§ 2 Nařízení o soudních poplatcích – Pro určení hodnoty předmětu řízení (§ 3 odst
Nařízení o soudních poplatcích · 22/1959 Sb. · § 2 · Daňové právo
Stručně: Paragraf 2 nařízení 22/1959 stanoví, že hodnota předmětu soudního řízení se určuje podle běžné ceny v místě a čase zahájení řízení, přičemž se nepřihlíží k příslušenství.
§ 2
(1) Pro určení hodnoty předmětu řízení (§ 3 odst. 2 zákona) je rozhodnou běžná cena v místě a čase, kde a kdy bylo řízení zahájeno.
(2) K příslušenství se při výpočtu ceny nepřihlíží.
Paragraf 2 nařízení 22/1959 stanoví, že hodnota předmětu soudního řízení se určuje podle běžné ceny v místě a čase zahájení řízení, přičemž se nepřihlíží k příslušenství.
Co to znamená v praxi
Pokud se soudní poplatek odvíjí od hodnoty věci, bude se tato hodnota počítat podle její běžné ceny v době a místě, kde jste podali návrh k soudu.
Při výpočtu této hodnoty se nebudou brát v úvahu úroky, poplatky z prodlení ani jiné vedlejší nároky (příslušenství).
To znamená, že soudní poplatek bude vypočítán pouze z hlavní částky nebo hodnoty věci, o kterou se v řízení jedná.
Příklad
Pokud žalujete někoho o zaplacení půjčky ve výši 10 000 Kč a k tomu požadujete úroky z prodlení, soudní poplatek se bude počítat pouze z částky 10 000 Kč, nikoli z celkové částky včetně úroků.
Na co si dát pozor
Tento paragraf se týká pouze určení hodnoty předmětu řízení pro účely soudních poplatků, nikoli pro určení celkové výše nároku.
Běžná cena se posuzuje v okamžiku zahájení řízení, nikoli v době, kdy například vznikl dluh.
Hlídat změny § 2 – pošleme e-mail, když se paragraf novelizuje.