanovení § 59 adv. ř.
(4) Tuto delegaci svolá předseda advokátní komory v Praze
a určí místo její schůze. Delegace si zvolí předsedu.
Usnáší se za přítomnosti nejméně 17 členů nadpoloviční
většinou hlasů v zasedání neveřejném. Jinak platí
ustanovení § 55 adv. ř.
(5) Působnost této delegace zanikne pravomocným ustavením
volené delegace advokátních komor.
Čl. V.
(1) O opravných prostředcích proti rozhodnutím ve
správních věcech advokátů a kandidátů advokacie, která se
stala před účinností tohoto zákona a o kterých je podle
dosavadních zákonů povolán rozhodovati nejvyšší soud,
rozhodne tento soud ve složení podle § 56 adv. ř.
(2) Opravné prostředky proti rozhodnutím ve správních
věcech advokátů a kandidátů advokacie, podané před
účinností tohoto zákona podle dosavadních ustanoveni k jiné
opravné stolici a dosud nevyřízené, buďtež po!stoupeny
opravné stolici, příslušné podle tohoto zákona.
(3) Příslušnost k rozhodovává o rekursu proti rozhodnutí
krajského soudu podle § 66 zák. čl. XXXIV/1874, které se
stalo před účinností tohoto zákona, zůstává nedotčena.
Stížnosti na advokáty, o kterých krajský soud dosud
nerozhodl, buďtež postoupeny komornímu výboru.
Čl. VI.
(1) Dopisování advokátních komor i delegace advokátních
komor je osvobozeno od poštovného v mezích ustanovení zákona
ze dne 2. října 1865, č. 108 ř. z., o bezplatném užívání
pošty (osvobození od poštovného).
(2) Podání advokátních komor a delegace advokátních
komor jsou osvobozena od poplatků v mezích ustanovení zákonů
poplatkových.
Čl. VII.
Pokud zákonné předpisy nedovolují v řízení před
úřady žádati pro úmrtí advokáta navrácení v předešlý
stav, prodlužují se případné lhůty neprošlé do úmrtí
advokáta o jeden měsíc.
Čl. VIII.
(1) Advokát, který byl jmenován správcem konkursní
podstaty nebo vyrovnacím správcem, jest povinen, zaplatiti ve
prospěch té advokátní komory, jejímž je členem, z
částky, která mu bude zaplacena jako přiznaná úhrnná
odměna, dávku. Výši dávky určí každoročně valná
hromada advokátní komory mezi 5 až 10% podle výše úhrnné
odměny. Tato dávka budiž skládána u studu. Advokátní
komory jsou povinny použíti částek těch ve prospěch.
zaopatřovacího útvaru podle § 39, odst. 1, písm. g) adv. ř.
Ustanovení čl. XIII zákona ze dne 27. března 1931, č. 64 Sb.
z. a n., kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a
odpůrčí, není dotčeno.
(2) O vymáhání této dávky výborem advokátní komory
platí stejná ustanovení jako o vymáhání příspěvků
členských.
Čl. IX.
(1) Ustanovení čl. IV nabývá účinnosti dnem
vyhlášení, ostatní ustanovení a advokátní řád prvním
dnem třetího měsíce, následujícího po vyhlášení.
(2) Tento zákon provede ministr spravedlnosti v dohodě se
zúčastněnými ministry.
Advokátní řád.
Oddíl I.
Kdo je oprávněn vykonávati advokacii.
§ 1.
(1) Užívati názvu advokát a vykonávati advokacii v
republice Československé (§ 8, ocet. 1) jest oprávněn jen,
kdo je zapsán do seznamu advokátů některé advokátní komory
v republice Československé.
(2) Do seznamu advokátů budiž na svou žádost zapsán, kdo
a) je československým státním občanem,
b) dosáhl na některé státní universitě republiky
Československé hodnosti doktora práv nebo prokázal
nostrifikaci této hodnosti,
c) byl na území republiky československé zaměstnán v
právní službě po dobu stanovenou v tomto zákoně a
d) vykonal s úspěchem advokátní zkoušku.
