Odpověď: Paragraf 1860 občanského zákoníku stanoví, že podnikatel musí uzavřít smlouvu se spotřebitelem v jazyce, který si spotřebitel zvolí z úředních jazyků EU, a to buď podle jeho bydliště, nebo státní příslušnosti. Pokud se smlouva týká nemovitosti v jiném členském státě EU, musí podnikatel navíc poskytnout úřední překlad smlouvy do jazyka tohoto státu.
Spotřebitel má právo si zvolit jazyk smlouvy z úředních jazyků EU, a to buď podle svého bydliště, nebo státní příslušnosti.
Podnikatel je povinen tuto volbu respektovat a smlouvu v daném jazyce uzavřít.
Pokud se smlouva týká užívání ubytovacího zařízení (podle § 1852 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku) a nemovitost se nachází v jiném členském státě EU, než je zvolený jazyk smlouvy, musí podnikatel dodat i úřední překlad smlouvy do úředního jazyka státu, kde se nemovitost nachází.
Tento paragraf se týká smluv uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem.