§ 6 Vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost o radiační ochraně – Nevýznamné zdroje
Vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost o radiační ochraně · 307/2002 Sb. · § 6 · Správní právo
Stručně: Paragraf 6 vyhlášky 307/2002 definuje, co se považuje za nevýznamný zdroj ionizujícího záření, tedy takový, který představuje minimální riziko a podléhá menší regulaci.
§ 6 Nevýznamné zdroje
Nevýznamným zdrojem ionizujícího záření je
a) elektrické zařízení emitující ionizující záření, avšak neobsahující komponenty pracující s rozdílem napětí převyšujícím 5 kV,
b) katodová trubice určená k zobrazování nebo jakékoli jiné elektrické zařízení pracující při rozdílu potenciálů nepřevyšujícím 30 kV, u něhož příkon dávkového ekvivalentu na kterémkoli přístupném místě ve vzdálenosti 0,1 m od povrchu zařízení je menší než 1 μSv/h,
c) radioaktivní látka, u níž součet podílů aktivit radionuklidů a příslušných zprošťovacích úrovní aktivity není větší než 1 nebo součet podílů hmotnostních aktivit radionuklidů a příslušných zprošťovacích úrovní hmotnostní aktivity není větší než 1,
d) uzavřený radionuklidový zářič, u něhož součet podílů aktivit radionuklidů a příslušných zprošťovacích úrovní aktivity nebo součet podílů hmotnostních aktivit radionuklidů a příslušných zprošťovacích úrovní hmotnostní aktivity není větší než 10,
e) zařízení obsahující uzavřený radionuklidový zářič konstruované tak, že příkon dávkového ekvivalentu na kterémkoli přístupném místě ve vzdálenosti 0,1 m od povrchu zařízení je menší než 1 μSv/h a současně s ohledem na typický způsob nakládání s nimi, související míru možného ozáření a potenciální ohrožení plynoucí z předvídatelných poruch a odchylek od běžného provozu bylo toto zařazení potvrzeno v rámci typového schvalování podle § 23 zákona nebo v rámci vydání povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření podle § 9 odst. 1 písm. i) zákona pro výrobu, dovoz nebo distribuci těchto zařízení,
f) materiál kontaminovaný radionuklidy pocházející z povoleného uvádění radionuklidů do životního prostředí podle § 9 odst. 1 písm. h) zákona, pokud Úřad v podmínkách příslušného povolení nestanovil jinak,
g) spotřební výrobek s radionuklidy, včetně ionizačních hlásičů požáru, na které se nevztahuje ustanovení § 7 písm. e), pokud v rámci vydání povolení k jejich výrobě nebo přípravě nebo k jejich dovozu či vývozu podle § 9 odst. 1 písm. s) zákona nebylo stanoveno jinak.
Paragraf 6 vyhlášky 307/2002 definuje, co se považuje za nevýznamný zdroj ionizujícího záření, tedy takový, který představuje minimální riziko a podléhá menší regulaci.
Co to znamená v praxi
Některá elektrická zařízení, která emitují ionizující záření, ale pracují s nízkým napětím (do 5 kV), jsou považována za nevýznamné zdroje.
Katodové trubice nebo jiná elektrická zařízení do 30 kV s velmi nízkým příkonem dávkového ekvivalentu (méně než 1 μSv/h ve vzdálenosti 0,1 m) spadají do kategorie nevýznamných zdrojů.
Radioaktivní látky nebo uzavřené radionuklidové zářiče s aktivitou nebo hmotnostní aktivitou pod určitými zprošťovacími úrovněmi jsou rovněž nevýznamné.
Zařízení s uzavřeným radionuklidovým zářičem, které splňuje přísné limity pro příkon dávkového ekvivalentu a bylo schváleno, je považováno za nevýznamný zdroj.
Na co si dát pozor
Definice nevýznamného zdroje je založena na konkrétních technických parametrech (napětí, dávkový ekvivalent, aktivita) a schvalovacích procesech.
Pro posouzení, zda je radioaktivní látka nevýznamným zdrojem, je nutné znát zprošťovací úrovně aktivity a hmotnostní aktivity.
U zařízení s uzavřeným radionuklidovým zářičem je klíčové, aby bylo jeho zařazení jako nevýznamného zdroje potvrzeno v rámci typového schvalování nebo povolení.
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.