Interpelace

NS RČS 1935-1938, Senát, tisk 665, část č. 1 (2. 11. 1918) Přejít na hlavní navigaci Přejít na navigaci sekce Nacházíte se: Digitální knihovna › NS RČS 1935-1938 › Senát › Tisky   Dolů  Další Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1938. IV. volební období. 6. zasedání. Tisk 665. Interpelace: 1. sen. Janovského p. ministru školství a národní osvěty o zlehčování a tupení náboženství římsko-katolického a těžké urážce náboženských citů školních dítek v III. třídě obecné školy v Břestě u Kroměříže, učitelem Bohumilem Janáčem. 2. sen. Krczala na p. ministra školství a národní osvěty stran protizákonného používání předpisů o tělocviku žáků. 3. sen. Jurana, Mikulíčka ministru spravedlnosti ohledně protizákonné domovní prohlídky povolené okresním soudem v Hodoníně, v sekretariátě XIII. kraje KSČ v Hodoníně, v redakčních místnostech časopisu "Moravské Slovácko" a v bytě redaktora uvedeného listu Jaroslava Jermana. 4. sen. Franka na vládu stran nedostatečné a nepřiléhavé odpovědi na interpelaci, podanou vládě pod. sen. tiskem 485/4 stran zneužívání úřadu lesním radou Otakarem Hušákem. 5. sen. Tschakerta na p. ministra vnitra stran protizákonné domovní prohlídky, zatčení a zabavení věcí Gertrudy Kunertové v Bynově, č. 60. 6. sen. Krczala na p. ministra vnitra stran zákazu používání bubnů a fanfár a zastavení předvádění tělocvičných výstupů při podnicích spolku "Nordmährischer Turngau". 7. sen. Franko na p. ministra železnic stran propuštění dělníka Antonína Güntnera, poněvadž se zúčastnil projevu sudetskoněmecké strany. 8. sen. Nedvěda na p. ministra sociální péče ohledně soustavného porušování sociálně-politických zákonů republiky firmou Baťa v Třebíči. 9. sen. Fritsche na p. ministra spravedlnosti stran zabavení č. 13 časopisu "Neu-Titscheiner Zeitung" ze dne 15. února 1938. 665/1. Interpelace senátora Jakuba Janovského panu ministru školství a národní osvěty o zlehčování a tupení náboženství římskokatolického a těžké urážce náboženských citů školních dítek v III. třídě obecné školy v Břestě u Kroměříže, učitelem Bohumilem Janáčem. Dne 12. února 1938 vykládal třídní učitel Bohumil Janáč dětem 4. a 5. škol. roku o příčinách husitských válek. Mezi jiným uvedl toto: "Král Václav IV. měl spory s biskupem Janem, který před králem ze země uprchl. Král za to uvěznil jeho tajemníka kněze Jana z Pomuku. Tento Jan z Pomuku býval zaměňován za Jana z Nepomuku, který byl umučen králem Václavem proto, že nechtěl prozraditi, co se mu královna zpovídala, což ale není pravda. Žádný sv. Jan Nepomucký nikdy nebyl, to si vymyslili lidé a proto ani královnu nezpovídal a nebyl také svatým. Lidé si pro to vymyslili svatého Jana Nepomuckého, aby zatlačili památku mistra Jana Husi do pozadí. Jan z Pomuku byl lichvář a keťas a půjčoval peníze na vysoký úrok. Abyste, děti, pochopili, co to je keťas, který lichvaří s penězi, tak si představte, že když on někomu půjčil třeba tisíc, tak žádal zpět dva tisíce, když půjčil deset tisíc, tak žádal dvacet tisíc. Pro to ho kázal král utopiti." Tak vykládal a podával učitel Janáč v Břestě v III. tř. obecné školy o příčinách husitských válek a při tom odvolává se na to, že tento výklad dějin podal dětem podle učebnice, kterou sepsal Petr Dejmek s názvem: "Stopami lidstva", která jest tisknuta ve státním nakladatelství v Praze r. 1925 a schválena ministerstvem školství a národní osvěty pro 