Zpráva I. zahraničního výboru, II. sociálně-politického v***

NS RČS 1935-1938, Senát, tisk 662 (2. 11. 1918) Přejít na hlavní navigaci Přejít na navigaci sekce Nacházíte se: Digitální knihovna › NS RČS 1935-1938 › Senát › Tisky   Dolů Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1938. IV. volební období. 6. zasedání. Tisk 662. Zpráva I. zahraničního výboru II. sociálně-politického výboru o vládním návrhu (tisk 644), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu 1. mezinárodní úmluva o pracovní době ve sklárnách na automaticky vyráběné tabulové sklo, jejíž návrh byl přijat dne 21. června 1934 v 18. zasedání Mezinárodní konference práce v Ženevě, a 2. mezinárodní úmluva o zkrácení pracovní doby ve sklárnách na výrobu lahví, jejíž návrh byl přijat dne 25. června 1935 v 19. zasedání Mezinárodní konference práce v Ženevě. Schvalovací usnesení. Národní shromáždění republiky Československé souhlasí 1. s mezinárodní úmluvou o pracovní době ve sklárnách na automaticky vyráběné tabulové sklo, jejíž návrh byl přijat dne 21. června 1934 v 18. zasedání Mezinárodní konference práce v Ženevě, a 2. s mezinárodní úmluvou o zkrácení pracovní doby ve sklárnách na výrobu lahví, jejíž návrh byl přijat dne 25. června 1935 v 19. zasedání Mezinárodní konference práce v Ženevě. Otázka jest podle mého soudu zásadní důležitostí pro továrny s nepřetržitým provozem; proto dovolte, abych věc probrala důkladněji. Oč jde: že při nepřetržitém provozu je zásadně počítáno s prací noční a nedělní, což znamená převrat v dosavadních nejen zvyklostech životních, ale vyšší vyčerpávání sil dělnictva. Vývoj v průmyslu skla byl tento: V době před válkou se v továrnách na tabulové sklo pracovalo s jednou směnou; vzhledem k tavení hmoty bylo však někdy nutno práci prodloužiti na 12, 18 ba i více hodin, poněvadž se muselo čekati, až se hmota roztavila a pak zase pracovati tak dlouho, dokud se všecka nezpracovala. Zavedení vanových pecí přineslo první velkou změnu - zavedení 2 směn, ale s pracovní dobou 10 -11 hodin, neboť provoz se stal nepřetržitým. Pracovalo se denně 20 - 22 hodin a 2 - 4 hodiny sloužily ke zvýšení teploty a tavení násypu. Potom byl zaveden systém 3 směn s průměrnou 8hodinovou dobou pracovní a s prací i v neděli. Na protesty dělnictva byl nedělní klid obnoven. Po válce však zavedeny stroje s automatickou výrobou; ty přinesly s sebou nutně nedělní provoz definitivně. Pracovní den byl osmihodinový, ale v týdnu s použitím článku 4. Washingtonské úmluvy se pracovalo 56 hodin. Tak technický pokrok přinesl dělnictvu velmi podstatné zhoršení pracovních podmínek. Od té doby se tedy nese snaha sklářského dělnictva k tomu, aby byl dosažen pořádek jak prostřednictvím národního zákonodárství, tak i mezinárodní úpravou. Šlo o stanovení délky pracovní doby, o systém směn, o denní i týdenní odpočinek, o shody týdenního odpočinku s nedělí a po případě o zvláštní odměnu dělnictva za práci noční, nedělní a sváteční. A tak otázka úpravy pracovní doby ve sklárnách na automaticky vyráběné sklo byla předložena již v roce 1924 na 6. zasedání Mezinárodní konference práce. Návrhy nesoustředily však při 2. čtení dostatečnou dvoutřetinovou většinu pro zásadní dvě obtíže, protože tehdy vedle skláren automatických byly ještě četné sklárny na foukané sklo, které by se zavedením nedělní práce pro automatické sklárny zničily, a zase přerušení prací v neděli ve sklárnách automatických nedovolovala technika práce. Dělničtí zástupci Belgie a Německa vnesli