14 CO 97/2022-42 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem pro uznání soud I. stupně uložil žalovanému povinnost platit žalobkyni výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně vždy do každého 15. dne v měsíci předem, a to s účinností od 1. 3. 2020 (výrok I), nedoplatek na výživném za dobu od 1. 3. 2020 do 26. 1. 2022 ve výši 114 194 Kč žalovanému uložil zaplatit žalobkyni do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok II) a žalovanému dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 29 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně (výrok III). 2. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání žalovaný. Namítl, že nebyly splněny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, neboť žalobkyně nedoložila žádné důkazy, skutková tvrzení uvedená v žalobě jsou zcela nedostatečná k tomu, aby takové rozhodnutí mohlo být vydáno. Odkázal na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 1261/15, dle něhož v řízení o stanovení výživného zletilé osobě obvykle již povaha věci a okolnosti případu s výjimkou věcí skutkově zcela jednoznačných nepovedou k dílčímu závěru soudu o reálné možnosti aplikace ustanovení o kvalifikovaná výzvě k vyjádření se k žalobě s následnou fikcí uznání nároku na výživné. Okruh podle zákona nezbytných dokazovaných skutečností zde takřka nevyhnutelně povede k využití adekvátních důkazních prostředků. K fikci uznání nároku je třeba přistupovat jako k výjimečnému nástroji, jehož použití je ospravedlnitelné jen v případech procesně přiléhavých, jak dovodil Ústavní soud i v nálezu z 1. 8. 2016, sp. zn. I. ÚS 1024/15. Při vydávání kvalifikované výzvy k vyjádření se k žalobě je třeba dle žalovaného klást vyšší nároky na obsah žaloby a na to, zda skutková tvrzení umožňují závěr o existenci uplatněného nároku. Takové podmínky však dle žalovaného žalobní tvrzení nesplňují. Navrhl proto zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. 3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Uvedla, že v dané věci nastala fikce uznání nároku a pro vydání rozsudku pro uznání byly splněny zákonné předpoklady. Žalobkyně uvedla v žalobě řádně všechny údaje, které jsou potřebné k tomu, aby ve věci stanovení výživného zletilého dítěte bylo rozhodnuto. Vyživovací povinnost je dána zákonem, žalovaný si je této povinnosti dobře vědom a měl ji vůči žalobkyni plnit dobrovolně bez toho, že by proti němu musela být podána žaloba. K žalobě byl doložen rodný list žalobkyně a přípis obsahující výzvu k placení výživného Je v rozporu s dobrými mravy, že žalovaný na žalobkyni od března 2020 vůbec neplatí výživné ani v minimální výši. Ani po vydání rozsudku jí nic nezaplatil. Nelze souhlasit s názorem žalovaného, že k fikci uznání nároku je třeba přistupovat jako k výjimečnému nástroji. V dané věci byly splněny zákonné předpoklady pro fikci uznání nároku, proti žalobě se žalovaný bránil až po vydání rozsudku. Nic mu nebránilo se vyjádřit ve stanovené lhůtě k tomu, proč odmítá plnit svou zákonnou vyživovací povinnost. 4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 5, 6 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), je odůvodněno způsobilým odvolacím důvodem uvedeným v ustanovení § 205b o. s. ř. (nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání), dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 5. Dle ustanovení § 153a odstavec 1 věta prvá, odstavec 2, 3 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odstavec 1 a 2 o. s. ř.). Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se zato, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odstavec 5 o. s. ř). 6. Dle ustanovení § 114b odstavec 1, 5 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odstavec 1 a 2), a věcí uvedených v § 118b a § 120 odstavec 2, místo výzvy podle § 114a odstavec 2 písmeno a), nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. K podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odstavec 3 o. s. ř.) musí být poučen. 