§ 3 Nařízení vlády, kterým se stanoví technické požadavky na účinnost teplovodních kotlů spalujících kapalná nebo plynná paliva – Technické požadavky na účinnost kotlů (dále jen „základní…
Nařízení vlády, kterým se stanoví technické požadavky na účinnost teplovodních kotlů spalujících kapalná nebo plynná paliva · 180/1999 Sb. · § 3 · Ostatní právní předpisy
Stručně: Paragraf 3 nařízení vlády č. 180/1999 Sb. stanovuje minimální požadavky na účinnost teplovodních kotlů spalujících kapalná nebo plynná paliva, a to pro provoz se jmenovitým výkonem a pro provoz s 30% zatížením.
§ 3
(1) Technické požadavky na účinnost kotlů (dále jen „základní požadavky“), které musí kotle splňovat při provozu se jmenovitým výkonem Pn vyjádřeným v kW a se střední teplotou vody v kotli 70 °C (dále jen „jmenovitý výkon“) a při provozu s 30% zatížením a se střední teplotou vody v kotli, která se mění podle typu kotle (dále jen „částečný výkon“), jsou uvedeny v následující tabulce.
Typ kotleRozsah
výkonu
(kW)Účinnost při jmenovitém výkonuÚčinnost při částečném výkonuStřední
teplota vody
(°C)Požadavek na
účinnost (%)Střední
teplota vody
(°C)Požadavek na
účinnost (%)Standardní kotle4 - 40070≥84 + 2 log Pn≥50 ≥80 + 3 log PnNízkoteplotní kotle*)4 - 40070≥87,5 + 1,5 log Pn40≥87,5 +1,5 log PnKondenzační kotle na plynná paliva4 - 40070≥91 + 1 log Pn30 **)≥97 + 1 log Pn
*) včetně kondenzačních kotlů na kapalná paliva
**) teplota vratné vody dodávané kotli
(2) Ve vztahu k základním požadavkům podle odstavce 1 se
a) standardním kotlem rozumí kotel, pro nějž může být střední teplota vody omezena jeho konstrukcí,
b) nízkoteplotním kotlem rozumí kotel, který může trvale pracovat s teplotou dodávané vody 35 až 40 °C, v němž může za určitých podmínek docházet ke kondenzaci, včetně kondenzačních kotlů na kapalná paliva,
c) kondenzačním kotlem na plynná paliva rozumí kotel, v němž dochází k trvalé kondenzaci velké části vodních par obsažených ve spalinách,
d) dodatkovým teplovodním výměníkem rozumí součást kotle určená pro zásobování systému ústředního vytápění, která se instaluje do odtahu spalin a která je spojena s plynovým topeništěm,
e) kotlem pro obytné prostory rozumí kotel se jmenovitým tepelným výkonem do 37 kW konstruovaný tak, že sáláním tepla z kotle, který má otevřenou expanzní nádobu, se předává teplo do té části obytného prostoru, v němž je kotel instalován, a k dodávce teplé vody se využívá samotížný oběh, přičemž takové kotle mají na svém plášti uvedeno, že jsou určeny k instalaci v obytném prostoru,
f) jmenovitým výkonem (vyjádřeným v kW) rozumí největší tepelný výkon stanovený a zaručovaný výrobcem, který je možno dosáhnout při trvalém provozu kotle a při účinnosti udávané výrobcem,
g) účinností (vyjádřenou v %) rozumí poměr mezi tepelným výkonem předaným vodě v kotli a odpovídajícím součinem výhřevnosti při konstantním přetlaku paliva a spotřeby paliva za jednotku času,
h) částečným výkonem (vyjádřeným v %) rozumí poměr mezi výkonem kotle a jmenovitým výkonem, pokud kotel pracuje přerušovaně nebo s výkonem nižším, než je jmenovitý výkon,
i) střední teplotou vody kotle rozumí aritmetický průměr mezi teplotou vody na vstupu a výstupu z kotle.
(3) U kotlů s dvojí funkcí, tj. kotlů určených pro vytápění i pro přípravu teplé užitkové vody, se základní požadavky týkají pouze funkce vytápění.
(4) Kotle určené jako dodatkové teplovodní výměníky a kotle pro obytné prostory, které jsou k datu nabytí účinnosti tohoto nařízení již ve velké míře instalovány, mohou být uváděny do provozu, pokud jejich účinnost je větší než účinnost stanovená pro standardní kotle podle odstavce 1, snížená o 4 %.
(5) Pokud jsou základní požadavky konkretizovány harmonizovanými českými technickými normami (§ 4a odst. 1 zákona) nebo zahraničními technickými normami přejímajícími ve státech Evropské unie harmonizované evropské normy a vlastnosti kotlů nebo komponent jsou s nimi v souladu, má se za to, že základní požadavky jsou splněny.
(6) Metody ověřování účinnosti kotlů platné pro výrobu a měření jsou uvedeny v technických normách podle odstavce 5.
(7) Kotle, které nevyhovují požadavkům na účinnost podle odstavce 1, nesmí být uváděny do provozu.
Paragraf 3 nařízení vlády č. 180/1999 Sb. stanovuje minimální požadavky na účinnost teplovodních kotlů spalujících kapalná nebo plynná paliva, a to pro provoz se jmenovitým výkonem a pro provoz s 30% zatížením.
Co to znamená v praxi
Výrobci a dovozci musí zajistit, aby kotle splňovaly minimální účinnost uvedenou v tabulce pro daný typ kotle (standardní, nízkoteplotní, kondenzační).
Účinnost kotle se měří při dvou stavech: při plném jmenovitém výkonu (se střední teplotou vody 70 °C) a při částečném výkonu (30% zatížení, s proměnnou střední teplotou vody).
Pro standardní kotle s výkonem 4–400 kW je požadovaná účinnost při jmenovitém výkonu minimálně 84 % + 2 log Pn a při částečném výkonu minimálně 80 % + 3 log Pn.
Pro nízkoteplotní kotle s výkonem 4–400 kW je požadovaná účinnost při jmenovitém výkonu minimálně 87,5 % + 1,5 log Pn a při částečném výkonu minimálně 87,5 % + 1,5 log Pn.
Pro kondenzační kotle na plynná paliva s výkonem 4–400 kW je požadovaná účinnost při jmenovitém výkonu minimálně 91 % + 1 log Pn a při částečném výkonu minimálně 97 % + 1 log Pn.
Příklad
Pokud si kupujete nový nízkoteplotní kotel na plyn s jmenovitým výkonem 20 kW, musí mít tento kotel při provozu se střední teplotou vody 70 °C účinnost alespoň 87,5 % + 1,5 log 20 (což je přibližně 89,45 %) a při provozu s 30% zatížením a střední teplotou vody 40 °C také alespoň 87,5 % + 1,5 log 20.
Na co si dát pozor
U kondenzačních kotlů na plynná paliva se účinnost při částečném výkonu měří při střední teplotě vratné vody dodávané kotli 30 °C.
Definice jednotlivých typů kotlů (standardní, nízkoteplotní, kondenzační) jsou klíčové pro správné určení platných požadavků na účinnost.
Hlídat změny § 3 – pošleme e-mail, když se paragraf novelizuje.