14 CO 222/2021-468 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Břeclavi („ soud prvního stupně“) zastavil řízení o určení, že [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelý 7. 4. 2018 (dále jen„ nejstarší“), byl až do své smrti vlastníkem spoluvlastnického podílu [číslo] k pozemkům p. [číslo] v [katastrální uzemí] (výrok I), určil, že [jméno] [příjmení] nejstarší„ byl až do své smrti“ vlastníkem spoluvlastnického podílu [číslo] k pozemkům parcelní [číslo] v obci a [katastrální uzemí] (výrok II). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů řízení částku 31 738,56 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce (výrok III) a vyslovil, že žalovaní 1), 5), 6) a 7) nemají právo na náhradu nákladů řízení (výrok [příjmení]). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Břeclavi na náhradě nákladů řízení částku 124 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok V). 2. Proti tomuto rozsudku podala v zákonné lhůtě odvolání žalobkyně, a to výslovně proti výrokům III a V o nákladech řízení a navrhla je změnit a přiznat žalobkyni proti žalovaným 1) a 2) náhradu nákladů řízení nebo je zrušit a vrátit věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vytkla soudu prvního stupně, že nesprávně a mechanicky aplikoval ustanovení o úspěchu ve věci, nepřihlédl však k podstatě sporu a dalším okolnostem případu. Žalované 1) a 2) využily nesvéprávnosti otce a u notáře zajistily bezúplatný převod jeho majetku na sebe a jeho část prodaly jiným osobám, žalovaným 3) a 4), kdy nový občanský zákoník chrání více dobrou víru těchto třetích osob a vydání prodaných nemovitostí je tak omezené. Protože se žalobkyni nepodařilo prokázat, že nabyvatelé – žalovaní 3) a 4) nebyli v dobré víře ve správnost katastru, byla vůči nim žaloba částečným rozsudkem zamítnuta a o nákladech řízení mezi těmito žalovanými a žalobkyní bylo rozhodnuto v částečném rozsudku. Vůči ostatním žalovaným žalobkyně byla úspěšná, podařilo se jí znaleckým posudkem prokázat neplatnost darovací smlouvy a měla podstatný úspěch vůči popírajícím žalovaným 1) a 2). Celý spor zavinily žalované 1) a 2), když se zmocnily rodinného domu ke škodě ostatních sourozenců a spoludědiců, zejména žalobkyně, která se musela svých práv domáhat u soudu. Bylo by proto spravedlivé, aby jí žalované 1) a 2) uhradily náklady řízení včetně nákladů na zajištění důkazu vypracovaným znaleckým posudkem. Případně měl soud tyto okolnosti zohlednit pro rozhodnutí podle § 150 o. s. ř. 3. Proti rozsudku podala včas odvolání i žalovaná 2) a napadla jím výroky II a III o věci samé a o nákladech řízení účastníků a navrhla je změnit a zamítnout žalobu nebo„ rozhodnout tak, že [jméno] [příjmení] nejstarší nebyl až do své smrti vlastníkem nemovitosti“ (což v odvolacím řízení upřesnila tak, že neměla na mysli uplatnit takový samostatný nárok) a přiznat žalované 2) právo na náhradu nákladů řízení. Žaloba trpí vadami v otázce naléhavého právního zájmu a v otázce věcné legitimace žalobkyně a žalované 1). Jde o kladnou určovací žalobu, kde věcnou legitimaci dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 679/2001 má ten, kdo je účasten právního poměru nebo práva, o něž v řízení jde. Žalobkyně nebyla účastníkem vlastnického poměru a práva, neměla tak věcnou legitimaci. Žaloba žalobkyně nesměřovala vůči všem osobám, které byly jako vlastníci zapsány v době podání žaloby v katastru nemovitostí (viz rozhodnutí 3 Cdon 1319/96), neboť nesměřovala proti [jméno] [příjmení], která se stala účastníkem řízení až v průběhu řízení bez vůle žalobkyně na základě procesního nástupnictví po zemřelém [jméno] [příjmení]. Žalobkyně neprokázala naléhavý právní zájem. V době, kdy byl doručen návrh na vklad darovací smlouvy, bylo žalobkyni jako v té době již spoluvlastnici zasláno vyrozumění o změnách v katastru a běžela lhůta 20 dnů, kdy nebylo možno změny v katastru provádět. Návrh na vklad byl doručen příslušnému katastru nemovitostí 25. 3. 2015, přesto žádné úkony žalobkyně ve vztahu k veřejnému seznamu neučinila, pouze podala návrh na zajištění důkazu, nenechala do katastru zapsat poznámku spornosti. Proti částečnému rozsudku se žalobkyně neodvolala. Výsledku, kterého se žalobkyně domáhá, šlo dosáhnout jinak. Žalovaná 2) má právo dle § 13 občanského zákoníku očekávat, že soud bude rozhodovat v napadeném rozsudku obdobně jako v částečném rozsudku. Po právu není a je v rozporu s dobrými mravy závěr, že sporné nemovitosti v případě požadovaného určení se mohou stát součástí pozůstalosti po [jméno] [příjmení] nejstarším a žalobkyně je potenciální dědičkou. Postavení žalobkyně nemohlo být nejisté, neboť nebyla vlastníkem sporných nemovitostí, jímž byl [jméno] [příjmení] nejstarší, a žalobkyně mohla být jen potenciální dědičkou. Odkázala na nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 525/02 a IV. ÚS 3542/20 a možnost odepření práva dle § 3 odst. 1 občanského zákoníku. Nebylo prokázáno, že by otec [jméno] [příjmení] nebyl schopen 20. 