6. až 8. školní rok. Nové vydání této učebnice již sice těchto hanlivých a nepravdivých údajů o sv. Janu Nepomuckém neobsahuje, ale učitel Janáč se domnívá, že jest jeho povinností využíti každé příležitosti, aby kdysi obsažené historické nepravdy ve školních učebnicích, třeba již byly korigovány, rozšiřoval dále a urážel tak sprostým způsobem city katolických dětí. Proti tomuto vyučování učitele Janáče ve škole protestovali ihned rodiče katolických dítek, leč jejich intervence jak u učitele Janáče, tak i u ředitele školy Kopeckého neměla žádného výsledku a nápravy sjednáno nebylo. Rodiče katolických dítek stěžovali si ihned také i u zemské školní rady i u ministerstva školství, ale dosud marně. Zdá se, že úřady školní samy nebéřou výnos, jako jeho nařízení ministerstva školství a národní osvěty vážně, kterým jest opětovně zakázáno všem učitelům urážeti náboženské city školních dítek. Nechají prostě takové nezodpovědné učitele řáditi dále a přímo jednati proti výnosům a nařízením ministerstva školství, ba béřou je ještě ve svou ochranu. To jest faktický stav. A přece podle přirozeného práva nemohou býti rodiče dítek donucováni ani zákonem, aby své děti posílali do takové školy, kde učitel je uráží v jejich náboženských citech. Jsou dva velké ideové statky: náboženství a cit vlastenecký. Ten, kdo béře a ničí dítěti jeden z těchto ideových pokladů jest horší, nežli sprostý zloděj, který krade nějaký statek hmotný. Zloděj hmotných statků jest okamžitě trestán, ale zloděj ideových statků, toho nechá ministerstvo školství a školské úřady beztrestně řáditi dále. Jest nám v živé paměti, že ministerstvo školství na první udání zbavilo okamžitě učitele náboženství jeho způsobilosti vyučovati náboženství bez předběžného vyšetřování, když došlo udání, že tento řekl, že Žižka a jeho vojsko vraždili a loupili a vydrancovali spoustu klášterů a kostelů. A přece tento výrok odpovídá naprosto historické pravdě. Když ale jakýsi učitel Janáč vykládá ve vyučování školním dětem o tom, že sv. Jana Nepomuckého vůbec nebylo, že si ho lidé vymysleli, že takového vymyšleného člověka špatných vlastností prohlásila církev za svatého, že jemu na počest staví sochy, konají se pobožnosti atd., takového učitele ale ministerstvo školství, ačkoliv má stížnost na jeho působení, takového člověka nechá řáditi ve škole dále a vůbec ani na oprávněné stížnosti rodičů dítek neodpoví. Považujeme tuto liknavost příslušného oddělení ministerstva školství za přímou spoluúčast na porušování výnosů a nařízení ministerstvem školství vydaných a divíme se takovému úřadování ministerstva školství a národní osvěty, našeho nejvyššího školního úřadu. Nechceme vytýkati panu ministru samému nějaké opomenutí, ale velmi ostře tuto liknavost vytýkáme příslušnému oddělení, zodpovědnému jeho přednostovi a nejvíce úředníku, který tuto věc má vyřizovati. Tážou se tudíž podepsaní: Jest pan ministr ochoten dáti si bezodkladně předložiti stížnost katolických rodičů na způsob vyučování učitele Janáče v Břestě? Jest ochoten pan ministr školství dáti tento případ bezodkladně vyšetřiti a po dobu vyšetřování tohoto případu, okamžitě učitele Janáče z Břestu přeložiti? Co hodlá pan ministr zaříditi, aby dalšímu takovému urážení náboženských citů katolických školních dítek takovými bezodpovědnými učiteli rázu Janáčova nemohlo dojíti? V Praze dne 8. března 1938. Janovský, dr Sobota, Krejčí, dr