17 CO 169/2021-208 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud ve [obec] (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 9. 6. 2021, č. j. 11 C 217/2020-142, že návrh žalobce, aby žalovaný 1) byl povinen zaplatit žalobci částku 303.485 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 303.485 Kč od [datum] do zaplacení, žalovaná 2) byla povinna zaplatit žalobci částku 303.485 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 303.485 Kč od [datum] do zaplacení, žalovaný 3) byl povinen zaplatit žalobci částku 156.970 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 156.970 Kč od [datum] do zaplacení a žalovaná 4) byla povinna zaplatit žalobci částku 129.757 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 129.757 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá (výrok I). Výrokem II byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovaným 1), 2), 3), 4) ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 95.715 Kč k rukám právní zástupkyně žalovaných. 2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Žalobce napadá rozsudek soudu prvního stupně z důvodu nesprávného právního posouzení věci a primárně nesouhlasí s tím, že žalovaní nejsou osobami pasivně věcně legitimovanými k vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaní přijali od žalobce plnění z pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla dle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, který konstruuje přímý nárok poškozených na pojistné plnění a zakládá přímý právní vztah mezi odpovědnostním pojistitelem a poškozeným, proto se lze vydání bezdůvodného obohacení domáhat přímo na poškozených, tj. na žalovaných, nikoliv pouze na pojištěném. Žalobce rovněž nesouhlasí s druhým důvodem, pro který byla žaloba zamítnuta, pro rozpor výkonu práva na vydání bezdůvodného obohacení s dobrými mravy. Dále žalobce uvedl, že soud prvního stupně v napadeném rozsudku nezpochybňuje, že co do podstaty se v daném případě jedná o bezdůvodné obohacení. Mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] došlo k uzavření smlouvy o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, která zakládá ze zákona poškozenému, tj. třetí osobě, přímý nárok na pojistné plnění vůči pojistiteli odpovědnosti z provozu vozidla. V případě, kdy je poškozenému způsobena provozem vozidla újma, vzniká právní vztah mezi škůdcem a poškozeným, současně právní vztah mezi škůdcem a pojistitelem a současně i právní vztah mezi pojistitelem odpovědnosti z provozu vozidla škůdce a poškozeným. Plnění, které poskytuje pojistitel poškozenému, je svou povahou pojistným plněním a nikoliv náhradou škody. V tomto směru žalobce odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu a ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., na základě něhož jako pojistitel vstoupil do právního vztahu s poškozeným a poskytl mu pojistné plnění. Žalovaní coby poškození tedy jsou pasivně věcně legitimováni k vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce na základě později zrušených rozsudků plnil na nárok poškozených na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla škůdkyně. V rozsahu, v němž tento nárok nevznikl, se jedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaných. Žalobce tudíž nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o nedostatku pasivní věcné legitimace na straně žalovaných k vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce má rovněž za to, že soud prvního stupně nedostál požadavkům kladeným judikaturou dovolacího soudu a dostatečně neodůvodnil svoje zamítavé rozhodnutí z důvodu rozporu s dobrými mravy. Žalobce nikdy základ nároku žalovaných na odčinění duševních útrap nerozporoval, toto odškodnění však nemůže být bezbřehé a musí plně odpovídat konkrétním skutkovým okolnostem jak na straně pozůstalých, tak na straně škůdců. Žalobce též nesouhlasil s rozhodnutím soudu prvního stupně o nákladech řízení mezi účastníky, neboť v případě uplatnění nároku na odčinění duševních útrap se za tarifní hodnotu bere částka 50.000 Kč a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení nebo jej změnil tak, že žalobě bude zcela vyhověno. 