předmět opět na Mezinárodní konferenci práce v roce 1929 a od tohoto roku nesešel již se stolu Mezinárodní organisace práce. Návrh resoluce zástupce dělnictva belgického a německého byl tentokrát přijat a Správní rada Mezinárodního úřadu práce svolala roku 1931 užší konferenci odborníků, která zaujala příznivé stanovisko k úpravě pracovní doby ve sklárnách s nepřetržitým automatickým provozem a projevila přání, aby věc byla prozkoumána Mezinárodním úřadem práce a položena na pořad jednání příští konference. Mezinárodní úřad práce provedl anketu u vlád států, které mají výrobu skla; v jejím důsledku Správní rada v roce 1932 rozhodla dáti otázku na pořad zasedání v roce 1933, avšak s omezením, aby jednání se týkalo zatím jen skláren s automatickou výrobou skla tabulového, protože poměry v lahvové výrobě jsou poněkud jiné, a byla tedy úprava práce ve sklárnách na láhve odložena na dobu příhodnější. Po dotazníkové akci u všech smluvních států konečně pořízena zpráva Mezinárodního úřadu práce (t. zv. Rapport gris), která informovala o tehdejší úpravě způsobů odpočinků a změny v pořadí směn v jednotlivých státech. Z této zprávy vyplývá, že hlavní příčinou nespokojenosti dělnictva, již má racionalisace ve sklárnách za následek, nehledíme-li zde k propouštění dělníků, je noční práce, práce v neděli, nedostatek pravidelného rozvrhu jako je u jiných dělníků a neodměňování noční, nedělní a sváteční práce příplatkem ke mzdě. Zmíněná zpráva zjistila, že většina států má úpravu všeobecnou pro podniky s nepřetržitým provozem, při čemž je definují ponejvíce jako podniky, které "povahou věci" jsou nuceny k nepřetržitému provozu. Mimo to však některé státy, mezi nimi i ČSR, Francie, Nizozemí a j. mají speciální úpravu poměrů sklářských. V době zprávy byly tři skupiny států pokud šlo o délku týdenní pracovní doby, totiž státy, kde se pracovalo 56, 48 a 42 hodin v týdnu. Dále existovalo 12 různých způsobů výměny směn. Vzhledem k této roztříštěnosti bylo účelno zavésti ve sklářství s automatickým provozem pokud možno jednotný systém. Tak vznikly dvě konvence: O tabulovém sklu byla dána na pořad konference práce v Ženevě roku 1934 a o výrobě lahví byla projednána konferencí v r. 1935. Podotýkám, že při jednání o obou sklářských konvencích vyslovili se oba zástupci československé vlády pro přijetí konvencí. Na konferenci roku 1934 byla za spolupráce československého zástupce schválena úmluva o pracovní době při automatické výrobě tabulového skla a na jeho návrh přijata resoluce čsl. delegace, žádající, aby podobná úprava připravena byla i pro jiné obory sklářské. V roce 1935 československý vládní zástupce (z ministerstva obchodu) byl zpravodajem subkomise pro jednání o úmluvě ve věci výroby lahví a jako takový jednal i jménem čsl. zaměstnavatelů. Výsledkem všech těchto jednání Mezinárodní organisace práce jsou konvence, jichž znění se nyní předkládá Národnímu shromáždění. Podstatou obou navržených úmluv je 1. Osoby, na které se úmluva vztahuje, musí býti zaměstnány alespoň ve 4 směnách. 2. Pracovní doba těchto osob nesmí překročiti v průměru 42 hodin týdně. 3. Tento průměr musí býti počítán v období nepřesahujícím 4 týdny. 4. Doba trvání pracovní střídy nesmí přesahovati 8 hodin. 