Karas, dr Hruban, Rýpar, Novák, Pechanec, dr Žiška, Dytrych, Roudnický. Překlad ad 665/2. Interpelace senátora G. Krczala na pana ministra školství a národní osvěty stran protizákonného používání předpisů o tělocviku žáků. Otázka tělocviku žáků ve spolcích, které se zabývají tělesnou výchovou, upravena byla nově výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 5. února 1937, č. 10.024/36-I. Článek II, odst. 4 tohoto výnosu stanoví: "Ředitelství škol povolují žákům a žákyním, jejichž rodiče s tím souhlasí, účastenství na cvičeních a výkonech spolků jen tehdy, jsou-li splněny podmínky výnosem stanovené. Rozhodují o tom, pokud to školní řády stanoví, na základě usnesení učitelského sboru; své rozhodnutí sdělí žákům. V případě pochybnosti vyžádají si rozhodnutí představeného školního úřadu (školního inspektora)." Ačkoli zde s veškerou jasnosti je stanoveno, že k rozhodování o přípustnosti účastenství při tělocviku žáků spolků příslušny jsou všeobecně správy škol resp. učitelské sbory a jen v případech pochybnosti, tedy výjimečně, stanoveno je rozhodnutí představeného školního úřadu, provádějí některé okresní úřady výnos stále ještě tak, že správce okresního úřadu jako předseda okresního školního výboru všeobecně zakazuje tělocvik žáků v tělocvičných spolcích, buď pro celý okres anebo jednotlivé obce, a to také tehdy, jestliže příslušné správy škol povolení jim zůstavené udělily. Tak vydal předseda okresního školního výboru a správce okresního úřadu v Rýmařově pod č. 992 ze dne 2. července 1937 všem správám škol rýmařovského okresu pokyn, ve kterém se mezi jiným nařizuje: "1. Ze žádosti za povolení tělocviku žáků kolkovati dlužno 5 Kč, přílohy 1 Kč, 2. že všechny takové žádosti dlužno postoupiti okresnímu školnímu výboru, který si v této věci vyhrazuje právo sám o věci rozhodovati." Toto opatření je ve zjevném rozporu s ustanoveními výnosu, v úvodu citovaného, a ukládá tělocvičným spolkům jakož i správám škol povinnosti, jimiž se úprava tělocviku žáků, kterou příslušné ministerstvo provedlo, činí ilusorní. K tomu dále přistupuje, že si týž předseda okresního školního výboru vyhrazuje také schválení činovníků, ustanovených ve spolcích za cvičitele při tělocviku žáků, ačkoli ani k tomu uvedený výnos neopravňuje. Odmítnutí těchto činovníků děje se bez udání důvodů, takže je vzata jakákoli možnost věcné nápravy. Ve speciálním případě, který se týká tělocvičného spolku v Brunzejfu, moravská zemská školní rada, o rozhodnutí dovolaná, kryla nad to také postup předsedy okresního školního výboru s odůvodněním, že zemská školní rada v této příčině nemůže nic podniknouti, "ježto schválení cvičitelů zůstaveno bylo školnímu úřadu k volnému rozhodnutí". Nehledě k tomu, že také tento názor odporuje smyslu a znění ministerského výnosu ze dne 5. února 1937, č. 10.024/36-I, jde tu o příkré porušení všeobecných státoobčanských práv, ježto není přípustno, aby tímto způsobem státní občané, kteří se dosud neoctli v žádné příčině v konfliktu se zákony, bez udání důvodů označováni byli za občany s menším právem. Jest jasno, že se takovýmto nepřístojným výkladem a používáním nařízení ústřední školské správy kýžené úpravy otázky tělocviku žáků nedosáhne, nýbrž naopak zmaří a že se tvoří stav právní nejistoty, který odporuje úmyslům výnosu a který se povážlivou měrou odchyluje od stanoviska, jaké zaujala judikatura nejvyššího správního soudu, že rozhodování o účastenství žáků na spolkovém tělocviku spadá výhradně do kompetence rodičů anebo jejich zákonných zástupců. Podepsaní táži se tudíž pana ministra: 1. Je pan ministr ochoten dát vytýkané závady přezkoušeti a stanoviti jejich nepřípustnost? 