§ 2 Nařízení vlády o způsobu určení hodnoty obydlí, které dlužník není povinen vydat ke zpeněžení – Určení hodnoty obydlí
Nařízení vlády o způsobu určení hodnoty obydlí, které dlužník není povinen vydat ke zpeněžení · 189/2019 Sb. · § 2 · Ostatní právní předpisy
Stručně: Paragraf 2 nařízení vlády 189/2019 určuje, co se považuje za obydlí a jeho součásti, pokud jde o stavbu, která plní účel obydlí, a pozemek nezbytný k jeho řádnému užívání.
§ 2 Určení hodnoty obydlí
(1) Jestliže je stavba, která plní účel obydlí, součástí pozemku nebo práva stavby, považuje se za obydlí tato stavba.
(2) Za součást obydlí se považuje také pozemek nezbytný k řádnému užívání obydlí a tvořící s ním funkční celek; takovým pozemkem může být zejména pozemek, na němž se obydlí nachází, pozemek zajišťující přístup k obydlí a související společně užívaný pozemek, zpravidla pod společným oplocením.
Paragraf 2 nařízení vlády 189/2019 určuje, co se považuje za obydlí a jeho součásti, pokud jde o stavbu, která plní účel obydlí, a pozemek nezbytný k jeho řádnému užívání.
Co to znamená v praxi
Pokud je dům součástí pozemku, za obydlí se považuje pouze dům.
K obydlí patří i pozemek, který je nutný pro jeho správné užívání a tvoří s ním jeden celek.
Takovým pozemkem může být ten, na kterém dům stojí, nebo pozemek pro přístup k domu.
Může jít i o společně užívaný pozemek, například pod jedním plotem.
Příklad
Pan Novák bydlí v domě, který stojí na jeho pozemku. K domu vede příjezdová cesta, která je také na jeho pozemku a je oplocena společně s domem. V insolvenčním řízení se za obydlí pana Nováka považuje dům i s pozemkem, na kterém stojí, a také příjezdová cesta, protože tvoří s domem funkční celek.