(3) Pětiletá soudcovská činnost v hodnosti nejméně rady
u krajského, vrchního, nejvyššího nebo nejvyššího
správního soudu nahrazuje požadavek doktorátu, zkoušky a
praxe advokátní. To však neplatí pro soudce, kteří
následkem odsouzení pro kárný přečin byli dáni do
výslužby nebo ze státní služby byli propuštěni. Advokát
zapsaný podle první věty tohoto odstavce nemůže vykonávati
advokacii po dobu pěti let v obvodu toho krajského soudu, ve
kterém v posledních pěti letech předcházejících zápisu do
seznamu advokátů vykonával službu u soudu nebo u soudního
úřadu.
§ 2.
Do seznamu advokátů nelze zapsati toho:
a) kdo není svéprávný;
b) kdo byl pravomocným rozsudkem trestního soudu odsouzen ke
ztrátě volebního práva do obcí nebo ke ztrátě advokacie
nebo kdo byl pravomocným rozsudkem trestního soudu
odsouzen pro čin, který má již podle zákona za následek
ztrátu advokacie, po dobu této ztráty; při odsouzení
podmíněném nastává tato nezpůsobilost teprve ode dne, kdy
byl pravomocně nařízen výkon trestu;
c) kdo byl podle nálezu kárné rady vymazán ze seznamu
advokátů nebo ze seznamu kandidátů advokacie, a to po tu
dobu, po kterou výmaz trvá;
d) kdo je placeným zaměstnancem veřejného úřadu,
vyjímajíc úřad učitele práv na vysoké škole;
e) kdo je veřejným notářem;
f) kdo vykonává povolání nebo zaměstnání, které se
nesrovnává s nezávislostí, postavením, s vážností nebo se
ctí advokáta;
g) kdo není pro své jednání hoden obecné důvěry jako
advokát;
h) kdo upadl do konkursu, dokud trvá konkursní řízení,
jakož i ten, na jehož žádost se koná vyrovnací řízení,
dokud nebude ukončeno;
i) kdo se míní usaditi v místě, ve kterém působí
soudce, který je s žadatelem v takovém poměru, pro který je
soudce vyloučen z vykonávání soudcovského úřadu, leč by v
místě byli činni aspoň čtyři soudcové. Stejně je na
překážku, má-li v tom místě úřední sídlo jediný
veřejný notář, který jest žadatelem v takovém poměru.
§ 3.
(1) Žádost za zápis do seznamu advokátů budiž podána u
výbor u advokátní komory, v jejímž obvodu hodlá žadatel
advokacii vykonávati. Praxi u advokáta nebo u veřejného
notáře je třeba prokázati potvrzením advokátní nebo
notářské komory, ostatní náležitost i předepsané v § 1
jinými veřejnými listinami. Zda není překážek uvedených v
§ 2, budiž podle potřeby zjištěno. Vyjde-li najevo taková
překážka, budiž žadatel před rozhodnutím vyslechnut.
(2) Rozhodnutí o zápisu může býti odloženo, je-li proti
žadateli zahájeno trestní nebo kárné řízení pro takový
čin, pro který může dojíti k odsouzení, jež je podle § 2
překážkou zápisu do seznamu advokátů. Usnesení o tom
budiž žadateli doručeno. Proti tomuto usnesení může
žadatel podati rekurs k delegaci advokátních komor.
(3) Odepře-li se zápis do seznamu pro překážku uvedenou v
§ 2, písm. g), nemůže býti žadatel platně zapsán u
žádné advokátní komory, dokud neuplynou tři leta od
pravomoci odepření zápisu.
(4) Vyjdou-li najevo takové důvody vylučující zápis,
které při rozhodování o žádosti nebyly známy a které
zápis dosud vylučují, teprve po zápisu do seznamu advokátů,
má komorní výbor vykonati šetření a zapsaného
vyslechnouti, po případě vysloviti a po pravomoci usnesení
vykonati výmaz ze seznamu advokátů.
(5) Proti usnesení, jímž byl zápis do seznamu advokátů
odepřen, a proti usnesení o výmazu (odstavec 4) ze seznamu
advokátů může žadatel (advokát) podati rekurs k delegaci
advokátních komor.
§ 4.
(1) Před zápisem do seznamu advokátů vykoná uchazeč
podáním ruky předsedovi advokátní komory slib tohoto
znění: "Slibuji, že budu republice Československé věren,
že budu, vykonávaje své povolání, zachovávati všechny
zákony a platná nařízení a že budu své povinnosti
svědomitě plniti."
