17 CO 228/2020-286 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Prostějově („ dále jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 22. 5. 2014, č. j. 5 C 144/2013-141 (dále jen rozsudek soudu prvního stupně) tak, že žalobu o částku 268.000 Kč a o úroky z prodlení z částky 268.000 Kč ve výši 7,75 % ročně za dobu od 1. 6. 2011 do zaplacení zamítl (výrok I) a žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 58. 564 Kč k rukám tehdejšího zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice] [číslo] (výrok II). 2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, ve kterém vyslovil nesouhlas se závěry soudu prvního stupně obsaženými v odůvodnění jeho rozsudku a uvedl, že dle jeho názoru byl prokázán projev vůle žalované v podobě opakovaného požadavku poskytnutí financí na zajištění chodu její domácnosti, kterémuž žalobce vyhověl – tedy žádosti žalované odpovídají akceptace žalobce, který jí peněžní prostředky vyplatil. Dle jeho názoru se jednalo o půjčku, k čemuž také navrhoval důkazy v podobě svého účastnického výslechu, k čemuž soud prvního stupně nepřistoupil a zatížil tak řízení vadou, neboť řádně nezjistil skutkový stav věci. Soud prvního stupně také dle žalobce nesprávně posoudil výpověď svědkyně [příjmení] ohledně okolností ujednání půjčky mezi ním a žalovanou a vyslovil názor, že svědkyně se jasně vyjádřila k termínu vrácení peněžních prostředků. Žalobce dále uvedl, že k důkazu předložil dopis svého zmocněnce ze dne 12. 12. 2012 adresovaný zmocněnci žalované [příjmení] [příjmení], kde mimo pohledávek [právnická osoba] 2000, s.r.o. přihlášených do dědictví po zemřelém Ing. [příjmení] hovoří o tom, že on jako soukromá osoba má pohledávky za žalovanou. Na tento dopis reagoval zmocněnec žalované dopisem z 15. 1. 2013, kterým tento nárok kvalifikovaný jako půjčka nijak nepopřel a navrhl jej řešit v rámci vypořádání žalobce a žalované jako společníků ve [právnická osoba] 2000, s.r.o. I tyto důkazy měl dle žalobce soud vzít v potaz, což však neučinil. Závěrem vyslovil názor, že by délka promlčecí lhůty měla být stanovena tříletá dle § 101 občanského zákoníku a nikoliv dvouletá a v této souvislosti poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uloží povinnost zaplatit mu částku 268.000 Kč spolu s požadovaným úrokem z prodlení. 3. Žalovaná se k podanému odvolání písemně nevyjádřila. 4. Odvolací soud posoudil odvolání žalobce jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále již jen o. s. ř.). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř., tedy, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání nebyly namítány. 5. Vzhledem k tomu, že žalobce poté, co byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 8. 2020, č. j. [insolvenční spisová značka] [číslo] zrušen konkurz na majetek dlužnice [jméno] [příjmení], [datum narození], [IČO], bytem [adresa], vzal žalobu podáním doručeným soudu prvního stupně dne 23. 10. 2020 částečně zpět s poukazem na skutečnost, že na základě rozvrhového usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 4. 2020, č. j. [insolvenční spisová značka] byl se svojí pohledávkou uspokojen v rozsahu 334.475,39 Kč. Žalobce v tomto svém podání poukázal na skutečnost, že žalovaná pohledávka činila na jistině částku 268.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 31. 5. 2011 do zaplacení a že kapitalizovaný úrok z prodlení z výše uvedené částky za období od 31. 5. 2011 do 28. 5. 2020, kdy nastala právní moc rozvrhového usnesení, na jehož základě byla uspokojena jeho pohledávka co do jistiny a části příslušenství, činí 186.849,93 Kč. Žalobce konstatoval, že celková jeho pohledávka činí 454.849,93 Kč, která po odečtení uspokojení v konkurzním řízení zůstává otevřena v tomto probíhajícím řízení co do úroku z prodlení, které v kapitalizované podobě činí 120.374,50 Kč. Žalobce poukázal na skutečnost, že stran pohledávky za žalovanou, pro kterou je řízení v této věci u soudu vedeno, byl veden incidenční spor u Krajského soudu v Brně, který rozsudkem ze dne 20. 