§ 2 Nařízení o zvýšení některých důchodů z důchodového zabezpečení – Zvýšení důchodů z národního pojištění od 1. prosince 1956.
Nařízení o zvýšení některých důchodů z důchodového zabezpečení · 53/1956 Sb. · § 2 · Sociální zabezpečení
Stručně: Paragraf 2 nařízení 53/1956 zvyšuje od 1. prosince 1956 starobní a invalidní důchody z národního pojištění, pokud nedosahují stanovené minimální částky.
§ 2 Zvýšení důchodů z národního pojištění od 1. prosince 1956.
(1) Starobní a invalidní důchody ze zaměstnaneckého pojištění, které nedosahují částky 350 Kčs měsíčně, se zvyšují o 10 %, nejméně však na částku 350 Kčs měsíčně. Vznikl-li však nárok na starobní důchod po 31. prosinci 1951 ze zaměstnaneckého pojištění, které netrvalo déle než 10 let, zvyšuje se důchod na 300 Kčs měsíčně, nedosahuje-li této částky; to platí též o invalidním důchodu, pokud nárok na tento důchod nevznikl pracovním úrazem (nemocí z povolání) nebo před dosažením 30. roku věku zaměstnance.
(2) Starobní a invalidní důchody, které byly přiznány horníkům a nedosahují částky 600 Kčs měsíčně, se zvyšují o 10 %, nejméně však na částku 600 Kčs měsíčně.
(3) Za horníky se pro účely tohoto nařízení považují osoby, kterým vznikl nárok na důchod
a) po 31. prosinci 1946 podle předpisů o hornickém pensijním pojištění nebo o důchodovém pojištění horníků;
b) před 1. lednem 1947, jestliže byly zaměstnány v hornictví alespoň 15 let nebo alespoň polovinu pojištěné doby nebo bezprostředně před vznikem nároku na důchod alespoň 5 let; podmínka doby zaměstnání se považuje za splněnou, vznikla-li invalidita horníka pracovním úrazem (nemocí z povolání) nebo před dosažením 30. roku věku.
Paragraf 2 nařízení 53/1956 zvyšuje od 1. prosince 1956 starobní a invalidní důchody z národního pojištění, pokud nedosahují stanovené minimální částky.
Co to znamená v praxi
Starobní a invalidní důchody ze zaměstnaneckého pojištění, které jsou nižší než 350 Kčs měsíčně, se zvýší o 10 %, minimálně však na 350 Kčs měsíčně.
Pokud nárok na starobní důchod vznikl po 31. prosinci 1951 ze zaměstnaneckého pojištění trvajícího do 10 let, nebo jde o invalidní důchod (pokud nevznikl pracovním úrazem či před 30. rokem věku), a je nižší než 300 Kčs měsíčně, zvýší se na 300 Kčs měsíčně.
Starobní a invalidní důchody horníků, které jsou nižší než 600 Kčs měsíčně, se zvýší o 10 %, minimálně však na 600 Kčs měsíčně.
Horníkem se pro účely tohoto nařízení rozumí osoba, které vznikl nárok na důchod po 31. prosinci 1946 podle hornických předpisů, nebo před 1. lednem 1947, pokud pracovala v hornictví alespoň 15 let, nebo polovinu pojištěné doby, nebo 5 let bezprostředně před důchodem.
Příklad
Pan Novák pobírá starobní důchod ze zaměstnaneckého pojištění ve výši 320 Kčs měsíčně. Podle tohoto paragrafu se mu důchod zvýší o 10 % (na 352 Kčs), ale protože je to méně než 350 Kčs, bude mu zvýšen na minimální částku 350 Kčs měsíčně.
Na co si dát pozor
Zvýšení se týká důchodů od 1. prosince 1956.
Pro starobní důchody vzniklé po 31. prosinci 1951 ze zaměstnaneckého pojištění do 10 let a pro některé invalidní důchody platí nižší minimální částka 300 Kčs.
Definice horníka pro účely tohoto nařízení je specifická a závisí na datu vzniku nároku na důchod a délce zaměstnání v hornictví.