3. 2015 platně uzavřít darovací smlouvu. Znalecký posudek nemá vyšší vypovídací hodnotu než jiné důkazy. Znalkyně [příjmení] [příjmení] ve znaleckém posudku neuvedla, kterým typem demence měl [jméno] [příjmení] nejstarší trpět v době uzavření darovací smlouvy, jen uzavřela, že šlo o středně těžkou demenci, ačkoli dle výpovědi Mgr. [příjmení] existuje více druhů demencí a každá se projevuje jinak a má jiný dopad v různém čase na schopnost právně jednat, s čímž se znalkyně nevypořádala. Ze zprávy Mgr. [příjmení] vyplývá, že ve znaleckém posudku provedla znalkyně pouze odhad dle obecných znalostí a vědomostí odborníků na demenci a soud měl k dispozici i svědeckou výpověď Mgr. [příjmení], dle níž trpěl [jméno] [příjmení] nejstarší vaskulární demencí a jeho psychický stav s mírnou až střední demencí nezakládal to, že by nevěděl, kam jde, co si kupuje za noviny, kde je, co je, a v době darovací smlouvy měl diagnostikovánu pouze mírnou až střední demenci nezakládající, že by nevěděl, co dělá, a nedokázal se o sebe postarat. Podle zprávy o ambulantním vyšetření v [nemocnice] z 11. 8. 2014 byl plně při vědomí, zcela orientovaný, a po poučení podepsal reverz, z čehož soud neučinil žádný relevantní závěr, zatímco dle znalkyně měl již trpět středně těžkou demencí. Soud nepřiložil žádnou váhu svědecké výpovědi JUDr. [jméno] [příjmení], notáře, který pořizoval notářský zápis o darovací smlouvě, a účelově jeho výpověď devalvoval s tím, že není ve věci zcela nestranný, neboť pokud by vypověděl o žádném či nedostatečném ověření schopnosti [jméno] [příjmení] nejstaršího, mohl by se dopustit profesního pochybení. Soud důkazy žalobkyně vyzdvihl a důkazy žalované devalvoval, opřel se i o výpovědi laiků o jejich úsudcích o chování [jméno] [příjmení] a činil z nich závěry jako z vyjádření odborníků. Soud neprovedl žalovanou navržený důkaz revizním znaleckým posudkem a nevypořádal se s tím, proč ho neprovedl. Darovací smlouva byla uzavřena formou notářského zápisu a má charakter veřejné listiny. [jméno] [příjmení] nejstarší byl schopen 20. 3. 2015 platně uzavřít darovací smlouvu a nebyl až do své smrti vlastníkem nemovitostí. Výrok částečného rozsudku, ač je zaměřen především k nabytí nemovitostí žalovanými 3) a 4), takto nezní a vyplývá z něj, že [jméno] [příjmení] nejstarší do své smrti vlastníkem nemovitostí nebyl. Mezi částečným rozsudkem a napadeným rozsudkem tak jde o logický rozpor a soud se nevypořádal s tím, proč se odchýlil od svého předchozího částečného rozsudku, ačkoli má dle § 13 občanského zákoníku žalovaná nárok, aby v jejím případě bylo rozhodnuto obdobně. Žalovaná 2) také nesouhlasí s výší jí přiznané náhrady. Předmětem řízení je věc penězi ocenitelná. Hodnota nemovitostí je dle žalované 2) 1 324 068, z čehož na žalovanou 2) připadá 841 333,28 Kč. Proto bylo odvedeno 12 úkonů právní služby po 11 700 Kč, nikoli po 2 500 Kč. 4. Žalovaná 2) v písemném vyjádření k odvolání žalobkyně navrhla odvolání žalobkyně zamítnout v celém rozsahu. Nebylo prokázáno, že by [jméno] [příjmení] nejstarší byl v době darovací smlouvy nesvéprávný a že by o tom žalované 1) a 2) věděly, jeho nesvéprávnosti využily či zneužily. Proto se odvolala do výroku II a odkázala na své odvolání. Umístění otce do domova důchodců neproběhlo tak, jak tvrdí žalobkyně, ale poté, co vzhledem ke svému zdravotnímu stavu o něj dále nemohly žalované 1) a 2) doma pečovat, a žalobkyni nic nebránilo v tom, aby si ho vzala k sobě a postarala se o něj. Žalovaná 2) doložila, že všichni sourozenci, až na žalobkyni, uzavřeli písemnou dohodu, kde si ujednali postup vypořádání, převedli na žalované 1) a 2) své spoluvlastnické podíly a žalované se se sourozenci vyrovnaly z výnosu prodeje v rozsahu původní velikosti spoluvlastnických podílů, bez přihlédnutí k uzavření darovací smlouvy. Jen žalobkyně odmítla dohodu podepsat, ačkoli jí to žalované nabídly. Žaloba nezní na určení neplatnosti smlouvy, ale na určení vlastnictví. Částečným rozsudkem byla žaloba ohledně většiny nemovitostí zamítnuta a nejméně v tomto rozsahu neunesla žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní a před