3. 2019, č. j. [číslo jednací] rozhodl, že pohledávka žalobce je po právu. Žalobce tedy uvedl, že bere svoji žalobu částečně zpět co do jistiny a části úroků z prodlení tak, jak byly uspokojeny v insolvenčním řízení a požaduje po žalované uhradit na úrocích z prodlení kapitalizovanou částku 90.174,79 Kč. Toto své podání žalobce opravil podáním ze dne 5. 1. 2022, kde uvedl, že právně požaduje uhradit na úrocích z prodlení celkem částku 120.374,54 Kč. 6. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby byla žalovaná odvolacím soudem písemně vyzvána současně s předvoláním k odvolacímu jednání, aby se k tomuto částečnému zpětvzetí žaloby písemně vyjádřila a v případě, že s částečným zpětvzetím žaloby nesouhlasí, aby sdělila důvody tohoto svého nesouhlasu. Současně byla upozorněna, že pokud nebude v soudem stanovené lhůtě na výzvu reagovat, bude odvolací soud vycházet z předpokladu, že se zpětvzetím žaloby v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že výzvu a předvolání k jednání nebylo možné doručit žalované na adresu trvalého bydliště uvedenou v centrální evidenci obyvatel, jinou doručovací adresu žalovaná soudu nesdělila a v řízení její zastoupení advokátem bylo ukončeno, doručil odvolací soud předvolání k jednání k odvolacímu soudu jakož i výzvu k vyjádření se k částečnému zpětvzetí žaloby žalované vyvěšením na úřední desce soudu. Žalovaná se k nařízenému odvolacímu jednání nedostavila a na výzvu soudu k vyjádření se nijak nereagovala. 7. Podle ustanovení § 228a odst. 1 o. s. ř. vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. 8. Podle ustanovení § 222a odst. 2 o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení. 9. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal zpět svoji žalobu ohledně částky 334.475,39 Kč, sestávající z žalované jistiny 268.000 Kč a částky 66.475,39 Kč představující část kapitalizovaného úroku z prodlení z této částky ve výši 7,75 % ročně za dobu od 1. 6. 2011 do zaplacení, žalovaná s tímto částečným zpětvzetím žaloby nevyslovila kvalifikovaný nesouhlas, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I týkající se zamítnutí žaloby ohledně částky 268.000 Kč představující žalovanou jistinu a částky 66.475,39 Kč představující část kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 268.000 Kč za dobu od 1. 6. 2011 do zaplacení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil. 10. Po částečném zpětvzetí žaloby zůstala předmětem řízení stále část kapitalizovaného úroku z prodlení z částky 268.000 Kč za dobu od 1. 6. 2011 do zaplacení a odvolací soud se tedy musel zabývat přezkoumáním rozsudku soudu I. stupně i ohledně této části úroků z prodlení, který byl soudem prvního stupně zamítnut. 11. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Prostějově dne 22. 4. 2013 domáhal po žalované zaplacení částky 268.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky za období od 1. 6. 2011 do zaplacení. Zaplacení této částky se žalobce domáhal po žalované z titulu půjčky, kterou poskytl žalované v jednotlivých platbách, které blíže specifikoval. Žalobce poukazoval na skutečnost, že poslední půjčku žalované poskytl ve výši 50.000 Kč a dohodl se s ní, že všechny půjčené částky žalovaná vrátí do 30. 5. 2011, což žalovaná neučinila. 12. Žalovaná nesouhlasila s žalobcem v tom, že jím poskytnuté částky převzala z titulu půjčky, podle jejího názoru se jednalo o mzdové prostředky, které přebírala za svého manžela jako manažera [právnická osoba] 2000, s.r.o., jejímž její manžel byl současně jednatelem a společníkem. O převzetí částek žalovanou uváděných žalobcem, nebylo mezi účastníky sporným. 13. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které v odůvodnění svého rozhodnutí popsal, dospěl k závěru, že žalovaná od žalobce převzala částku ve výši 268.000 Kč nikoliv z titulu půjčky, ale bez právní