§ 3 Zákon o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší) – Zdroje znečišťování
Zákon o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší) · 309/1991 Sb. · § 3 · Životní prostředí a zemědělství
Stručně: Paragraf 3 zákona o ochraně ovzduší definuje, co se považuje za zdroje znečišťování ovzduší, a rozděluje je na stacionární a mobilní, přičemž stacionární zdroje dále kategorizuje podle jejich velikosti a vlivu na ovzduší.
§ 3 Zdroje znečišťování
(1) Zdroji znečišťování ovzduší (dále jen „zdroje znečišťování“) podle tohoto zákona jsou:
a) technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv, zařízení technologických procesů, uhelné lomy a jiné plochy s možností zapaření, hoření nebo úletu znečišťujících látek nebo plochy, na kterých jsou prováděny práce, které mohou způsobovat znečišťování ovzduší, sklady a skládky paliv, surovin, produktů a odpadů a jiné stavby, zařízení a činnosti, pro které bylo vydáno kolaudační nebo jiné obdobné rozhodnutí, na jehož základě lze zdroj znečišťování provozovat. V pochybnostech rozhodne o vymezení zdroje znečišťování stavební úřad nebo jiný příslušný orgán státní správy, a to na návrh orgánu ochrany ovzduší,
b) pohyblivá zařízení se spalovacími nebo jinými motory, která znečišťují ovzduší, zejména silniční motorová vozidla, železniční kolejová vozidla, plavidla a letadla (dále jen „mobilní zdroje znečišťování“); podrobnosti stanoví zvláštní předpis.
(2) Zdroje znečišťování uvedené v odstavci 1 písm. a) se člení podle tepelného výkonu, míry vlivu technologického procesu na ovzduší nebo rozsahu znečišťování na:
a) technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu vyšším než 5 MW a zařízení zvlášť závažných technologických procesů (dále jen „velké zdroje znečišťování“),
b) technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu od 0,2 do 5 MW, zařízení závažných technologických procesů, jakož i uhelné lomy a obdobné plochy s možností hoření, zapaření nebo úletu znečišťujících látek (dále jen „střední zdroje znečišťování“),
c) technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu nižším než 0,2 MW, zařízení technologických procesů nespadajících do kategorie velkých a středních zdrojů znečišťování, plochy, na kterých jsou prováděny práce, které mohou způsobovat znečišťování ovzduší, skládky paliv, surovin, produktů a odpadů a zachycených exhalátů a jiné stavby, zařízení a činnosti výrazně znečišťující ovzduší (dále jen „malé zdroje znečišťování“).
Paragraf 3 zákona o ochraně ovzduší definuje, co se považuje za zdroje znečišťování ovzduší, a rozděluje je na stacionární a mobilní, přičemž stacionární zdroje dále kategorizuje podle jejich velikosti a vlivu na ovzduší.
Co to znamená v praxi
Zákon rozlišuje mezi pevně umístěnými zdroji znečištění (např. továrny, skládky) a pohyblivými zdroji (např. auta, letadla).
Provozovatelé stacionárních zdrojů znečištění (např. průmyslové podniky) musí vědět, do jaké kategorie (velký, střední, malý zdroj) jejich zařízení spadá, protože to ovlivňuje jejich povinnosti podle zákona.
Kategorizace stacionárních zdrojů se provádí na základě tepelného výkonu spalovacích zařízení nebo míry vlivu technologického procesu na ovzduší.
V případě nejasností ohledně vymezení zdroje znečišťování rozhoduje stavební úřad nebo jiný příslušný orgán státní správy.
Na co si dát pozor
Definice zdrojů znečišťování je široká a zahrnuje mnoho různých činností a zařízení, nejen průmyslové provozy.
Rozdělení stacionárních zdrojů na velké, střední a malé je klíčové pro aplikaci dalších ustanovení zákona, která se týkají například limitů znečišťování (§ 5).
Pro mobilní zdroje znečišťování odkazuje zákon na zvláštní předpis, což znamená, že jejich podrobná regulace není obsažena přímo v tomto zákoně.
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.