7. Zákon v zájmu ekonomie řízení vychází ze zásady, že žalovanému již ve stádiu přípravy jednání má být uložena povinnost vyjádřit se ve věci. Uzná-li totiž žalovaný uplatněný nárok, pak ani jednání nemůže mít svůj smysl, vymezí-li žalovaný ve vyjádření naopak svou obranu proti uplatněnému nároku, může soud připravit jednání tak, aby na něm mohla být věc projednána bez nutnosti odročení. Proto ve sporech, ve kterých to vyžaduje povaha věci nebo konkrétní okolnosti případu, může soud postupovat podle výše uvedeného ustanovení § 114b o. s. ř., pokud nejde o věc, ve které nelze uzavřít a schválit smír, a nejde o řízení, které je podle ustanovení § 118b odstavec 1 koncentrováno ze zákona. V usnesení soud žalovanému uloží, aby se písemně ve stanovené lhůtě, která nesmí být kratší než 30 dnů, vyjádřil ve věci. Usnesení musí obsahovat poučení ve smyslu ustanovení § 114b odstavec 5 o. s. ř. o následku nesplnění této povinnosti. Jestliže žalovaný nesplní v soudem určené lhůtě tuto povinnost, má se za to, že uznal nárok žalobou uplatněný. Jedná se o zákonnou fikci uznání nároku, která je v této podobě sankcí za nečinnost žalovaného. Výzvu podle ustanovení § 114b o. s. ř. však může soud vydat jen tehdy, když jsou splněny podmínky řízení a žaloba nemá vady bránící pokračování v řízení, neboť jinak musí postupovat podle ustanovení § 114, § 104 odstavec 1 a 2 a § 43 odstavec 2 o. s. ř. Předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání zahrnují splnění všech shora uvedených zákonných podmínek. 8. Soud I. stupně takto postupoval a vyzval žalovaného usnesením z 26. 11. 2021, čj. 7 C 266/2021-15 dle ustanovení § 114b o. s. ř. k vyjádření se k žalobě ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy, a to v tom směru, zda uplatněný nárok uznává co do důvodu a výše, a v případě, že nárok zcela neuznává, k vylíčení rozhodných skutečností pro svou obranu, připojení listinných důkazů a označení dalších důkazů, jichž se dovolává s poučením, že pokud se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádří ani nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude se mít za to, že nárok, který je proti němu uplatňován, uznává, a bude rozhodnuto rozsudkem pro uznání podle ustanovení § 153a odstavec 3 o. s. ř. Usnesení bylo doručeno žalovanému do vlastních rukou spolu s žalobou 22. 12. 2021 (§ 46 odstavec 1 o. s. ř.). Následujícím dnem 23. 12. 2021 započal běh soudem I. stupně stanovené třicetidenní lhůty k vyjádření. Žalovaný se však ve stanovené lhůtě ani později k žalobě nevyjádřil. Po uplynutí stanovené třicetidenní lhůty a za splnění všech ostatních shora uvedených zákonných předpokladů tedy bylo možné vydat ve věci rozsudek pro uznání dle ustanovení § 153a odstavec 3 o. s. ř. pro takto nastalou fikci uznání nároku. Pro vydání rozsudku pro uznání dle shora citovaného zákonného ustanovení zákonné předpoklady splněny byly. 9. Jak je uvedeno již výše, postup podle ustanovení § 114b odstavec 1 o. s. ř. je právním prostředkem přípravy jednání, kterou soud provádí se záměrem věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání. Povaha věci vyžaduje vydání usnesení podle § 114b odstavec 1 o. s. ř. především tehdy, má-li být zjišťování skutkového stavu věci s ohledem na předpokládané množství odlišných tvrzení účastníků a navrhovaných důkazů obtížné a kdy bez znalosti stanoviska žalovaného nelze první jednání připravit tak, aby při něm bylo zpravidla možné věc rozhodnout. Okolnosti případu odůvodňují vydání předmětného usnesení i v takovém sporu, v němž dosavadní poznatky ukazují, že ačkoliv by podle své povahy nemuselo jít o věc z hlediska zjišťování skutkového stavu mimořádně obtížnou, tu jsou uplatněny rozhodné skutečnosti v takovém rozsahu, že i to vede k závěru, že bez písemného vyjádření žalovaného ve věci nemůže být první jednání připraveno tak, aby při něm mohlo být zpravidla o sporu rozhodnuto. Naopak v případě, že již ze samotného obsahu žaloby, popřípadě též z listinných důkazů, které žalobce k žalo