3. Žalovaní se k odvolání žalobce vyjádřili písemně s tím, že je považují za nedůvodné a zcela se ztotožňují s rozhodnutím soudu prvního stupně, které považují jak po stránce právní, tak po stránce etické, za správné. V základu sporu žalobce uznává nárok žalovaných na náhradu majetkové újmy v podobě odčinění prožitých duševních útrap, kdy žalobce více jak tři roky zpětně zpochybňuje výši, kterou poškozeným v rámci škodné události uhradil. Žalovaní rovněž poukázali na to, že žalobce jako pojišťovna v případě vzniku škodné události provádí samostatné šetření, v rámci něhož zjišťuje rozsah vzniklé újmy a na základě výsledku šetření pak následně vyplácí poškozenému adekvátní pojistné plnění. V rámci prováděné likvidace škodné události krátí poškozeným pojistné plnění, ke krácení však dochází vždy před provedením výplaty a nikoliv zpětně. Žalobce nebyl vázán rozhodnutím soudů v trestní věci týkající se adhezního řízení a pokud následně vyplatil žalovaným pojistné plnění v určité výši včetně nákladů účelně vynaložených na přibrání zmocněnce, jednalo se o rozhodnutí žalobce, který v době vyplacení považoval výši pojistného plnění zjevně za adekvátní a přiměřenou bez ohledu na výši přiznané náhrady nemajetkové újmy. Žalovaní rovněž zdůraznili, že žalobce se neřídil rozhodnutím soudu v trestní věci, které nabylo právní moci dne [datum], ale plnil v rámci mimosoudního jednání až dne [datum]. Pokud žalobce tvrdí, že v roce 2017 plnil na základě pravomocného rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 5 To 118/2017-509, plnil za odsouzenou [jméno] [příjmení] nemajetkovou újmu, ke které byla tímto rozhodnutím primárně povinna a která se eventuálně na úkor žalobce bezdůvodně obohatila. Žalovaní mají za to, že částky, které jim byly vyplaceny k uspokojení jejich nároku na náhradu nemajetkové újmy, jako sekundárním obětem trestného činu jsou přiměřené a nijak významnou měrou nepřekračují výši, která odpovídá obdobným skutkovým případům a za dané situace nemohlo na jejich straně dojít ke vzniku bezdůvodného obohacení a navrhli proto, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. 4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, posoudil odvolání žalobce jako včas podané, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení a směřující proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné pouze zčásti ohledně nákladů řízení. 5. Odvolací důvody, o které žalobce opřel své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelem tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil. 6. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne [datum] se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení celkové částky 893.697 Kč s příslušenstvím, a to po žalovaném 1) – otci zemřelé [jméno] [příjmení] částky 303.485 Kč s příslušenstvím, po žalované 2) – matce zemřelé [jméno] [příjmení] částky 303.485 Kč s příslušenstvím, po žalovaném 3) – bratrovi zemřelé [jméno] [příjmení] částky 156.970 Kč s příslušenstvím a po žalované 4) – sestře zemřelé [jméno] [příjmení] částky 129.757 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Uplatněný nárok opíral žalobce o tvrzení, že dne [datum] v 14:45 hod v obci [obec], okres [okres], došlo ke střetu osobního vozidla značky Škoda Fabia, [registrační značka], které řídila [jméno] [příjmení], s osobním vozidlem značky Škoda Fabia, [registrační značka], v němž seděla na zadním sedadle vpravo jako spolujezdkyně zemřelá [jméno] [příjmení]. [příjmení] [jméno] [příjmení] (pojištěná u žalobce) nepřizpůsobila za hustého deště rychlost jízdy, vyhýbala se přenosné dopravní značce a v důsledku aquaplaningu přejela se svým vozidlem do protisměru, kde narazila do protijedoucího vozidla. [jméno] [příjmení] nebyla na zadním sedadle připoutána bezpečnostním pásem, ačkoliv vozidlo tímto pásem vybaveno bylo, a utrpěla těžká zranění, kterým dne [datum] podlehla. Trestní řízení s [jméno] [příjmení] pro přečin usmrcení z nedbalosti bylo vedeno před Okresním soudem [okres] pod sp. zn. 2 T 139/2016, kde se v adhezním řízení všichni žalovaní připojili se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy – náhradu duševních útrap. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2017, č. j. 5 To 118/2017-509, byl zrušen trestní rozsudek Okresního soudu [okres] a odsouzené [