(2) Slib netřeba opakovati, byl-li advokát zapsán do
seznamu, přesídliv z jiného komorního obvodu.
§ 5.
(1) Zápis do seznamu advokátů oznámí komorní výbor
ministerstvu spravedlnosti, nejvyššímu soudu, delegaci
advokátních komor, vrchnímu soudu, krajskému soudu,
okresnímu soudu, politickému a finančnímu úřadu I. stolice
advokátova sídla; výbor dá také zápis vyhlásiti v listě,
ve kterém se uveřejňují úřední vyhlášky.
(2) Pravomocné usnesení o odepření zápisu s důvody
oznámí komorní výbor ostatním komorám a delegaci
advokátních komor.
§ 6.
Komorní výbor vydá zapsanému členu legitimaci s jeho
fotografií a s vlastním podpisem; legitimace má komorní
pečeť a podpis předsedy komory nebo jeho náměstka.
§ 7.
(1) Právo vykonávati advokacii zaniká:
a) úmrtím advokáta;
b) jeho resignací, jež však nemusí býti přijata, dokud
trvá proti advokátovi řízení kárné;
c) zánikem svéprávnosti advokátovy;
d) pozbude li advokát československého státního
občanství;
e) vzdálí-li se advokát ze svého úředního sídla,
neustanoviv si zástupce, a nevrátí-li se do roka na
vybídnutí příslušné advokátní komory v listě, ve kterém
se uveřejňují úřední vyhlášky;
f) přijme-li úřad podle § 2, písm. d) a e) s advokacií
neslučitelný;
g) pravomocným odsouzením v případech a za podmínek
uvedených v § 2, písm. b);
h) pravomocným nálezem kárné rady, vyslovujícím výmaz
ze seznamu advokátů;
i) usnesením, že výkon advokacie je neslučitelný s
povoláním nebo zaměstnáním, označeným v § 2, písm. f),
jestliže se advokát do 15 dnů po pravomoci usnesení nezřekne
tohoto povolání nebo zaměstnání;
j) pravomocným usnesením o výmazu podle § 3, odst. 4 nebo
podle § 8, odst. 3;
k) zahájením vyrovnacího řízení nebo pravomocným
prohlášením konkursu.
(2) Pozbude-li žena vykonávající advokacii
československého státního občanství sňatkem s cizincem,
může na její žádost ministerstvo spravedlnosti za podmínky
vzájemnosti po výslechu advokátní komory povoliti, aby
advokacii dále vykonávala.
(3) Pokud nejde o pravomocné usnesení o výmazu podle
odstavce 1, písm. h) a j) , vysloví komorní výbor zánik
práva vykonávati advokacii podle odstavce 1 na základě
pravomocného úředního dokladu o skutečnosti přivodivší
zánik advokacie, nebo když takovou skutečnost výbor sám
vyšetří a zjistí. Jde-li o neslučitelnost [odstavec 1,
písm. i)], budiž před výborem provedeno ústní jednání.
(4) Prokáže-li se lékařským vysvědčením, že byl
advokát stižen duševní nemocí, která ho činí
nezpůsobilým vykonávati advokacii, může mu komorní výbor
ustanoviti prozatímně zástupce k výkonu advokacie na dobu,
než bude rozhodnuto o zbavení svéprávnosti. Opatření to
budiž zrušeno, jakmile přestane jeho důvod. O ustanovení
zástupce a o jeho zproštění buďtež zpravena místa uvedená
v § 5, odst. 1. Na usnesení komorního výboru podle prvé
věty může si advokát stěžovati k delegaci advokátních
komor.
(5) Proti usnesení o neslučitelnosti výkonu advokacie podle
odstavce 1, písm. i), proti usnesení o zániku práva
vykonávati advokacii (odstavec 3) a proti usnesení o
prozatímním zbavení práva vykonávati advokacii podle
odstavce 4 může advokát padati rekurs k delegaci advokátních
komor.
(6) V případě uvedeném v odstavci 1, písm. i) provede
výbor výmaz teprve po pravomoci usnesení a po uplynutí lhůty
ta.m uvedené, v případech odstavce 1, písm. h) a j) po
pravomocném výmazu, v ostatních případech ihned ;s
usnesením podle odstavce 3, věty první.