2. Je pan ministr ochoten učiniti potřebná opatření, aby se zabránilo zneužívati výnosu ze dne 5. února 1937 č. 10.024/36-I k bezdůvodnému pohanění jednotlivých státních občanů a porušování jejich ústavou zaručených práv? 3. Je pan ministr ochoten zabezpečiti přísné a objektivní používání uvedeného výnosu podle jeho znění a jeho smyslu a tím nerušený postup tělovýchovy naší školní mládeže? V Praze dne 9. března 1938. Krczal, Keil, Garlik, Enhuber, Werner, Fritsch, Tschakert, Bock, Bartl, Krommer, Maixner. 665/2 (původní znění). Interpellation des Senators Gottfried Krczal an den Herrn Minister für Schulwesen und Volkskultur in Angelegenheit gesetzwidriger Anwendung der Vorschriften über das Schülerturnen. Die Frage des Schülerturnens in den Vereinen, die sich mit Leibeserziehung befassen, ist mit dem Erlasse des Ministeriums für Schulwesen und Volkskultur vom 5. Feber 1937, Zahl 10.024/36-I, neu geregelt worden. Artikel II, P. 4, dieses Erlasses bestimmt: "Die Direktionen der Schulen bewilligen den Schülern und Schülerinnen, deren Eltern damit einverstanden sind, die Teilnahme an den Übungen und Leistungen der Vereine nur dann, wenn die mit dem Erlasse festgesetzten Bedingungen erfüllt sind. Sie entscheiden hier über, soweit das die Schulordnungen bestimmen, auf Grund des Beschlusses der Lehrkörper; ihre Entscheidung teilen sie den Schülern mit. In zweifelhaften Fällen holen sie dle Entscheidung der vorgesetzten Schulbehörde (des Schulinspektors) ein." Obwohl hier mit aller Klarheit festgelegt ist, daß zur Entscheidung über die Zulässigkeit der Teilnahme an dem Schülerturnen der Vereine allgemein die Schulleitungen, bezw. die Lehrkörper zuständig sind und nur in Zweifelsfällen, also ausnahmsweise, die Entscheidung der vorgesetzten Schulbehörde vorgesehen ist, wird der Erlaß seitens einzelner Bezirksbehörden noch immer so gehandhabt, daß der Leiter des Bezirksamtes aIs Vorsitzender des Bezirksschulausschusses das Turnen der Schüler in den Turnvereinen, sei es für den ganzen Bezirk oder einzelne Orte, generell verbietet und das auch dann, wenn die zuständigen Schulleitungen die ihnen anheim gestellte Bewilligung erteilt haben. So hat der Vorsitzende des Bezirksschulausschusses und Leiter des Bezirksamtes in Römerstadt unter Zahl 992 vom 2. Juli 1937 am sämtliche Schulleitungen des Römerstadter Bezirkes eine Weisung herausgegeben, in der u. a. angeordnet wird: "1. Daß die Eingaben um Bewilligung des Schülerturnens mit 5 Kč, die Beilagen mit 1 Kč zu stempeln sind. 2. Daß sämtliche diesbezügliche Ansuchen an den Bezirksschulausschuß weiter zu leiten sind, der sich das alleinige Entscheidungsrecht in dieser Angelegenheit vorbehält". Diese Verfügung steht in offenkundigem Widersprache zu den Bestimmungen des eingangs zitierten Erlasses und legt den Turnvereinen sowie den Schulleitungen Verpflichtungen auf, durch welche die vom zuständigen Ministerium durchgeführte Regelung des Schülerturnens illusorisch gemacht wird. Hiezu kommt ferner, daß derselbe Vorsitzende des Bezirksschulansschusses sich auch die Genehmigung der zu Leitern des Schülerturnens in den Vereinen