§ 6 Vyhláška ministerstev národní obrany, vnitra a zdravotnictví o poskytování léčebně preventivní péče v ozbrojených silách a Sboru národní bezpečnosti a o součinnosti orgánů státní zdravotní správy při poskytování této péče (léčebný řád) – Vyžádání pomoci
Vyhláška ministerstev národní obrany, vnitra a zdravotnictví o poskytování léčebně preventivní péče v ozbrojených silách a Sboru národní bezpečnosti a o součinnosti orgánů státní zdravotní správy při poskytování této péče (léčebný řád) · 62/1968 Sb. · § 6 · Zdravotnické a farmaceutické právo
Stručně: Paragraf 6 vyhlášky 62/1968 stanovuje, jakým způsobem si má nemocný voják vyžádat lékařskou pomoc, a to v závislosti na jeho aktuální situaci a dostupnosti vojenských či civilních zdravotnických služeb.
§ 6 Vyžádání pomoci
(1) Nemocný voják, který potřebuje lékařskou pomoc, vyžádá si ji stanoveným způsobem u lékaře, ustanoveného do funkce lékaře útvaru nebo pověřeného poskytováním základní léčebně preventivní péče příslušníkům útvaru, pokud není v dalších odstavcích stanoveno jinak.
(2) Při pobytu v jiné posádce je nemocný voják povinen vyžádat si potřebnou lékařskou pomoc u posádkového lékaře. Při pobytu v místě, kde není vojenský lékař dosažitelný, poskytuje vojákům nutnou lékařskou péči obvodní lékař.
(3) Nemůže-li se nemocný voják vzhledem k svému zdravotnímu stavu dostavit do příslušného zdravotnického zařízení podle odstavce 1 nebo 2, vyžádá si návštěvu lékaře v bytě. Termín dalšího ošetření nebo návštěvy v bytě určuje ošetřující lékař.
(4) Ve větších posádkách se organizuje z řad vojenských lékařů posádková lékařská služba první pomoci, která zajišťuje v nezbytném rozsahu lékařskou pomoc vojákům v případech ohrožení života, náhlého onemocnění nebo zhoršení zdravotního stavu, vzniklého po služební době a ve dnech pracovního klidu. V posádkách nebo místech, kde není tato služba organizována, obrací se nemocný voják na lékařskou službu první pomoci státní zdravotní správy. Tyto služby nejsou určeny pro běžné vyšetřovací nebo léčebné výkony, které si může voják vyžádat ve služební době u příslušného lékaře.
(5) Lékaři poskytující lékařskou pomoc podle odstavců 2 až 4 uznávají dočasnou neschopnost vojáků k službě, lze-li neschopnost uznat již na základě zjištění zdravotního stavu bez bližší znalosti pracovní anamnézy. Přitom neschopnost k službě uznávají jen na nezbytně nutnou dobu (lékaři z lékařské služby první pomoci zpravidla jen na dobu 3 dnů), po kterou voják není schopen bez cizí pomoci dostavit se k příslušnému lékaři (§ 2 odst. 1 a 3). Poté odesílají vojáky k příslušnému lékaři s krátkou lékařskou zprávou.
(6) Záchranná služba, pokud je ve velkých městech zřízena, zajišťuje potřebnou lékařskou pomoc i pro vojáky.
(7) Není-li možno včas dosáhnout příslušného lékaře nebo lékařské služby první pomoci či záchránné služby, lze vyžádat první pomoc od kteréhokoliv dosažitelného zdravotnického zařízení nebo pracovníka.
(8) Neschopnost k službě u některých skupin vojáků uznává též lékař, který je má v dispenzární péči. Neschopnost vojákyně ke službě z důvodů těhotenství a mateřství uznává lékař, který poskytuje vojákyni předporodní péči.
Paragraf 6 vyhlášky 62/1968 stanovuje, jakým způsobem si má nemocný voják vyžádat lékařskou pomoc, a to v závislosti na jeho aktuální situaci a dostupnosti vojenských či civilních zdravotnických služeb.
Co to znamená v praxi
Základní postup: Pokud je voják nemocný, má se obrátit na lékaře ustanoveného pro jeho útvar.
Mimo posádku nebo nedostupnost vojenského lékaře: V případě pobytu v jiné posádce se voják obrací na posádkového lékaře, a pokud vojenský lékař není dostupný vůbec, poskytuje mu nutnou péči obvodní lékař.
Návštěva lékaře doma: Pokud zdravotní stav vojákovi neumožňuje dostavit se k lékaři, může si vyžádat návštěvu lékaře v bytě.
Pohotovostní péče: Ve větších posádkách je organizována vojenská lékařská služba první pomoci pro naléhavé případy mimo běžnou pracovní dobu; jinde se voják obrací na civilní lékařskou službu první pomoci nebo záchrannou službu.
Uznání neschopnosti k službě: Lékaři poskytující péči mimo útvarového lékaře (např. posádkový lékař, obvodní lékař, lékař pohotovosti) mohou uznat dočasnou neschopnost k službě, obvykle na krátkou dobu, a poté vojáka odešlou k jeho příslušnému lékaři.
Na co si dát pozor
Lékařská služba první pomoci (vojenská i civilní) není určena pro běžná vyšetření a léčbu, která si voják může vyžádat u svého lékaře v pracovní době.
Lékaři z pohotovostních služeb uznávají neschopnost k službě jen na nezbytně nutnou dobu, zpravidla na 3 dny, po které se voják není schopen dostavit k příslušnému lékaři.
V případě, že není možné včas dosáhnout příslušného lékaře nebo pohotovostní či záchranné služby, lze vyžádat první pomoc od jakéhokoli dostupného zdravotnického zařízení nebo pracovníka.
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.