14 CO 201/2021-56 — Krajský soud v Brně

1. Soud I. stupně rozsudkem vydaným pro uznání podle § 114b odst. 5 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) zavázal žalovanou vyklidit a řádně předat žalobcům pozemek parc. [číslo] se stavbou rodinného domu [adresa] a pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] na [anonymizováno] (výrok I) a zavázal žalovanou nahradit žalobcům společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 14 801 Kč (výrok II). 2. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná a navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že nebyly splněny podmínky § 153a o. s. ř. pro vydání rozsudku pro zmeškání, neboť na výzvu soudu I. stupně podle § 114b odst. 1 o. s. ř. se sice nevyjádřila, to však„ neznamená, že by se nehodlala řádně bránit nároku uplatněnému žalobou, neboť nemovitou věc - rodinný dům zčásti užívá“. V tom žalovaná spatřuje nedostatek podmínek pro vydání rozsudku pro uznání a porušení svého práva na účast u soudu. 3. Odvolací soud usnesením z 26. 10. 2021, č. j. 14 Co 201/2021-34, vyzval žalovanou k doplnění odvolání o vymezení odvolacího důvodu, že„ nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání“, a žalovaná podáním z 10. 11. 2021 doplnila odvolání tak, že odvolacím důvodem je, že nebyly splněny podmínky řízení a že výzva, aby se žalovaná k žalobě vyjádřila („ kvalifikovaná výzva“) neměla náležitosti požadované zákonem. 4. Žalobci se k odvolání žalované vyjádřili tak, že soud I. stupně postupoval správně a na základě fikce uznání uplatněného nároku správně rozhodl rozsudkem pro uznání. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobou oprávněnou (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a předcházející postup soudu I. stupně (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není. 6. Žalobci v žalobě vymezili uplatněný nárok na vyklizení žalované z nemovitostí v [katastrální uzemí] [anonymizována dvě slova], a uvedli všechna právně významná tvrzení o tom, že tyto nemovitosti jsou po zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k nim rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi z 3. 2. 2021, č. j. 16 C 334/2018-177, v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví žalobců, kteří podle uvedeného rozsudku vyplatili spoluvlastnický podíl žalované a bezvýsledně ji vyzvali k vyklizení. 7. Soud I. stupně usnesením ze 7. 6. 2021, č. j. 16 C 125/2021-14, vyzval žalovanou, aby se do 30 dnů od doručení usnesení vyjádřila k žalobě a uvedla, pokud uplatněný nárok zcela neuzná, rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, uvedla, která tvrzení považuje za nesporná a která činí předmětem sporu a proč a co v tomto směru tvrdí sama, přičemž ji poučil o následku nevyjádření se v poskytnuté lhůtě spočívajícím v tom, že soud může rozhodnout ve rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř. Usnesení soudu I. stupně bylo žalované doručeno 14. 6. 2021 oproti vlastnoručnímu podpisu a až do vydání napadeného rozsudku 6. 8. 2021, tedy po více než 30 dnech, se žalovaná k podané žalobě nijak nevyjádřila. 8. Pokud za této situace vydal soud I. stupně rozsudek pro zmeškání, je jeho rozhodnutí věcně správné z důvodů v odůvodnění rozsudku uvedených. Odvolací námitka žalované, že nebyly splněny podmínky řízení, důvodná není, neboť z obsahu soudního spisu ani z ničeho jiného nevyplývá, že by kterákoli podmínka řízení nebyla splněna a žalovaná ani v doplněném odvolání neuvádí, kterou konkrétní podmínku řízení považuje za nesplněnou. Druhá odvolací námitka, že výzva soudu žalované k vyjádření se k žalobě neměla zákonné náležitosti, také není důvodná, neboť tato výzva obsahuje všechny zákonné náležitosti včetně poučení o následcích nevyjádření se k žalobě v poskytnuté lhůtě. 9. Proto je rozsudek soudu I. stupně ve výroku I o věci samé věcně správný a odvolací soud jej v tomto výroku potvrdil (§ 219 o. s. ř.). 10. Rozhodnutí o nákladech řízení ve výroku II rozsudku, které je předmětem odvolacího přezkumu v důsledku závislosti na přezkoumávaném rozhodnutí o věci samé ve výroku I rozsudku (§ 212 písm. a/ o. s. ř.) a na něž se fikce uznání nevztahuje, odůvodnil soud I. stupně ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěchem žalobců ve věci. Tento závěr je správný, avšak nesprávně soud I. stupně stanovil výši nákladů obou žalobců a oprávnění každého z nich k přijetí náhrady. Byť jsou žalobci účastníky řízení o téže věci, vznikají jim náklady v řízení každému samostatně a není důvod k tomu, aby právo k přijetí náhrady jejich nákladů bylo společné a nerozdílné. Pokud se týká nákladů za zastoupení, přísluší každému z nich nejen náhrada za odměnu jejich společného advokáta (stanovené správně soudem I. stupně ve výši 7 200 Kč za tři úkony právní služby, tedy 3 600 Kč), ale každému z nich i za paušální náhrady hotových výdajů 300 Kč ke každému úkonu právní služby, tedy 900 Kč. To činí u každého z žalobců 4 500 Kč (3 600 + 900), k tomu pak náhrada daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % činí 945 Kč, k tomu jedna polovina zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 2 500 Kč, celkem tedy 7 945 Kč pro každého z žalobců. Proto odvolací soud změnil (§ 220 o. s. ř.) rozsudek soudu I. stupně ve výroku II o nákladech řízení, že zavázal žalovanou zaplatit každému z žalobců na náhradě nákladů řízení tuto částku. 11. Výrok II tohoto rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení je také odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. (zde ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.) a úspěchem žalobců i v odvolacím řízení. V něm jim vznikly náklady za zastoupení jejich advokátem s jediným úkonem právní služby (vyjádření k odvolání žalované), pro každého v částce 1 200 Kč s režijním paušálem 300 Kč, což s náhradou daně z přidané hodnoty 315 Kč činí 1 815 Kč pro každého z žalobců. Pokud v průběhu odvolacího řízení došlo k ukončení zastoupení žalobců předchozím advokátem a převzetí věci novým advokátem, nevyplývá z obsahu spisu, čím byla tato změna odůvodněna, proto toto druhé převzetí věci nelze hodnotit jako účelně vynaložený náklad řízení. To se týká i druhého vyjádření žalobců z 20. 9. 2022 k odvolání žalované, jímž žalobci uplatnili skutečnosti, které by mohly být významné pro věcné posouzení uplatněného nároku, ale pro rozhodování odvolacího soudu, který posuzoval pouze procesní podmínky k vydání rozsudku pro uznání (jak bylo v předvolánce účastníkům výslovně uvedeno), nebyly vůbec významné. Ani tento náklad (na tento úkon právní služby) tedy není účelně vynaložený ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., proto ani k němu odvolací soud při stanovení výše náhrady nákladů odvolacího řízení nepřihlížel a zavázal neúspěšnou žalovanou nahradit úspěšným žalobcům náklady odvolacího řízení ve shora uvedené částce každému z nich.