bestellten Amtswalter vorbehält, obwohl auch hiezu der genannte Erlaß keine Berechtigung gibt. Die Ablehnung dieser Amtswalter erfolgt ohne Angabe von Gründen, so daß jede Möglichkeit einer sachlichen Korrektur genommen ist. In einem speziellen Falle, betreffend den Turnverein Braunseifen, hat überdies auch der um seine Entscheidung angerufene mährische Landesschulrat das Vorgehen des Vorsitzenden des Bezirksschulausschusses gedeckt, mit der Begründung, daß der Landesschulrat in dieser Beziehung nichts unternehmen könne, "da die Genehmigung der Vorturner dem Schulamte zur freien Entscheidung anheim gestellt wurde." Abgesehen davon, daß auch diese Auffassung dem Sinne und Wortlaute des Ministerialerlasses vom 5. Feber 1937, Z. 10.024/36-I, widerspricht, liegt hier eine krasse Verletzung der allgemeinen staatsbürgerlichen Rechte vor, da es nicht angeht, daß auf diese Weise Staatsbürger, die noch in keiner Hinsicht mit den Gesetzen in Konflikt geraten sind, ohne Angabe von Gründen zu Bürgern minderen Rechtes gestempelt werden. Es ist klar, daß durch eine derartige mißbräuchliche Auslegung und Anwendung von Anordnungen der zentralen Schulverwaltung die angestrebte Regelung der Frage des Schülerturnens nicht erreicht, sondern im Gegenteile vereitelt und ein Zustand der Rechtsunsicherheit geschaffen wird, der den Absichten des Erlasses zuwiderläuft und sich im bedenklichen Maße von dem in der Judikatur des Obersten Verwaltungsgerichtshofes festgehaltenen Standpunkte entfernt, daß die Entscheidung über die Teilnahme der Schüler an dem Turnen der Vereine ausschließlich in die Kompetenz der Eltern oder deren gesetzlichen Stellvertreter fällt. Die Unterzeichneten richten daher an den Herrn Minister die Anfragen: 1. Ist der Herr Minister bereit, die gerügten Mißstände überprüfen und ihre Unstatthaftigkeit feststellen zu lassen? 2. Ist der Herr Minister geneigt, die erforderlichen Maßnahmen und Vorkehrungen zu treffen, daß der Mißbrauch des Erlasses vom 5. Feber 1937, Z. 10.024/36-I, zur grundlosen Diffamierung einzelner Staatsbürger und Verletzung ihrer verfassungsmäßig gewährleisteten Rechte hintangehalten werde? 3. Ist der Herr Minister geneigt, dle strenge und objektive Anwendung des genannten Erlasses seinem Wortlaute und seinem Sinne nach und dadurch den ungestörten Fortgang der körperlichen Erziehung unserer Schuljugend zu gewährleisten? Prag, am 9. März 1938. Krczal, Keil, Garlik, Enhuber, Werner, Fritsch, Tschakert, Bock, Bartl, Krommer, Maixner. 665/3. Interpelace senátora Jurana Mikulíčka ministru spravedlnosti ohledně protizákonné domovní prohlídky, povolené okresním soudem v Hodoníně, v sekretariátě XIII. kraje KSČ v Hodoníně, v redakčních místnostech časopisu "Moravské Slovácko" a v bytě redaktora uvedeného listu Jaroslava Jermana. V neděli dne 27. února byla provedena prohlídka v sekretariátě XIII. kraje KSČ, v místnostech redakce Moravského Slovácka a v bytě redaktora jmenovaného časopisu Jaroslava Jermana, vesměs v Hodoníně. Povolení k provedeni domovní prohlídky vydal okresní soud v Hodoníně pod č. j. 206/38 ze dne 26. II. 1938, pro podezření ze zločinu podle § 5 a 6 zákona na ochranu republiky. O povolení k prohlídce byl požádán okresní soud firmou Baťa ve Zlíně. Fa Baťa v žádosti o domovní prohlídku uváděla, že se jí ztratila důležitá obchodní kniha a že se tudíž jedná o průmyslovou špionáž. Že podezření bylo