17 CO 70/2022-210 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud ve Znojmě (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 21. 12. 2021, č. j. 12 C 149/2021-178, že žaloba, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni náhradu škody ve výši 1.038.850 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně od 20. 5. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 16.093 Kč, se zamítá (výrok I). Výrokem II byla žalobkyni uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 1.800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného. 2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný, které směřovalo pouze proti výroku II, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky. Žalovaný spatřuje nesprávnost napadeného výroku II rozsudku soudu prvního stupně v tom, že ačkoliv byl v řízení zcela úspěšný a v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. mu měla být přiznána plná náhrada nákladů řízení ve výši 70.330 Kč, soud prvního stupně mu přiznal pouze náhradu částečnou ve výši 1.800 Kč. Žalovaný byl od počátku právně zastoupen advokátem, což bylo účelné nejen s ohledem na povahu daného sporu, která není nikterak bagatelní, ale též s ohledem na skutečnost, že žalovaný ani členové výboru nedisponují právním vzděláním. Žalobkyně byla v řízení rovněž právně zastoupena advokátem na plnou moc, nežádala o ustanovení advokáta z důvodů nepříznivých majetkových poměrů a byla tedy od zahájení soudního řízení informována o procesních důsledcích spojených se zahájením řízení, včetně případné povinnosti nahradit úspěšnému účastníkovi jeho náklady řízení. Žalobkyně i přesto zahájila soudní řízení vědoma si možných důsledků a v případě, že se svým nárokem na náhradu újmy vůči žalovanému neuspěla, musí dostát svým povinnostem. Dále žalovaný uvedl, že dle jeho názoru nejsou pro uplatnění § 150 o. s. ř. splněný podmínky, neboť se nejedná o důvody hodné zvláštního zřetele ani o výjimečný případ, pro který by mu neměly být účelné náklady řízení nahrazeny. Žalovaný rovněž rozporoval závěry soudu prvního stupně, že mu měla být poskytována právní pomoc ze strany vedlejšího účastníka, neboť tyto se nezakládají na pravdě. Vedlejší účastník na straně žalovaného neposkytoval žalovanému žádné právní rady ani konzultace v soudním řízení, komunikoval s ním pouze ve vztahu k nahlášení pojistné události. Vedlejší účastník jednal v řízení samostatně a soud prvního stupně z pouhého postavení vedlejšího účastníka dovodil, že by měl poskytnout žalovanému právní pomoc. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II změnil tak, že úspěšnému žalovanému přizná náhradu nákladů řízení v celém rozsahu, včetně nákladů odvolacího řízení. 3. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila písemně s tím, že je považuje za nedůvodné, poněvadž soud prvního stupně rozhodl v souladu se zjištěným stavem. Žalobkyně poukázala na to, že v souvislosti s úrazem ze dne 18. 1. 2020 má stále trvající zdravotní problémy, většinu času strávila v pracovní neschopnosti, v důsledku úrazu přišla o zaměstnání a byla vedena na úřadu práce jako nezaměstnaná. V době mírného zlepšení zdravotního stavu se jí podařilo najít nové zaměstnání, pracovní poměr však byla nucena ukončit s ohledem na namáhavou práci ve zkušební době a od 25. 6. 2021 byla zaměstnána jako prodavačka u zaměstnavatele [právnická osoba] na provozovně ve [obec], kde pracovala až do 28. 2. 2022 a její příjem se pohyboval kolem 17.000 Kč měsíčně. Aktuálně došlo ke zhoršení zdravotního stavu žalobkyně a od 28. 2. 2022 je opět v pracovní neschopnosti a zřejmě ji čeká další operace. Žalobkyně je již v pokročilejším věku, nemá žádný hodnotnější majetek a má omezené výdělkové možnosti. Přestože žalobkyně byla ve věci neúspěšná, nepřiznání nákladů řízení žalovanému neovlivní jeho majetkovou sféru tak zásadně jako v případě jejich přiznání, což by velmi výrazně zasáhlo majetkovou sféru žalobkyně, která by se mohla dostat do prakticky neřešitelné finanční situace. Žalobkyně má za to, že aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. je v tomto konkrétním případě na místě a navrhla, aby odvolací soud napadený výrok II rozsudku soudu prvního stupně potvrdil. 4. Vedlejší účastník na straně žalovaného se k odvolání žalovaného písemně nevyjádřil. 5. