§ 30 Vyhláška o úplném znění branného zákona – Určení k náhradní službě na žádost

§ 30 Určení k náhradní službě na žádost (1) Bylo-li odvedeno více osob, než je třeba k doplnění počtu vojska stanoveného podle § 3 odst. 3, určí se dále k náhradní službě počet osob, rovnající se rozdílu mezi tímto potřebným počtem a počtem osob, které byly skutečně odvedeny. Tento počet stanoví každoročně ministerstvo národní obrany podle početních přírůstků a úbytků, k nimž pravděpodobně dojde po nastoupení odvedenců do základní služby. (2) K náhradní službě podle odstavce 1 lze určit především odvedence a osoby, jež dosud nevykonaly 5 měsíců základní služby, pokud o to požádají, mají-li pro svou žádost zvláštní důvody rodinné, hospodářské nebo sociální. Osoby dobrovolně odvedené lze k náhradní službě určit, jen vznikly-li důvody pro toto určení po jejich odvedení. Pominou-li důvody po podání žádosti, je žadatel povinen tuto okolnost neprodleně hlásit. (3) O žádostech za určení k náhradní službě rozhodují krajské odvodní komise; proti jejich rozhodnutí není opravného prostředku. Řízení o žádostech za určení k náhradní službě upraví vláda nařízením. (4) Ukáže-li se dodatečně, že tu nebylo důvodů, pro něž došlo k určení k náhradní službě, nebo pominou-li později tyto důvody a není-li ani jiných důvodů pro toto určení, zruší komise po slyšení žadatele původní rozhodnutí a žadatel se povolá k základní službě. Při tom se mu započítává do základní služby doba, po kterou konal náhradní službu nebo část základní služby, jakož i doba, po kterou trvaly ještě po propuštění ze základní nebo náhradní služby důvody, o něž byla opřena žádost za určení k náhradní službě.