naprosto bezdůvodné dokazuje negativní výsledek prohlídky ve všech třech uvedených místnostech. Pravým důvodem k žádosti fy Baťa, o provedení domovní prohlídky bylo následující: Týdeník "Mor. Slovácko" je list, který bezohledně kritisuje veškeré zlořády, nesprávnosti a porušování zákonů firmou Baťa a chrání zaměstnance této firmy před vykořisťováním a útlakem. Je to jediný časopis v hodonínském kraji, který se nedal Baťou zgleichšaltovat, ani placenými inseráty, ani terorem. Fa Baťa zasílá soustavně redakci časopisu "Mor. Slovácko" tiskové opravy, které časopis musí otiskovat podle platných zákonů i když neodpovídají pravdě. Fa Baťa pronásleduje časopis také tiskovými žalobami a zodpovědný redaktor Jar. Jerman je v pěti případech firmou Baťa žalován. Před projednáváním těchto žalob prohlásil zodpovědný redaktor Jar. Jerman, že nastupuje o všech tvrzeních v inkriminovaných článcích uvedených, důkaz pravdy a předloží soudu doklady. Těchto důkazů se fa Baťa bála a proto žádala soud o povolení prohlídky pod záminkou, že se jí ztratila obchodní kniha. Aby mohla být prohlídka provedena nerušeně, nebyla provedena v sobotu dne 26. II, kdy k ní bylo dáno povolení, nýbrž až v neděli dne 27. II, kdy v sekretariátě a redakci nikdo není a místnosti byly otevřeny paklíčem. Že se nejednalo o obchodní knihu je nejlépe vidět z toho, že četníci při této protizákonné prohlídce přeházeli korespondenci sekretariátu a redakce, protože hledali něco jiného a ne obchodní knihu. Podepsaní upozorňují na tento protizákonný postup, který kdyby byl trpěn, stal by se nebezpečím prejudice a každý kapitalista by mohl v redakcích jemu nepohodlných prováděti soudní prohlídky. Podepsaní se táží pana ministra spravedlnosti: 1. Je panu ministru tento případ znám? 2. Co hodlá pan ministr podniknouti, aby takovéto "soudní" prohlídky byly znemožněny? 3. Je pan ministr ochoten vyšetřiti, který soudce povolil prohlídku v uvedených místnostech a disciplinárně ho potrestati? V Praze dne 8. března 1938. Juran, Mikulíček, Nedvěd, Popovič, Kreibich, Steiner, Pfeiferová, Wenderlich, Malík, Fidlík, Svoboda, Králka. Překlad ad 665/4. Interpelace senátora L. Franka na vládu stran nedostatečné a nepřiléhavé odpovědi na interpelaci, podanou vládě pod sen. tiskem 485/4 stran zneužívání úřadu lesním radou Otakarem Hušákem. Odpovědí tisk 562/4 byly sděleny výsledky šetření o naší interpelaci tisk 485/4. Tyto výsledky šetření jsou nesprávné a odporují pravdě. 1. Odpověď na interpelaci tvrdí, že dělnictvo zaměstnané v obvodu správy státních lesů v Tachově vyslovilo přání, aby bylo přijato do Odborové jednoty republikánských zaměstnanců. Dotázané, vesměs německé dělnictvo se tomuto tvrzení diví a prohlásilo, že nikterak neprojevilo přání přistoupiti ke jmenované české organisaci, nýbrž že naopak lesní kontrolor Hušák sám, bez jakéhokoliv popudu dělnictva, dal svými hajnými svolati veřejnou schůzi, která se konala ve Vel. Schönthale-Novém Metternichu. 2. Odpověď na interpelaci tvrdí dále, že pan lesní kontrolor Hušák na uvedené schůzi jen na žádost funkcionářů jednoty překládal pouze výklad župního tajemníka doslovně větu za větou, aniž by sám ze svého k tomu něco připojoval. Naproti tomu bylo shromážděnými lesními dělníky nesporně zjištěno, že se pan lesní kontrolor Hušák při zmíněné schůzi nejen sám představil jako svolavatel schůze, nýbrž že prohlásil, že schůzi zahajuje a že schůze je veřejná, načež pak osobě dělníkům neznámé (totiž tajemníkovi jednoty) udělil slovo. Pak bez dalšího požádání vstal a prohlásil, že chce českou přednášku přeložiti. Po přednášce dal sám státními hajnými Beranem a Würrlem rozdíleti prohlášení o vstupu a vyzval nad to sám dělníky, aby tato prohlášení o vstupu vyplnili a podali návrhy na založení místního výboru. 