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalovaného bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal v intencích podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku II, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž bylo třeba ve věci nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné. Poněvadž se žalovaný neodvolal proti rozhodnutí soudu vydanému ve věci samé, neuplatní se ustanovení § 205 odst. 2 o. s. ř. odvolacích důvodech. 6. Odvolání žalovaného mělo suspensivní a devolutivní účinky pouze ve vztahu k výroku II rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla žalobkyni uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 1.800 Kč. Meritorní výrok I rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, nebyl napaden odvoláním žalobkyně, nabyl samostatně právní moci a nestal se předmětem přezkumu odvolacího soudu (§ 206 odst. 3 o. s. ř.). 7. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 20. 5. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném náhrady nemajetkové a majetkové újmy v celkové výši 1.038.850 Kč. Uplatněný nárok opírala o tvrzení, že bydlí v bytovém domě na adrese [adresa], v němž je zřízeno [anonymizováno] vlastníků jednotek - žalovaný. Dne 18. 1. 2020 kolem 5:30 hodin odcházela žalobkyně z domu do zaměstnání, uklouzla na zledovatělém povrchu venkovních domovních schodů, které se nacházejí na pozemku náležejícím k bytovému domu, za jehož údržbu a správu odpovídá žalovaný. Při chůzi ze schodů se žalobkyně přidržovala zábradlí, měla zimní obuv s gumovou podrážkou, žalovaný však venkovní schody nijak neupravil a neošetřil, ani žádným způsobem neupozornil na zvýšené riziko možnosti pádu - vzniku úrazu. Žalobkyně byla v důsledku úrazu hospitalizována v době od 18. 1. 2020 do 22. 1. 2020, vznik škodné události oznámila žalovanému, který začal věc řešit s pojišťovnou, ta však nárok žalobkyně z důvodu odmítavého postoje žalovaného neuznala. Žalobkyně zadala vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví za účelem ohodnocení bolestného, ztížení společenského uplatnění a dále požadovala po žalovaném náhradu nákladů spojených s léčením a náhradu za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti, to vše v celkové výši 1.038.850 Kč a náklady na vypracování znaleckého posudku ve výši 16.093 Kč. 8. Žalovaný trval na zamítnutí žaloby stejně jako vedlejší účastník na jeho straně s tím, že si při správě a údržbě schodiště počínal s náležitou péčí, svým jednáním či opomenutím neporušil žádnou ze svých zákonných povinností a nezaložil nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy na zdraví. 9. Soud prvního stupně po dokazování provedeném výslechem žalobkyně, svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], listinnými důkazy ve spise založenými, jakož i záznamy z kamer umístěných uvnitř domu žalovaného, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť žalovaný neporušil povinnosti při správě a údržbě bytového domu, naopak svou prevenční povinnost nedodržela žalobkyně, která nebyla řádně obuta, lehkovážně začala scházet schodiště v místě, které bylo určeno k nájezdům kočárků. 10. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném náhrady újmy v celkové výši 1.038.850 Kč s příslušenstvím spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 16.093 Kč zamítl (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 1.800 Kč (výrok II). 11. Své rozhodnutí o nákladech řízení mezi účastníky odůvodnil soud prvního stupně ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož náleží náhrada nákladů řízení úspěšnému žalovanému. Soud prvního stupně však přihlédl k tomu, že žalobkyně je v současné době bez příjmů, v pracovní neschopnosti a jsou u ní důvody pro použití ustanovení § 150 o. s. ř. Navíc na straně žalovaného byla poskytnuta též právní pomoc ze strany vedlejšího účastníka a soudu prvního stupně se tak jevilo spravedlivé, aby žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení jako nezastoupenému účastníkovi (§ 151 odst. 3 o. s. ř.) ve výši paušální náhrady 300 Kč, což za šest úkonů činí 1.800 Kč. 12. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s námitkami žalovaného uvedenými v podaném odvolání, které považuje za důvodné. 13. Každý účastník má právo nechat se v soudním řízení zastupovat zvoleným zástupcem, a to i advokátem, a náklady spojené s právním zastoupením účastníka řízení nepochybně patří podle zákona k těm nákladům řízení, na jejichž náhradu má účastník v případě úspěchu ve věci právo (§ 25 odst. 1 o. s. ř.,