Stručně: Paragraf 4a zákona o ochraně ovzduší stanovuje, jak se dělí a zařazují stacionární zdroje znečištění ovzduší podle jejich typu a činnosti do kategorií uvedených v příloze č. 2 zákona, a jak se v některých případech stanovují jejich roční emise.
§ 4a Stacionární zdroje a jejich zařazování
(1) Stacionární zdroje se dělí na stacionární zdroje uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu a na stacionární zdroje neuvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu.
(2) Stacionární zdroje uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu se zařazují pod příslušné kódy uvedené v této příloze na základě typu činnosti nebo typu stacionární technické jednotky s ohledem na celkové projektované parametry, jsou-li v příloze č. 2 k tomuto zákonu uvedeny. Pod kódy 11.1. až 11.9. a kód 12.1. lze stacionární zdroj zařadit pouze v případě, že jej nelze zařadit pod jiný kód uvedený v příloze č. 2 k tomuto zákonu podle věty první. Pod kód 13. lze zařadit pouze stacionární zdroj neuvedený jinde v příloze č. 2 k tomuto zákonu, pro který bylo požádáno o vydání povolení provozu podle § 11 odst. 2 písm. c).
(3) Pro účely stanovení roční emise stacionárního zdroje při zařazování pod kódy 11.1. až 11.9. se vychází z projektovaného průtoku odpadního plynu, předpokládaného maximálního využití provozní doby a hmotnostní koncentrace znečišťující látky na úrovni obecného emisního limitu. Odlišně se postupuje u
a) spalovacích stacionárních zdrojů typově spadajících pod kódy 1.1. až 1.4.; tyto stacionární zdroje nelze zařadit pod kódy 11.1. až 11. 9.,
b) stacionárních zdrojů používajících organická rozpouštědla, pokud je z popisu výrobního procesu zřejmé, že hodnota ročních emisí těkavých organických látek nemůže být vyšší než projektovaná spotřeba organických rozpouštědel; v takovém případě se pro stanovení ročních emisí těkavých organických látek použije projektovaná spotřeba organických rozpouštědel, nebo
c) stacionárních zdrojů, u nichž nejsou znečišťující látky odváděny komínem nebo výduchem; v takovém případě se pro stanovení jejich roční emise použije projektovaná kapacita stacionárního zdroje a emisní faktor zveřejněný ve Věstníku Ministerstva životního prostředí, nebo, není-li zveřejněn, jiný odpovídající emisní faktor pro daný stacionární zdroj.
(4) Zařazování stacionárních zdrojů pod příslušné kódy uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu provádí krajský úřad v řízení o vydání povolení provozu nebo v řízení o změně povolení provozu.
Paragraf 4a zákona o ochraně ovzduší stanovuje, jak se dělí a zařazují stacionární zdroje znečištění ovzduší podle jejich typu a činnosti do kategorií uvedených v příloze č. 2 zákona, a jak se v některých případech stanovují jejich roční emise.
Co to znamená v praxi
Stacionární zdroje (např. továrny, kotelny) se rozdělují na ty, které jsou výslovně uvedeny v příloze č. 2 zákona, a na ty, které tam uvedeny nejsou.
Zdroje uvedené v příloze č. 2 se zařazují pod konkrétní kódy na základě jejich typu nebo činnosti, přičemž se zohledňují jejich projektované parametry.
Pro některé specifické kódy (11.1. až 11.9. a 12.1.) platí, že zdroj pod ně lze zařadit jen tehdy, pokud ho nelze zařadit pod jiný kód. Kód 13. je určen pro zdroje, které nejsou uvedeny jinde a pro které se žádá o povolení provozu.
Stanovení roční emise pro zařazení pod kódy 11.1. až 11.9. se obvykle provádí na základě projektovaného průtoku odpadního plynu, maximálního využití provozní doby a obecného emisního limitu, s výjimkami pro spalovací zdroje, zdroje používající organická rozpouštědla nebo zdroje bez odvodu znečišťujících látek komínem.
Zařazení stacionárních zdrojů pod příslušné kódy provádí krajský úřad v rámci řízení o povolení provozu nebo jeho změně.
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.