3. V odpovědi na interpelaci se dále tvrdí, že se pokus přičleniti německé dělníky české odborové organisaci neděl pod nátlakem úřední vlastnosti pana lesního kontrolora Hušáka, a že také nebylo k tomu využito jeho postavení jako zaměstnavatele. K tomu dlužno konstatovati: Nehledě k tomu, že pan lesní kontrolor Hušák sám schůzi svolal a řídil, a že tím zřetelně jako zaměstnavatel projevil stanovisko o přistoupení dělnictva od něho závislého k organisaci, prohlásil dále doslova: "Je zde někdo z vás, kdo musí narukovati? Ať se hlásí, zprostředkuji, aby nepřišel na Slovensko, nýbrž aby mohl svou vojenskou službu vykonati v Chebu, Plzni nebo Budějovicích. Je zde někdo, kdo má konati cvičení ve zbrani? Ať se hlásí. Také tomu mohu pomoci. Mám styky, aby cvičení mohl konati na blízku. Je zde někdo, kdo náhodou potřebuje peníze? Máme v Mariánských Lázních spořitelnu. Pane Kreuzer z Holštejnu, vy potřebujete peníze. Přijďte ke mně, dostanete co chcete, dostanete také více nežli 500 Kč s levným zúročením. Pokladna v Mariánských Lázních vám peníze zprostředkuje." Když se nikdo nehlásil, řekl pan lesní kontrolor Hušák: "Končím schůzi." Z hořejšího nezvratného zjištění jde jasně najevo, že pan lesní kontrolor Hušák byl nejen svolavatelem schůze, nýbrž že ji také řídil, že u shromážděných vzbudil dojem, že jako zaměstnavatel má zájem na místní organisaci, která se měla založiti, a že verbované a na něm závislé lesní dělníky vybízel, aby k této organisaci přistoupili, že dále shromážděným nabízel výhody, jež možno zprostředkovati nikoli organisaci, nýbrž jen pomocí jeho styků. 4. Ostatně udál se mezitím dále zcela obdobný případ zneužití úřadu lesním úředníkem v sousedním revíru Lohhäuser tím způsobem, že také tamní státní revírník Jindřich Kytka německé lesní dělníky u něho zaměstnané jednak sám vybízel, jednak svými podřízenými hajnými dal vybídnouti, aby přistoupili k jmenované české organisaci. Na jejich zpěčování prohlásil revírník Kytka, že je hnán "ze shora" a že se mu budou činiti výčitky, kdyby jeho vinou nedošlo k organisaci. Organisace že je nutnou, aby se založila místní skupina "Jednoty", a kdyby toho nesvedl, ztratil by, Kytka, své zdejší místo; pak by však jiní zaujali místa těch lesních dělníků, kteří se dosud zpěčovali přistoupiti k organisaci. Všechna tato zjištění byla obsáhlým a zevrubným pátráním u lesních dělníků dotčených státních revírů a sepsanými protokoly nepochybně a věrohodně prokázána. Nahoru  Další Související odkazy tisky InformaceO stenoprotokolech Hlavní menu Přehled obsahu Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna Digitální knihovna České sněmy Informace Rejstříky Zajímavosti v repozitáři English Česky Hledat --> Plnotextové vyhledávání Přihlásit/registrovat se do ISP Mapa webu Nápověda Odběr RSS Prohlášení přístupnosti Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna, Sněmovní 4, 118 26, Praha 1 - Malá Strana Telefon na spojovatelku: 257 171 111 Informace dle zákona 106/1999 Sb. YouTube Facebook Twitter Instagram