§ 2 zákon o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 v oblasti ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele – Zvláštní opatření ve vztahu ke mzdovým nárokům dlužníkových zaměstnanců

(1) Pro účely zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele“) je zaměstnavatel v platební neschopnosti také tehdy, pokud neuspokojil splatné mzdové nároky zaměstnanců, a to dnem, kdy Úřad práce České republiky poprvé obdrží usnesení vydané podle § 13 odst. 2 zákona č. 191/2020 Sb.

(2) Pro účely stanovení rozhodného období podle § 3 písm. a) části věty za středníkem zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele se za insolvenční návrh považuje též návrh, na jehož základě se zaměstnavatel považuje za platebně neschopného podle odstavce 1.

(3) Zaměstnavatel je povinen uhradit Úřadu práce České republiky finanční prostředky vyplacené zaměstnanci podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a částky odpovídající srážkám a odvodům, které Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce České republiky odvedl podle jiných právních předpisů na základě žádosti podané v době, kdy se podle § 13 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb. nepřihlíží k insolvenčnímu návrhu, a to do 15 pracovních dnů ode dne, kdy byl krajskou pobočkou Úřadu práce České republiky písemně vyzván k jejich úhradě. Krajská pobočka Úřadu práce České republiky takto učiní nejdříve 3 měsíce po skončení doby stanovené v § 13 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb. Ustanovení § 12 odst. 4 zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele platí obdobně.