(7) Přestane-li v případech odstavce 1 důvod zániku nebo
uplyne-li doba, po kterou důvod zániku trval, budiž bývalý
advokát na svou žádost opětně zapsán do seznamu advokátů,
jsou-li dány zákonné podmínky (§§ 1, 2).
(8) Stane-li se advokát ministrem, nemůže po dobu, po
kterou je ministrem, advokacii osobně vykonávati (§ 24).
(9) O výmazu ze seznamu advokátů (odstavec 6) budiž
učiněno sdělení místům uvedeným v § 5, odst. 1.
(10) Advokát vymazaný ze seznamu (odstavec 6) je povinen
uvědomiti o svém výmazu ihned ty, kdož ho byli pověřili,
aby mohli učiniti příslušná opatření, vyplývající ze
ztráty zastupování, a vyrovnati se s nimi. Odpovídá za
škodu, která by jim vzešla z opominutí těchto povinností. V
případech odstavce 1, písm. a), c), e) má povinnost tu
zástupce ustanovený advokátu (§ 24).
Oddíl II.
O právech a povinnostech advokátů
(kandidátů advokacie).
§ 8.
(1) Advokát je povolán zastupovati strany ve všech věcech
soudních a mimosoudních, zejména správních a finančních,
veřejnoprávních i soukromoprávních, udíleti jim právní
porady, sepisovati listiny a vystupovati vedle stran nebo na
místo nich přede všemi soudy a úřady, pokud to zákon nebo
nařízení na základě jeho vydané nevylučuje.
(2) Advokátu není dovoleno míti odbočku kanceláře.
Úřední dny smí míti jen za souhlasu výboru té komory, v
jejímž obvodu je to místo, kde zamýšlí konati úřední
dny. Nesmí míti za společníka výkonu advokacie osobu, která
není advokátem.
(3) Advokát je povinen s výhradou ustanovení §§ 16 a 24
vykonávati advokacii osobně. Nečiní-li tak a je-li zapsán
jen proto, aby kryl svým zápisem výkon advokacie osobou
neoprávněnou, může jej komorní výbor ze seznamu vymazati.
Proti tomuto usnesení je přípustný rekurs k delegaci
advokátních komor.
§ 9.
(1) Advokát může zastupování odmítnouti neudav důvodů.
(2) Nesmí však převzíti zastupování ani udíleti rady,
jestliže v téže věci anebo ve věci s ní souvisící
zastupoval stranu druhou nebo jí udílel právní poradu a je-li
tu rozpor zájmů, nebo když se zúčastnil jednání v téže
věci jako soudce, veřejný žalobce, veřejný notář nebo
jiný veřejný orgán nebo rozhodčí.
(3) Ustanovení odstavce 2 platí i tehdy, týkají li se
překážky tam uvedené toho, kdo je společníkem advokátovy
kanceláře.
§ 10.
(1) Odmítnou-li dva advokáti převzíti zastupování
strany, která nemá podle zvláštních zákonných ustanovení
nároku na bezplatné zastoupení, určí jí advokáta na její
žádost komorní výbor. Příslušný je výbor té advokátní
komory, v jejímž obvodu je příslušný soud nebo úřad;
nelze-li však příslušnost takto určiti, je příslušný
výbor té advokátní komory, v jejímž obvodu má strana
bydliště nebo pobyt.
(2) Advokát takto výborem ustanovený je povinen převzíti
zastupování, když obdrží od strany přiměřenou zálohu.
Jsou-li u něho překážky zastoupení podle § 9, odst. 2 nebo
3, anebo je-li k druhé straně v takovém poměru, který by
vylučoval soudce z vykonávání soudcovského úřadu, budiž
na jeho žádost komorním výborem určen advokát jiný.
(3) Na žádost zastoupené strany budiž určen jiný
advokát, má-li strana důvodné námitky proti tomu, alby ji
určený advokát zastupoval. Stejně budiž postupováno na
žádost advokáta, má-li závažné důvody proti tomu, aby byl
ustanoven nebo aby zůstal zástupcem strany.
§ 11.
(1) Podle ustanovení zvláštních zákonu jest advokát
povinen převzíti zastupování strany, která si pro chudobu
nemůže zříditi zástupce nebo obhájce. Není-li ustanoveno
jinak, přísluší komornímu výboru jmenovati bezplatného
zástupce.
