15 CO 101/2022-161 — Krajský soud v Brně

1. Výše uvedeným rozsudkem rozhodl soud I. stupně tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni dopisem dne 6. 2. 2020 je neplatná (výrok I.). Současně soud I. stupně zavázal žalobkyni k povinnosti zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 5 200 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a České republice nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podala prostřednictvím své právní zástupkyně odvolání žalobkyně. V něm namítala, že soud I. stupně nedostatečně zjistil skutkový stav věci a následně pak dovodil nesprávné právní závěry. 3. V doplnění svého odvolání žalobkyně namítá, že soud I. stupně nezjistil (a nezjišťoval) to, zda žalobkyni v důsledku práce u žalované vznikla nemoc z povolání či nikoli, tedy zda v jejím případě byly dány důvody pro výpověď z pracovního poměru dle ust. § 52 písm. e/ zákoníku práce či důvody výpovědi z pracovního poměru dle § 52 písm. d/ zákoníku práce. V této souvislosti poukazuje na text výpovědi z pracovního poměru ze dne 6. 2. 2020 včetně v něm uvedeného odkazu na lékařský posudek e. [číslo] ze dne 4. 2. 2020 vypracovaného [anonymizována čtyři slova] [země]. Podle žalobkyně z textu výpovědi z pracovního poměru nevyplývá, pro jaké onemocnění žalobkyně dlouhodobě ztratila zdravotní způsobilost vykonávat práci, když v tomto směru není ve výpovědi z pracovního poměru uvedeno, zda pro nemoc z povolání, anebo pro obecné onemocnění, konkrétní diagnóza tak ve výpovědi z pracovního poměru není uvedena vůbec a není ji možné ani z čehokoliv jiného dovodit. V tomto směru shledává žalobkyně výpověď z pracovního poměru neurčitou a tedy neplatnou. Žalobkyně dále uvádí, že z výpovědi z pracovního poměru by totiž mělo vyplynout nejen to, pro jaké zákonné ustanovení byla výpověď z pracovního poměru dána, ale ve výpovědi by měly být důvody výpovědi vymezeny i skutkově tak, aby bylo možné posoudit a odvodit, zda jsou skutečně dány důvody pro výpověď z pracovního poměru, a zda zaměstnavatel důvod výpovědi z pracovního poměru správně podřadil pod příslušné zákonné ustanovení. V tomto směru shledává nedostatečným odkaz na lékařský posudek, z něhož mělo vyplynout pozbytí dlouhodobé zdravotní způsobilosti vykonávat dosavadní práci. Jde-li o zmiňovaný lékařský posudek ze dne 4. 2. 2020, má žalobkyně za to, že ani tento nemůže nedostatky výpovědi z pracovního poměru ze dne 6. 2. 2020 nikterak zhojit. Tento lékařský posudek totiž obsahuje neurčitý a naprosto vágní závěr, že žalobkyně„ dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost k práci z důvodu obecné nemoci“, co je však míněno onou„ obecnou nemocí“, však z tohoto lékařského posudku nevyplývá. Žalobkyně je přesvědčena, že pojem„ obecná nemoc“ nevystihuje žádnou konkrétní diagnózu, takže takto formulovaný závěr lékařského posudku je naprosto nepřezkoumatelný a nelze z něho vůbec zjistit, jaká konkrétní nemoc je důvodem toho, že žalobkyně pozbyla zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce. Žalobkyně dále uvádí, že konkrétní diagnóza, která má být důvodem pro ztrátu zdravotní způsobilosti žalobkyně k dosavadní práci, nevyplývá ani z dalších částí výše zmiňovaného lékařského posudku. K tomu uvádí, že v kolonce„ diagnostický závěr“ je totiž uvedeno„ OA“, v kolonce„ OA“ je pak uvedena celá řada zdravotních problémů, které žalobkyni v průběhu života provázely, které však bezesporu nebrání žalobkyni vykonávat dosavadní práci u žalované. Lze tedy konstatovat, že žádná konkrétní diagnóza, která má být důvodem pro ztrátu způsobilosti žalobkyně vykonávat dosavadní práci u žalované, z předmětného lékařského posudku ze dne 4. 2. 2020 nevyplývá. Navíc, z předmětného lékařského posudku nevyplývá ani to, proč je ztráta zdravotní způsobilosti žalobkyně v práci u žalované označována za„ dlouhodobou“. Z předmětného lékařského posudku totiž ohledně délky této ztráty zdravotní způsobilosti nevyplývá vůbec nic, takže nelze přezkoumat, zda lze ono blíže nespecifikované onemocnění považovat za„ dlouhodobé“ či nikoliv. Žalobkyně tedy má za to, že ani lékařský posudek ze dne 4. 2. 2020 není dostatečným 3 15 Co 101/2022 důkazem toho, že žalovaná dala žalobkyni výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. e/ zákoníku práce důvodně a opodstatněně a že skutečně dlouhodobě ztratila zdravotní způsobilost pro dosavadní práci u žalované, navíc pro obecné onemocnění. Žalobkyně dále uvádí, že popsané vady lékařského posudku ze dne 4. 2. 