5. Doba odpočinku, obsaženého mezi dvěma střídami téže směny, nesmí býti kratší 16ti hodin; avšak tato doba může býti zkrácena, je-li to nutno, při periodické záměně rozvrhu směn. Těmito úmluvami aspoň ve 2 odvětvích sklářského průmyslu, kde racionalisací a automatisací výroby byla způsobena veliká nezaměstnanost zkrácením doby, bude možno zaměstnati více dělnictva. Protože i v ČSR jest prováděna automatická výroba, znamená provádění úmluv úlevu i našemu dělnictvu. Zahraniční výbor senátu projednal obě smlouvy ve schůzi 15. března a provedl obsáhlou debatu o poměrech ve sklářském průmyslu, z níž vyplynula řada cenných podnětů, načež provedl některé formální změny v překladu smlouvy, a to: V návrhu úmluvy o pracovní době ve sklárnách na automaticky vyráběné tabulové sklo v článku 1., odst. 1., ve 2. řádce za slovo "směnách" vloží se slova "(pracovních skupinách)". V článku 2., v 5. odst., ve 2. řádce vloží se místo slova "nemůže" slovo "nesmí". V témže čl. a odst. ve 4. řádce vloží se místo slova "změně" slovo "záměně". V článku 3., odst. 1., v řádce 1. slova "Hranice zmíněné" nahradí se slovy "Meze uvedené". V článku 6., odst. 2., v 1. řádce, v článku 8., odst. 1., ve 3. řádce, v článku 9., v řádce 2. a v článku 10., odst. 1. a), v 5. řádce nahrazeno bude slovo "působnosti" slovem "účinnosti". V návrhu úmluvy o zkrácení pracovní doby ve sklárnách na výrobu lahví v článku 1., odst. 1., ve 3. řádce za slovo "směnách" vloží se slova "(pracovních skupinách)" V článku 2., odst. 5., ve 4. řádce nahrazeno bude slovo "změně" slovem "záměně". V článku 3., odst. 1. slova "Hranice zmíněné" nahrazena budou slovy "Meze uvedené". V článku 7., odst. 2., v 1. řádce, v témže čl., odst. 3., v 1. řádce, v čl. 9., odst. 1., ve 3. řádce, v čl. 10. v 2. řádce a v čl. 11., odst. 1. a), v řádce 5. nahrazeno bude slovo "působnosti" slovem "účinnosti". Výbor doporučuje plenu senátu, aby vyslovilo souhlas s oběma smlouvami podle vládního návrhu tisk sen. č. 644 i se změnami výše uvedenými. V Praze dne 15. března 1938. Dr Klouda v. r., místopředseda. F. F. Plamínková v. r., zpravodaj. II. Dne 21. června 1934 v 18. zasedání Mezinárodní konference práce a dne 25. června 1935 v 19. zasedání téže mezinárodní instituce v Ženevě, byly přijaty návrhy úmluv a) o pracovní době ve sklárnách na automaticky vyráběné tabulové sklo, b) o zkrácení pracovní doby ve sklárnách na výrobu lahví. Konference Mezinárodního úřadu práce měla i v druhém případu na mysli automatickou výrobu. Automatická výroba skleněných tabulí způsobila, že každým dnem vyřazovala rukodílnou výrobu z podniků a tím přiváděla dělnictvo do nezaměstnanosti. Na území Československé republiky měli jsme rukodílnou výrobu skleněných tabulí v těchto sklárnách: Bílina, Břasy, Duchcov, Hostivař, Hostomice, Krýry, Malý Újezd, Oloví, Příbram, Rychnov, Řetenice, Trmice a Třemošná v Čechách, Kyjov na Moravě, Dobrý Potok, Rimavská Kokava, Trebuša a Vlčovo na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Při této rukodílné výrobě tabulářské bylo zaměstnáno přes 4000 lidí. Stroj však způsobil, že dnes neexistuje u nás v Československu žádná sklárna, která by skleněné tabule vyráběla ručně. Skláři-tabuláři museli si hledati pracovní místa v cizině a postupně jich mnoho odjelo do Rumunska, Maďarska, Jugoslavie a Polska - odkud se jich většina již vrátila dobrovolně a nebo byli vyhoštěni jako nežádoucí zabíratelé pracovních míst domácímu dělnictvu. I když je viděti nejlepší vůli u odborových organisací dělnických, u úřadů a mnohých jiných činitelů, přece se nepodařilo dosud umístiti na pět set postižených tabulářských dělníků. Jde vesměs o dělníky odborově organisované. Sklářský tabulářský kartel na žádost odborových organisací poskytl těmto nezaměstnaným