18 CO 124/2021-286 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem ve spojení s opravným usnesením soud I. stupně nahradil projev vůle žalovaného uzavřít s žalobkyněmi a), b) smlouvu o převodu pozemku p. [číslo] v k. ú. [okres], [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ předmětný pozemek“); zamítl návrh, aby žalovaná byla povinna uzavřít s žalobkyněmi a), b), smlouvu o převodu pozemků p. [číslo] [parcelní číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [okres], [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce] a stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Proti vyhovujícímu výroku I a výroku III o náhradě nákladů řízení rozsudku soudu I. stupně podal odvolání žalovaný, který má za to, že předmětný rozsudek trpí vadami, a to z toho důvodu, že (i) soud prvního stupně nepřihlédl k žalovaným tvrzeným skutečnostem nebo k označeným důkazům podle § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř., (ii) řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., (iii) soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. a (iv) rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Žalovaný nesouhlasí se závěry soudu I. stupně ohledně své údajné liknavosti a svévole při vypořádání restitučních nároků žalobkyň. Zdůraznil, že žalobkyně se neúčastnily veřejných nabídek a byly aktivní pouze soudní cestou; že od doby, kdy žalobkyně poprvé uplatnily svůj restituční nárok u soudu došlo k podstatné změně okolností v tom směru, že žalovaný dobrovolně přecenil restituční nárok žalobkyň; a že doba, po niž nárok oprávněné osoby nebyl uspokojen, nedokládá sama o sobě, že by přístup žalovaného (resp. dříve Fondu národního majetku) byl liknavý či svévolný. Žalovaný dále uvedl, že nesprávné jsou i závěry soudu prvého stupně ohledně převoditelnosti předmětného pozemku. Nalézací soud nejprve shledal tento pozemek nepřevoditelným (viz protokol o jednání ze dne 9. 9. 2020 sp. zn. 4 C 126/2018), poté však svůj předběžný právní názor změnil a nesprávně předmětný pozemek považoval za převoditelný. Žalovaný především uvádí, že jakkoliv nepopírá, že nárok obce na bezúplatný převod pozemku je promlčitelným majetkovým právem, jako zásadní vidí to, že námitku promlčení může vznést výhradně dlužník či jeho právní nástupce. Předmětný pozemek pak nelze považovat za vhodný k převodu i s ohledem na charakter a faktický stav pozemku, kdy se zcela zjevně nejedná o pozemek vhodný k zemědělským účelům ve smyslu zákona o půdě, nýbrž o pozemek komerční. Žalovaný závěrem rozporuje též způsob ocenění náhradního pozemku soudem prvého stupně. Navrhl změnu rozsudku a zamítnutí žaloby. 3. Žalobkyně a), b) se k odvolání žalovaného vyjádřily tak, že rozsudek soudu prvého stupně považují po věcné i právní stránce správný. Žalovaný ve svém odvolání argumentuje obecně a účelově odkazuje na dnes již překonanou judikaturu stran nutné účasti oprávněných osob ve veřejných nabídkách. Pokud se týká vhodnosti náhradního pozemku, žalobkyně se ztotožňují s právním posouzením soudu I. stupně. Podle právního názoru žalobkyň v daném případě není dán veřejný zájem na tom, aby došlo k upřednostnění tvrzeného nároku města Znojmo před nárokem oprávněných osob na vypořádání restitučního nároku. Dále žalobkyně odkazují mj. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 72/2020 s tím, že je již dlouhodobě judikováno, že v momentě, kdy obec podá žádost o bezúplatný převod pozemku, vzniká jí tím nárok majetkoprávní povahy, který podléhá promlčení. Břemeno důkazní ohledně nepřevoditelnosti pozemku přitom tíží žalovaného – pokud tedy trval na své námitce ohledně podané žádosti obce, měl předložit důkaz o skutečnosti, že této žádosti může být z jeho strany vyhověno. Žalobkyně zdůraznily, že předmětný pozemek je ornou půdou, v současné době je zatravněn a je součástí zemědělského půdního fondu. To, že v současné době není zemědělsky obděláván, neznamená, že k takovému účelu nemůže sloužit do budoucna. Žalobkyně se rovněž ztotožňují s posouzením soudu I. stupně ohledně ocenění náhradního pozemku, když rozdíl v ocenění znaleckým posudkem Ing. [ulice] a Ing. [příjmení] je zanedbatelný (1 362,50 Kč), přičemž znalecký posudek Ing. [příjmení] je pozdější, a proto by měl mít i vyšší vypovídací hodnotu, zejména ve vztahu k posouzení dřevin na pozemku. Podáním ze dne 1. 