2020 nenapravil ani znalecký posudek vypracovaný v rámci řízení, tedy znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 11. 8. 2021, ani následný výslech soudního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] u jednání soudu dne 5. 4. 2022. Zde žalobkyně zdůrazňuje, že soudní znalec žalobkyni osobně nevyšetřoval, takže nemohl ověřit správnost lékařských zpráv, které měl k dispozici, když čerpal pouze a jenom ze zdravotnické dokumentace, kterou měl k dispozici. Jednou z těchto lékařských zpráv byl pak též předmětný lékařský posudek ze dne 4. 2. 2020. Zde žalobkyně zdůrazňuje, že soudní znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] na otázku uvedenou v bodě 5 písm. k/ znaleckého posudku ze dne 11. 8. 2021, aby se vyjádřil„ k jednotlivým lékařským nálezům, které byly podkladem posudku pracovnělékařské prohlídky, a tyto nálezy vyhodnotil k nálezům ke dni vstupu do pracovního poměru“, odpověděl, že„ znalec neměl k dispozici dokumentaci lékaře pracovnělékařských služeb, nemůže se proto vyjádřit ani k jednotlivým podkladům“. K tomu žalobkyně uvádí, že jinými slovy soudní znalec svůj znalecký posudek vypracoval na základě lékařských nálezů a na základě lékařského posudku ze dne 4. 2. 2020, zdravotnickou dokumentaci, ze které příslušní lékaři čerpali své závěry, však k dispozici neměl. Žalobkyně má tedy za to, že znalecký posudek vypracovaný v této věci soudním znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] nevychází z přímého vyšetření žalobkyně (soudní znalec žalobkyni vůbec nevyšetřoval) a vychází pouze z dříve vypracovaných lékařských zpráv, které však soudní znalec bez dalšího nekriticky přijal a vůbec nezkoumal jejich správnost a pravdivost, přičemž soudní znalec výslovně připouští, že při vypracování znaleckého posudku neměl k dispozici všechny lékařské zprávy, ze kterých bylo možno čerpat. Takto formulovaný znalecký posudek lze proto laicky označit jako„ převyprávění“ toho, co dříve v některých svých lékařských zprávách uvedli lékaři, kteří v minulosti žalobkyni vyšetřovali, přičemž samotný soudní znalec připustil, že ve znaleckém posudku nemusí být všechno (neboť znalec neměl k dispozici všechny lékařské zprávy, na základě kterých byl vypracován předmětný lékařský posudek ze dne 4. 2. 2020). Podle žalobkyně pak takový znalecký posudek nemůže být dostatečným důkazem toho, že žalovaná dala žalobkyni výpověď z pracovního poměru v souladu se zákonem. V neposlední řadě pak žalobkyně poukazuje na to, že i sám soudní znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] v rámci svého výslechu při jednání soudu I. stupně dne 5. 4. 2022 výslovně uvedl, že při pracovnělékařské prohlídce konané dne 4. 2. 2020 nebylo zkoumáno, zda žalobkyně trpí nemocí z povolání, když takovéto zkoumání lze provádět pouze na specializovaném (akreditovaném) pracovišti pracovního lékařství, přičemž však žádné takové specializované (akreditované) pracoviště zdravotní stav žalobkyně neposuzovalo. Z těchto důvodů se žalobkyně domnívá, že nebyl dostatečně a správně zjištěn skutkový stav věci, ze kterého by bylo možno učinit závěr o tom, zda žalobkyně v době výpovědi z pracovního poměru trpěla obecným onemocněním či nemocí z povolání, v tomto směru žádné vyšetření jejího zdravotního stavu neproběhlo. S ohledem na vše uvedené žalobkyně shledává výpověď z pracovního poměru, kterou jí dala žalovaná dopisem ze dne 6. 2. 2020 neplatnou a navrhuje, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě vyhoví a uloží žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů. 4. Při jednání odvolacího soudu se k odvolání žalobkyně vyjádřila žalovaná, která uvedla, že souhlasí s rozsudkem soudu prvního stupně, když má za to, že rozsudek soudu I. stupně je věcně správný. K námitkám žalobkyně spočívajících v tom, že soud nezjistil, zda žalobkyni v důsledku práce u žalované vznikla nemoc z povolání či nikoliv, pro jaké onemocnění žalobkyně dlouhodobě ztratila způsobilost vykonávat práci, když ve výpovědi z pracovního poměru není uvedeno, zda se tak stalo pro nemoc z povolání nebo pro obecné onemocnění, když podle žalobkyně je výpověď z pracovního poměru z tohoto důvodu neurčitá a neplatná, žalovaná uvedla, že s těmito 4 15 Co 101/2022 nesouhlasí. Zde žalovaná poukazuje na to, že úkolem soudu I. stupně v civilním řízení není zjišťovat, zda žalobkyni vznikla nemoc z povolání, případně jaká. Soudní řízení není ovládáno zásadou vyhledávací. Ve výpovědi žalované jako zaměstnavatele žalobkyně je jasně uveden odkaz na zákonné ustanovení, a to § 52 písm. e/ zákoníku práce, neboť žalobkyně dle lékařského posudku vydan