(2) Nárok na útraty zastoupení má zástupce chudých jen
podle ustanovení zvláštních zákonů.
§ 12.
(1) Advokát je povinen zachovávati čest a váženost stavu,
jednati poctivě a počestně a má své povinnosti svědomitě
plniti.
(2) Je dále povinen prováděti převzaté zastupování
podle zákona a zastávati práva své strany proti komukoli
horlivě, věrně a svědomitě. Zejména nesmí užívati
takových prostředků a postupu, které mají za cíl
neužitečně věc protahovati. Na žádost advokáta druhé
strany je povinen předložiti mu k nahlédnutí listiny a jiné
písemnosti, o které strana opírá svůj nárok nebo svou
obranu proti němu, pokud je má, nebo dáti mu je jich opis na
náklad druhé strany.
(3) Advokát jest oprávněn bez obalu přednésti vše, co
pokládá za vhodné pro účelné zastupování strany, a
použíti prostředků útočných i obranných, ale vždy
takovým způsobem, který neodporuje jeho plné moci, svědomí
a zákonu; je však povinen vésti si při tom s vážností a
důstojností, povinnou soudům (úřadům) a vlastnímu stavu.
(4) Advokát je povinen zachovávati tajemství o věcech mu
svěřených. Není povinen o těch věcech, které mu byly jako
advokátu svěřeny, vypovídati ani u soudu ani u kterýchkoli
úřadů. Ve zvláštních zákonech nebo nařízeních podle
nich vydaných jest ustanoveno, kdy je zproštěn povinnosti
vydati svědectví o tom, co mu strana svěřila jako zmocněnci
nebo obhájci. Pokud zvláštní zákony nebo nařízení podle
nich vydaná neustanovují jinak, nemůže býti advokát nucen,
aby předložil informaci a spisy.
§ 13.
(1) Dozor nad advokáty vykonává především výbor
advokátní komory, v jejímž seznamu jest advokát zapsán.
Vykonávaje tento dozor může výbor advokátům dávati
příkazy a poukazy.
(2) Nepatrná porušení povinností povolání, cti a
vážnosti stavu (a contr. § 60) jsou jako nepřístojnosti
podrobena dohlédací a kárné moci komorního výboru. Takové
nepřístojnosti buďtež trestány podle míry a závažnosti
provinění písemným napomenutím, písemnou výstrahou anebo
pokutou do 10.000 Kč. Obviněný advokát budiž před
rozhodnutím vyslechnut. Proti nálezu o potrestání pro
nepřístojnost může advokát podati rekurs k delegaci
advokátních komor.
(3) Nález, kterým se ukládá pokuta pro nepřístojnost,
budiž sdělen kárnému zástupci.
(4) Pravomocné nálezy podle odstavce 2 lze vykonati soudní
exekucí. O dobývání pokut, o povolení odkladu ve splácení
jich a o použití jich platí obdobně ustanovení daná o
kárných pokutách (§ 110, odst. 2 a 3)
(5) Poruší-li advokát svým chováním zákonné předpisy
o zachovávání pořádku při jednání před soudem nebo před
úřadem, nebo zavdají-li písemnosti od něho sepsané důvod k
zakročení proti němu, oznámí to soud nebo úřad advokátní
komoře, aby zavedla příslušné řízení. Tím nejsou
dotčena zákonná ustanovení, daná pro zachování pořádku u
soudů a úřadů. Nelze však z tohoto důvodu na zmocněnce ze
stavu advokátů v řízení před soudem ani uvaliti vazbu ani
pokutu (peněžitý trest) změniti ve vazbu.
(6) Stíhání nepřístojností se promlčí po třech letech
od té doby, kdy byly spáchány.
§ 14.
(1) Převezme-li advokát zastupování, je povinen vyžádati
si od strany plnou moc.
(2) Advokát může kdykoliv vypověděti dané mu zmocnění,
aniž je povinen oznámiti důvody; musí však stranu
zastupovati ještě 15 dnů, a má-li strana bydliště nebo
pobyt v cizině, 30 dnů po tom, kdy byla zpravena o výpovědi,
pokud je toho třeba, aby strana neutrpěla právní újmy.
