Stručně: Paragraf 24 zákona č. 37/2021 Sb. stanoví, že písemnosti v cizím jazyce, které se předkládají soudu podle § 23, musí být doloženy originálem a prostým překladem do češtiny, pokud soud výslovně nesdělí, že překlad nevyžaduje.
§ 24
Písemnosti podle § 23, které jsou v cizím jazyce, se předkládají v originálním znění a současně v prostém překladu do českého jazyka, ledaže soud sdělí navrhovateli, že překlad nevyžaduje. Takové sdělení může soud učinit na své úřední desce i pro neurčitý počet řízení v budoucnu, a to i ve vztahu k vybraným jazykům.
Paragraf 24 zákona č. 37/2021 Sb. stanoví, že písemnosti v cizím jazyce, které se předkládají soudu podle § 23, musí být doloženy originálem a prostým překladem do češtiny, pokud soud výslovně nesdělí, že překlad nevyžaduje.
Co to znamená v praxi
Pokud předkládáte soudu dokumenty v cizím jazyce (např. výpis ze zahraniční evidence), musíte k nim přiložit jak originál, tak i jejich překlad do českého jazyka.
Překlad nemusí být úředně ověřený (soudní překlad), postačí „prostý překlad“.
Soud má možnost sdělit, že překlad nevyžaduje, a to buď konkrétnímu navrhovateli, nebo obecně pro určitý typ řízení či jazyk, například prostřednictvím úřední desky.
Tato pravidla se týkají písemností, které dokládají skutečnosti zapisované do evidence skutečných majitelů.
Na co si dát pozor
Vždy zkontrolujte, zda soud nevydal sdělení o tom, že překlad pro daný typ dokumentů nebo jazyk nevyžaduje.
I když postačuje prostý překlad, je důležité, aby byl překlad přesný a úplný, aby nedošlo k nejasnostem nebo pochybnostem ze strany soudu.
Hlídat změny § 24 – pošleme e-mail, když se paragraf novelizuje.