podporu a to v r. 1937 Kč 400.000'- a v roce 1938 dosud Kč 200.000'-! Tento kartel však klade velkou váhu na to, aby nebyla dána do provozu na výrobu skleněných tabulí žádná sklárna, která by se nezúčastnila vývozu skleněných tabulí v témže procentu, jako tomu je u kartelu tabulářského, kde vývoz činí ca 85 % z celkové výroby. V Československu rapidně stoupal počet strojů na výrobu skleněných tabulí. Jestliže v roce 1920 jsme u nás měli takových strojů 20, máme jich dnes 80. V přítomné době se pracuje asi na 25ti strojích - ostatní jsou pro nedostatek objednávek ze zahraničí v nečinnosti. Při strojové tabulové výrobě pracuje ca 3000 dělníků, ačkoliv výrobní kapacita se několikanásobně zvýšila. - Jeden stroj vyrobí za 24 hodiny ca 1800 m2, propočítáno na 4/4 mm a nahradí tak 18 ručních dílen. - Výrobní kapacita 25ti strojů za 56 dní pracovních stačila by hladce krýti spotřebu skleněných tabulí v Československu ve výši 2,500.000 m2. Výroba lahví automatickými stroji je poměrně na tom tak, jako strojová výroba skleněných tabulí, ne-li hůře. - Skutečnost, že v letech poválečných až do dneška se nevyučil žádný dělník ruční výrobě lahví ukazuje, jak stroj zapůsobil na psychologii dělnictva. Naproti tomu máme ještě dnes nezaměstnaných 800 lahvařů-foukačů. Sdružení lahváren po příkladu tabulářského kartelu poskytlo rovněž nezaměstnaným lahvařům určitou podporu. Podporami z jakýchkoliv pramenů není však vyřešena otázka nezaměstnanosti a proto se musí stále hledati jiné prostředky k ulehčení postižených. V prvních letech naší samostatnosti vyráběly se skleněné tabule ručně v 18ti sklárnách. Dnes tento druh skla vyrábíme pouze ve 4 podnicích, a to strojově. Mechanickou výrobu lahví máme u nás ve 3 sklárnách. Racionalisace a centralisace výroby tabulářské a lahvařské pronikla do všech států evropských. Proto není divu, když dělnické odborové organisace ze zemí s mechanickou výrobou daly podnět ke zkrácení doby pracovní a dožádaly se ochrany u Mezinárodního. úřadu práce. Podtrhuji zde rád skutečnost, že pro návrhy dělnických odborových organisací hlasovali v Ženevě zčásti i zástupci zaměstnavatelští a ve většině také zástupci vládní. Úmluvu o tabulářství přijaly již státy: Norsko 21. 5. 1935, Anglie 13. 1. 1937, Belgie 4. 8. 1937, Francie 5. 2. 1938, Holandsko přijetí této úmluvy připravuje. Úmluvu o lahvařství přijaly již státy: Norsko 21. 7. 1936, Francie 25. 1. 1938, Irsko 10. 6. 1937 a přípravy k přijetí úmluvy činí Mexiko. V Československu se v průmyslu tabulářském a lahvařském s mechanickou výrobou v podstatě pracuje podle zásad nám dnes předložených úmluv. Dělnictvo má smluvně zaručenu pracovní dobu, takže není žádných překážek, aby úmluvy přijaty nebyly. Sociálně-politický výbor doporučuje proto slavnému senátu, aby úmluvy přijal s formálními změnami, jež provedl zahraniční výbor. V Praze dne 15. března 1938. V. Němeček v. r., předseda. Tomáš Korvas v. r., zpravodaj. Nahoru Související odkazy tisky InformaceO stenoprotokolech Hlavní menu Přehled obsahu Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna Digitální knihovna České sněmy Informace Rejstříky Zajímavosti v repozitáři English Česky Hledat --> Plnotextové vyhledávání Přihlásit/registrovat se do ISP Mapa webu Nápověda Odběr RSS Prohlášení přístupnosti Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna, Sněmovní 4, 118 26, Praha 1 - Malá Strana Telefon na spojovatelku: 257 171 111 Informace dle zákona 106/1999 Sb. YouTube Facebook Twitter Instagram