§ 3 Vyhláška Českého báňského úřadu, kterou se stanoví metoda pro zjišťování výbušnosti chemických látek a chemických přípravků – Metoda pro zjišťování výbušnosti
Vyhláška Českého báňského úřadu, kterou se stanoví metoda pro zjišťování výbušnosti chemických látek a chemických přípravků · 316/1998 Sb. · § 3 · Životní prostředí a zemědělství
Stručně: Paragraf 3 vyhlášky 316/1998 stanovuje metodu pro zjišťování výbušnosti chemických látek, která zahrnuje zkoušky citlivosti na teplo, náraz a tření, aby se zjistilo, zda je látka výbušná za specifických podmínek.
§ 3 Metoda pro zjišťování výbušnosti
(1) Metoda pro zjišťování výbušnosti látky uvedená v příloze (dále jen „metoda“) stanovuje zkušební postup pro zjištění, zda látka je z hlediska výbuchu citlivá na působení tepla, na náraz nebo na tření, a to za podmínek uvedených v této vyhlášce.
(2) Metoda poskytuje údaje pro ohodnocení možnosti vyvolání výbuchu působením podnětů uvedených v odstavci 1. Neslouží ke zjištění, zda je látka schopna vybuchovat za jakýchkoliv podmínek.
(3) Látka musí být podrobena těmto zkouškám:
a) zkoušce citlivosti na působení tepla, při které se látka zahřívá v ocelové trubce uzavřené clonami. Při této zkoušce se zjišťuje, zda je látka náchylná k výbuchu za podmínek intenzivního zahřívání a předepsaného utěsnění,
b) zkoušce citlivosti na náraz, při které se látka zkouší závažím předepsané hmotnosti puštěným z předepsané výšky,
c) zkoušce citlivosti na tření, při které se pevná nebo pastovitá látka zkouší třením mezi standardními povrchy za předepsaných podmínek zatížení a vzájemného pohybu. U kapalin se zkouška třením neprovádí.
Zkoušky se provádějí podle metodiky uvedené v příloze.
(4) Při zkouškách uvedených v odstavci 3 lze použít i alternativní přístroje, a to za podmínky, že jsou mezinárodně uznávané a že jimi získané výsledky odpovídají výsledkům získaným na přístrojích uvedených v příloze.
(5) Zkoušky uvedené v odstavci 3 se neprovádějí, lze-li u látky na základě odborného posouzení vyslovit jednoznačný závěr, že se látka nemůže rychle rozkládat za vývoje plynů a uvolňování tepla a nepředstavuje tedy nebezpečí výbuchu.
Paragraf 3 vyhlášky 316/1998 stanovuje metodu pro zjišťování výbušnosti chemických látek, která zahrnuje zkoušky citlivosti na teplo, náraz a tření, aby se zjistilo, zda je látka výbušná za specifických podmínek.
Co to znamená v praxi
Látky musí být podrobeny třem typům zkoušek: citlivosti na teplo, náraz a tření, aby se zjistila jejich výbušnost.
Zkouška citlivosti na teplo zjišťuje náchylnost látky k výbuchu při intenzivním zahřívání v ocelové trubce.
Zkouška citlivosti na náraz se provádí závažím puštěným z předepsané výšky.
Zkouška citlivosti na tření se provádí u pevných nebo pastovitých látek třením mezi standardními povrchy; u kapalin se tato zkouška neprovádí.
Na co si dát pozor
Zkoušky se neprovádějí, pokud lze na základě odborného posouzení jednoznačně určit, že látka nemůže rychle vybuchnout.
Lze použít i alternativní přístroje, pokud jsou mezinárodně uznávané a jejich výsledky odpovídají výsledkům získaným na přístrojích uvedených v příloze.