15 CO 168/2021-309 — Krajský soud v Brně

1. Výše uvedeným rozsudkem rozhodl soud I. stupně tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 18 949,25 Kč s příslušenstvím (výrok I.). Současně soud I. stupně zavázal žalobkyni k povinnosti nahradit žalované na nákladech řízení částku 8 640 Kč k rukám právního zástupce žalované (výrok II.). 2. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podala odvolání žalobkyně. V něm nejprve rekapituluje skutkové okolnosti případu a průběh řízení před soudem I. stupně, když své odvolání následně odůvodňuje tím, že se proti napadenému rozhodnutí odvolává v plném rozsahu, neboť se neztotožňuje se závěry soudu I. stupně. Zdůrazňuje, že žalovaná se žalobkyní dne 25. 3. 2019 uzavřela smlouvu o poskytování právních služeb, ve které byla jasně dohodnuta odměna ve výši 1 500 Kč bez DPH za 1 hodinu poskytování právních služeb. Tvrzení žalované o neurčitosti sjednané odměny tak nemůže v žádném případě obstát. Žalovaná byla s výší odměny srozuměna a svým podpisem uvedené smlouvy s ní souhlasila, o čemž ostatně i svědčí, že žalovaná uhradila smluvní odměnu ve výši 1 500 Kč + DPH + 150 Kč (režijní paušál) za první poradu s klientem, a to proti příjmovému účetnímu dokladu, který soud I. stupně k důkazu provedl. Co se týká námitek žalované ve vztahu k vyúčtování studia spisu v délce 7 hodin, k tomu je třeba uvést, že žalobkyně zastupovala žalovanou ve věci její závažné trestné činnosti, šlo tedy o rozsáhlý spisový materiál, který musel být, i vzhledem k neustále přibývajícím dokumentům, podrobně nastudován a aktualizován, aby tak mohlo dojít k poskytnutí kvalitních služeb. Spisový materiál nebyl studován 7 hodin najednou bez přerušení dne 23. 9. 2019, jak je uvedeno v příloze faktury, ale žalobkyně jej studovala a věnovala se mu před tímto datem, tj. datem jejího vystavení, pouze nerozepisovala jednotlivá data po krátkých časových úsecích, což ovšem na výsledném časovém úseku nic nemění. Soudu I. stupně byl v tomto směru žalobkyní prezentován detailně rozsah spisového materiálu, a to v rozsahu jednoho pořadače o obsahu několika stovek listů. Ve věci problematiky částky 1 997 Kč žalobkyně odkazuje na již výše uvedené a na své vyjádření před soudem I. stupně. Jedná se o úplatu za poradu dne 25. 3. 2019 při převzetí zastoupení, tzn. o částku mimo úkony účtované fakturou [číslo]. Tato částka se skládá z dílčí částky 1 500 Kč za 1 hodinu poskytování právních služeb, když k této odměně byla připočtena daň z přidané hodnoty a dále dílčí částka 150 Kč jako režijní paušál za 1 hodinu poskytovaných právních služeb, což je rovněž uvedeno ve smlouvě o poskytování právních služeb. Žalobkyně má tak za to, že vzhledem k výše uvedeným skutečnostem zcela splnila svou povinnost důkazní a unesla tak důkazní břemeno. Soud I. stupně tak dle názoru žalobkyně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným závěrům, když provedená skutková zjištění chybně vyhodnotil. V tomto směru žalobkyně odkazuje na příjmový účetní doklad ze dne 25. 3. 2019, rozsah spisového materiálu a protokol o jednání ze dne 15. 7. 2021. Ze všech těchto důvodů žalobkyně pak navrhuje, aby odvolací soud napadené rozhodnutí buď zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně aby rozhodnutí soudu I. stupně změnil tak, že žalobě zcela vyhoví a zaváže žalovanou k povinnosti nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů. 3. K odvolání žalobkyně se prostřednictvím svého právního zástupce vyjádřila též žalovaná. Ta nesouhlasí s argumentací žalobkyně, když napadený rozsudek považuje za zcela správný a uvádí, že žalobkyní tvrzený nárok je neoprávněný i z mnoha jiných důvodů, které soud I. stupně s ohledem na dovozenou„ rezignaci na základní procesní povinnosti“ žalobkyně pro nadbytečnost neřešil. V tomto směru odkazuje na závěry soudu I. stupně ohledně toho, že žalobkyně nebyla schopna přes příslušné poučení navrhnout na jednání soudu jediný důkaz o skutečném provedení úkonů právní služby, které vyúčtovala. Přesně tento postup žalobkyně pak soud označil onou rezignací na základní procesní povinnost. Je naprosto zřejmé, že pouhá příloha faktury vůbec nic nedokazuje, a to zvláště za situace, kdy uvádí úkony evidentně neprovedené (např. dne 23. 9. 