11. 2022 doplnily žalobkyně aktuální informace o paralelních řízeních vedených mezi stejnými účastníky před dalšími soudy v ČR, doplnily odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu ČR týkající se posouzení otázky liknavosti a svévole žalovaného při vypořádání nároku žalobkyň, a to včetně nesprávného ocenění restitučního nároku žalobkyň. K převoditelnosti náhradního pozemku p. [číslo] v k. ú. [okres] doplnily, že z protokolu o jednání soudu I. stupně ze dne 9. 9. 2020 vyplývá, že není pravdou to, co uvádí žalovaný, tj. že by soud nejprve považoval předmětný pozemek za nepřevoditelný. Samotná skutečnost, že pozemek je dotčen žádostí města Znojmo o bezplatný převod pozemku ještě neznamená, že tato tvoří překážku vydání pozemku. Žalobkyně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR zdůrazňují promlčitelnost nároku obce a zdůrazňují, že této žádosti již nemůže být vyhověno, neboť v opačném případě by žalovaný nepostupoval jako řádný hospodář při nakládání s majetkem státu. Žalobkyně navíc mají za to, že žalovaný ve skutečnosti nemá zájem žádosti obce vyhovět, toliko se účelově snaží zabránit uspokojení restitučního nároku. 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal a shledal, že odvolání je důvodné, neboť převodu předmětného pozemku brání zákonná překážka, rozsudek soudu I. stupně proto v napadeném výroku I změnil. 5. Pokud se týká posouzení aktivní a pasivní legitimace, jakož i svévolného a liknavého postupu žalovaného při vypořádání restitučního nároku žalobkyň a) a b), odvolací soud se zcela ztotožnil se zjištěními a právními závěry soudu I. stupně popsanými v odvoláním napadeném rozsudku, na jehož odůvodnění – ve spojení s odůvodněním rozsudku ze dne 30. 9. 2020 v související věci vedené před Okresním soudem ve Znojmě pod sp. zn. 4 C 126/2018 – odvolací soud pro stručnost odkazuje. K námitkám žalovaného lze uvést, že není pravdou, že by nalézací soud dovodil liknavost žalovaného pouze na základě značně dlouhé doby, po kterou nebyly nároky žalobkyň uspokojeny; soud I. stupně vzal v úvahu a výslovně hodnotil i další relevantní kritéria, a to především nedostatečnou kvalitu a kvantitu vyhlašovaných veřejných nabídek a zejména pak in concreto nesprávné ocenění restitučního nároku žalobkyň. Nad rámec uvedeného odvolací soud podotýká, že nemůže být přiléhavý argument žalovaného, že„ po podání žaloby byl nárok žalobkyň dobrovolně přeceněn“, když k přecenění nároku došlo právě až poté, kdy se žalobkyně začaly domáhat svých nároků soudně a byly vypracovány nové znalecké posudky. Žalobkyně se přitom až do doby řádného ocenění jejich restitučního nároku ani nemohly účastnit vyhlášených veřejných nabídek, neboť jejich nárok byl žalovaným řádově podhodnocen. Liknavost a svévole v postupu žalovaného v je pak v případě žalobkyň a) a b) opakovaně konstatována a potvrzována soudními rozhodnutími ve věcech žalobkyň i v jiných restitučních věcech před soudy po celé České republice (viz výčet ve vyjádření se k odvolání žalobkyň a) a b)), na něž je rovněž možno odkázat. 6. Odvolací soud se však neztotožnil s právním názorem soudu I. stupně v otázce převoditelnosti předmětného pozemku, kdy nalézací soud uzavřel, že jelikož nárok města Znojma na bezúplatný převod předmětného pozemku byl uplatněn již dne 23. 1. 2017 (tj. dříve, než uplatnily svůj nárok žalobkyně) a zároveň, jelikož nebyl daný nárok ze strany města vymáhán soudně, tento podléhá promlčení po 3 letech a nezakládá tedy překážku převoditelnosti náhradního pozemku. 7. V souladu s ust. § 11a odst. 13 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zák. o půdě“) smlouvu o bezúplatném převodu pozemku nelze uzavřít, jestliže bylo uplatněno právo na jeho převod podle zvláštních právních předpisů. Takovým zvláštním právním předpisem je například ust. §§ 7 nebo 10 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zák. o Státním pozemkovém úřadu“). Podle § 7 odst. 1 písm. e) cit. zák. Státní pozemkový úřad bezúplatně převede zemědělské pozemky, s nimiž je příslušný hospodařit, na základě písemné žádosti obce, v jejímž katastrálním území se nacházejí, do jejího vlastnictví za předpokladu, že tomu nebrání práva třetích osob, a to jde-li o pozemky v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše určené územním plánem nebo regu