(3) Odvolá-li strana sama zmocnění dané advokátovi,
zaniká jeho právo a povinnost stranu zastupovati ihned.
(4) Advokát není povinen udělenou jemu plnou moc straně
vrátiti, je však povinen na požádání předložiti ji
straně, aby na ni připojila prohlášení, že zmocnění
odvolala, a kdy se to stalo.
(5) Zemře-li strana, jest advokát vždy povinen zpraviti
ihned o svém zmocnění známé mu dědice nebo, jsou-li mu
neznámí, soud (úřad) projednávající pozůstalost, a
není-li jinak ustanoveno zákonem, dále vésti zastupování
až do dalšího opatření dědiců; ustanovení odstavce 2
není tím dotčeno.
§ 15.
(1) Dokud advokát zastupuje stranu, je povinen dáti jí
kdykoliv na její žádost a na její útraty opis svých spisů
o její věci.
(2) Přestane-li advokát zastupovati stranu, je povinen
vydati jí na požádání ty listiny a spisy, které mu byly od
ní nebo pro ni odevzdány anebo které sám pro stranu na její
náklad pořídil.
(3) Vybídne-li advokát stranu, aby si do lhůty jí dané,
nejméně 15denní, převzala své spisy a listiny, a
nepřevezme-li je strana, může advokát uložiti ty spisy a
listiny na náklad strany u soudu nebo u veřejného notáře.
Peníze a jiné cenné hodnoty může uložiti pro stranu jen u
soudu.
(4) Nezaplatí-li strana advokátu odměnu a výlohy, má
advokát právo poříditi si na její útraty opisy těch
spisů, které jí má vydati, pokud jich potřebuje, aby
prokázal svůj nárok na odměnu a na náhradu výloh a jejich
výši, a může si je zadržeti; až do vydání spisů je
strana oprávněna sama nebo skrze svého zástupce nahlížeti
do spisů a činiti z nich opisy a výpisy.
(5) Koncepty a dopisy strany svědčící advokátovi a jiné
spisy příruční, konečně výkazy o platech za stranu
konaných a jemu posud nenahrazených nemusí advokát straně
vydati, je však povinen na její žádost vydati jí na její
náklad opisy.
(6) Povinnost uschovávati spisy pomíjí po pěti letech
čítaných od toho dne, kdy přestalo zastupování v
příslušné věci. Advokát je povinen dříve, než úschovu
zruší, vybídnouti stranu, aby si spisy převzala.
§ 16.
(1) Advokát smí podle potřeby ustanoviti jiného advokáta
za svého zástupce, třebas jen k provedení určitého výkonu.
Přenese-li výkon ten trvale na jiného advokáta, je povinen
stranu o tom ihned uvědomiti.
(2) Pokud zvláštní zákony neustanovují o zastupování
před soudy a úřady jinak, může se advokát dáti zastoupiti
kandidátem advokacie, který jest u něho v právní praxi; ten
se vykáže legitimací komorního výboru.
(3) Svému substitutu advokát odpovídá osobně za
zaplacení jeho odměny a výloh, ač-li není mezi nimi jiné
úmluvy. Substitut jest povinen substitujícímu advokátovi
oznámiti svou odměnu a výlohy ihned po provedení úkonu anebo
po skončení věci, o jejíž provedení byl požádán, a
advokát substituovaný jest povinen co nejdříve je vyrovnati.
Není-li uznána účtovaná odměna a výlohy, ustanoví odměnu
i výlohy na žádost jednoho z obou advokátů výbor
advokátní komory sídla advokátova substituta s konečnou
závaznosti pro oba advokáty.
Nahoru Další
Související odkazy tisky InformaceO stenoprotokolech
Hlavní menu
Přehled obsahu
Společná česko-slovenská
digitální parlamentní knihovna
Digitální knihovna
České sněmy
Informace
Rejstříky
Zajímavosti v repozitáři
English
Česky
Hledat
-->
Plnotextové vyhledávání
Přihlásit/registrovat se do ISP
Mapa webu
Nápověda
Odběr RSS
Prohlášení přístupnosti
Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna, Sněmovní 4, 118 26, Praha 1 - Malá Strana
Telefon na spojovatelku: 257 171 111
Informace dle zákona 106/1999 Sb.
YouTube
Facebook
Twitter
Instagram