§ 23 Nařízení o nemocenském a důchodovém pojištění členů jednotných zemědělských družstev a o důchodovém pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících – Invalidní důchod.
Nařízení o nemocenském a důchodovém pojištění členů jednotných zemědělských družstev a o důchodovém pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících · 56/1956 Sb. · § 23 · Bankovnictví, pojišťovnictví a finanční trh
Stručně: Paragraf 23 nařízení 56/1956 stanoví, že osoba samostatně hospodařící má nárok na invalidní důchod, pokud se stane invalidní v době pojištění nebo do dvou let po jeho zániku a splní potřebnou dobu pojištění.
§ 23 Invalidní důchod.
(1) Invalidní důchod náleží osobě samostatně hospodařící, která získala potřebnou dobu pojištění, jestliže se v době trvání pojištění nebo do dvou roků po jeho zániku stala pro trvalé zhoršení zdravotního stavu invalidní.
(2) Vláda stanoví, kdy se považuje osoba samostatně hospodařící za invalidní.
(3) Ustanovení § 10 platí obdobně.
Paragraf 23 nařízení 56/1956 stanoví, že osoba samostatně hospodařící má nárok na invalidní důchod, pokud se stane invalidní v době pojištění nebo do dvou let po jeho zániku a splní potřebnou dobu pojištění.
Co to znamená v praxi
Osoba samostatně hospodařící musí být v době, kdy se stane invalidní, pojištěna, nebo se tak musí stát do dvou let od skončení pojištění.
Pro nárok na invalidní důchod je nutné, aby došlo k trvalému zhoršení zdravotního stavu, které vede k invaliditě.
Vláda určí, kdy se osoba samostatně hospodařící považuje za invalidní.
Pro nárok na invalidní důchod je také potřeba získat potřebnou dobu pojištění.