2019 v rozsahu 7 hodin za studium spisového materiálu a komunikaci s klientem – tohoto dne žalovaná oznámila žalobkyni ukončení právního zastoupení, kdy navíc ani toto studium spisu nedává smysl, mělo-li být podle vyúčtování již předtím vyhotoveno vyjádření ve věci). Žalobkyně tedy nepředložila soudu nic, kdy navíc i samotné určení výše odměny ve vyúčtování žalobkyně (dle přílohy faktury) neodpovídá uzavřené smlouvě. Soud I. stupně se na jednání dotazoval žalobkyně na smysl čl. IV. odst. 1 smlouvy o poskytování právních služeb. Toto ustanovení totiž vnitřně rozporně uvádí, že má jít o odměnu smluvní podle § 3 advokátního tarifu, což je ujednání o odměně konkrétní částkou (případně o způsobu jejího určení), nebo podle § 4 advokátního tarifu, což je smluvní odměna podle počtu hodin. V případě druhé varianty se navíc teprve měla v budoucnu sjednat – podle dikce„ bude sjednána“. S ohledem na tuto neurčitost, kterou žalobkyně na výzvu soudu opět nijak nevysvětlila, respektive nepodala žádný důkaz k tvrzené variantě, by nutně musel soud dospět k závěru, že by odměna musela být počítána podle právní úpravy vztahující se k mimosmluvní odměně (§ 6 advokátního tarifu) Tomu však vyúčtování odměny doložené žalobkyní prostřednictvím přílohy faktury nijak neodpovídá. Zjevně by se mohlo jednat maximálně o 2 úkony právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení, vyjádření k obžalobě). Žalobkyně se ani nijak nevypořádala s tím, že žalovaná doložila příjmový pokladní doklad na částku 1 997 Kč ze dne 25. 3. 2019, tedy ze dne, kdy byla uzavřena smlouva o poskytování právních služeb. Přitom neměla-li být práce, za kterou byla tato platba žalobkyní přijata, předmětem jejího vyúčtování přiloženého k faktuře (jak uvádí žalobkyně i v odvolání), žalobkyně nedoložila žádné jiné své vyúčtování s přehledem o takto separátně vykonané práci, jak to stanoví čl. IV. odst. 3 smlouvy o poskytování právních služeb. Podle žalované tak nároku tvrzenému žalobkyní schází nejen opodstatnění ve vykonané práci (na tom spočívá odůvodnění napadeného rozsudku), ale také jeho vyčíslení (hodinová sazba nebyla platně sjednána) i zohlednění úhrad provedených žalovanou. Tyto úhrady v celkové výši 11 997 Kč (prostřednictvím dvou plateb, které byly žalovanou do řízení doloženy), tak ještě překračují potenciální nárok žalobkyně dle právní úpravy o mimosmluvní odměně. Snaží-li se žalobkyně v podaném odvolání dovozovat sjednání hodinové odměny součtem 1 500 Kč + DPH + 150 Kč, jde jednak o postup v rozporu s koncentrací řízení, ale ani tento součet neodpovídá výši provedené platby. Ukazování šanonu s papíry pak není návrhem důkazu, který by byl způsobilý k provedení v soudních řízeních. Navíc žalobkyně ve svém odvolání popírá své vlastní vyúčtování, když uvádí, že vlastně dne 23. 9. 2019 spis 7 hodin nestudovala, ale činila tak jindy v jiných časových intervalech. Co do spisu podle ní za dobu od předchozího účtovaného úkonu dne 11. 6. 2019 přibylo, jak uvádí, a k jakému úkonu toto studovala, však jasné není a nebylo to ani soudu žalobkyní přes příslušné poučení sděleno. Setrvává-li tak žalobkyně na svém hodnocení, že zcela splnila svou důkazní povinnost, a v této souvislosti uvádí jako důkaz příjmový pokladní doklad, protokol o jednání samotného soudu I. stupně (na kterém měla důkazy navrhovat) a rozsah spisového materiálu, který není nijak identifikován a soud s ním nebyl při absenci důkazních návrhů nijak seznámen, nemůže být toto stanovisko žalobkyně z povahy věci opodstatněné. Z těchto důvodů žalovaná navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů odvolacího řízení. 4. Následně, před jednáním odvolacího soudu, žalobkyně podáním doručeným odvolacímu soudu dne 14. 2. 2022 doplnila své odvolání o označení důkazů k prokázání svých tvrzení o provedení právních služeb s tím, že následně tyto důkazy ve fotokopii též soudu doložila. 5. Žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce na uvedené podání reagovala tak, že namítla, že k těmto důkazům (s ohledem na ust. § 118b odst. 1 o.s.ř.) nelze přihlížet. 6. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (ust. § 201 o.s.ř.), ve lhůtě (ust. § 204 o.s.ř.), a proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř., ust. § 202a contrario o.s.ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 7. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobkyně se podanou žalobou domáhá uložení povinnosti žalované, aby jí tato zaplatila částku 18 949,25Kč s úroky z prodlení, a to na základě smlouvy o poskytování právních služeb jako odměnu za právní zastoupení. V této souvislosti žalobkyně tvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování p