18 CO 189/2021-126 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je dědicem ze zákona po zůstaviteli [jméno] [jméno], narozenému [datum], zemřelému [datum] (výrok I) a rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení 9.495 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II). 2. Soud vyšel z toho, že žalobou, podanou podle odkazu v řízení o pozůstalosti po [jméno] [jméno] (dále„ zůstavitel“), se žalobce domáhal určení, že žalovaná není dědicem ze závěti z 13. 7. 2017, a to na základě tvrzení, že podpis na předmětné závěti není podpisem jeho otce, k čemuž navrhl důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, a dále namítl nezpůsobilost svědků závěti z důvodu, že svědku [jméno] [příjmení] bylo poskytnuto plnění z životní pojistky zůstavitele a svědkové tak nesplňují požadavky nezávislého svědectví, neboť jeden ze svědků těží přímo ze zůstavitelovy smrti a druhým svědkem je manželka tohoto svědka, a závěť je proto neplatná. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že závěť zůstavitele z 13. 7. 2017, v níž je povolána za dědice, splňuje veškeré základní formální náležitosti, které jsou zákonem kladeny na tzv. prostou allografní závěť, tuto považuje za platnou a pravou, neshledává rozdíl mezi podpisem zůstavitele na závěti a podpisy zůstavitele na dalších dokumentech, nesouhlasí také se zpochybňováním obou svědků závěti, kteří také stvrdili, že zůstavitel před nimi závěť vlastnoručně podepsal a již z této skutečnosti je zřejmé, že tento podpis je podpisem zůstavitele. Žalobcem tvrzené důvody zpochybnění závěti nepovažuje za významné. Pro posouzení osoby svědka závěti, jako osoby svědecky nezpůsobilé, je v této souvislosti významné pouze to, pokud svědek něčeho nabývá jako dědic či odkazovník, což v daném případě splněno nebylo. 3. V průběhu řízení soud připustil změnu žaloby tak, aby bylo určeno, že žalobce je dědicem ze zákona po zůstaviteli. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, zejména spisem Okresního soudu Brno-venkov vedeného v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli, v němž byl proveden výslech obou svědků závěti. Z provedeného dokazování učinil závěr, že byly naplněny zákonné podmínky pro vznik allografní závěti dle § 1534 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ OZ“), když závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, vlastní rukou podepsal a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. 4. Soud vyslovil, že oba svědci závěti byli svědky způsobilými, když námitku zůstavitele označil za nedůvodnou, neboť svědek [jméno] [příjmení] závětí ničeho nenabyl, a jestliže mu bylo vyplaceno pojistné plnění ze smlouvy o životním pojištění zůstavitele, které nebylo předmětem dědictví, pak tato skutečnost není ve vztahu k jeho způsobilosti být svědkem právně významná. Proto není pochybnost ani o způsobilosti být svědkem [jméno] [příjmení], která rovněž závětí nic nenabývá. Soud vzal za prokázané, že oba svědci byli svědky způsobilými a s poukazem na názor vyslovený Nejvyšším soudem v usnesení z 25. 9. 2013, sp. zn. 21 Cdo 1534/2012, podle nějž allografní závěť se stává spornou jen tehdy, byly-li (těmi, kdo si činí právo na dědictví) uvedeny takové skutkové okolnosti, které zpochybňují svědectví osob, které se na závěť podepsaly (např. tvrzení o tom, že svědky závěti ve skutečnosti nebyly, že jsou nezpůsobilými svědky, že zůstavitel před nimi výslovně neprojevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli apod.), uvedl, že již neřešil otázku pravosti či nepravosti podpisu zůstavitele na závěti z 13. 7. 2017 a žalobu jako nedůvodnou zamítl. 5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, v němž namítl, že soud neprovedl všechny navrhované důkazy, primárně důkaz znaleckým posudkem prokazujícím tvrzení žalobce, že podpis na závěti není podpisem jeho otce, což je významné zvláště když současně zpochybnil nezávislost a objektivní způsobilost svědků s ohledem na finanční zainteresovanost jednoho ze svědků a rodinný vztah obou svědků allografní závěti. Navrhuje provést uvedený důkaz i v odvolacím řízení, neboť závěry soudem citované judikatury nejsou způsobilé vyloučit další objektivní zjištění o podpisu na závěti. Proto zadal vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví. S přihlédnutím k tomu, že došlo k finanční zainteresovanosti svědka závěti, měl soud s ohledem na úpravu petitu provést i důkazy, které byly navrženy ve vztahu k zákonnému dědici jako neopomenutelnému dědici, byť se primárně jednalo o zpochybnění ve vztahu k platnosti celé závěti a až sekundárně o neopominutelném dědici. Žalobce uvedl, že neúplná skutková zjištění vedla k chybnému rozhodnutí, že závěť dle jeho názoru nepodepsal zůstavitel a on je zákonným dědicem zůstavitele. Soud rovněž dospěl k nesprávnému právnímu posouzení věci z hlediska splnění formálních požadavků na allografní závěť, zejména pak na nezávislost a objektivnost svědků, když finanční angažovanost nelze vztáhnout toliko na závěť, ale taktéž na veškeré obohacení v průběhu období pořizování závěti tak, aby byl svědek zcela nezávislý. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k novému projednání, případně jej po navrženém doplnění dokazování změnil tak, že se žalobě vyhovuje. 6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Uvedla, že soud důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, navržený žalobcem, neprovedl v souladu se zásadou ekonomie a rychlosti řízení, když podle ust. § 1540 odst. 1 OZ a konstantní judikatury Nejvyššího soudu dovodil, že takový důkaz by byl zcela nadbytečný, jelikož nedošlo k žádnému kvalifikovanému zpochybnění svědecké způsobilosti svědků podepsaných na závěti zůstavitele, tedy takovému, které by přesáhlo rovinu prostých tvrzení a spekulací ze strany žalobce, a proto není na místě pravost podpisu zůstavitele dále zkoumat. Provedení takového důkazu je rovněž v rozporu se zásadou neúplné apelace ve smyslu ust. § 205a o. s. ř., když se jedná ze strany žalobce o označení nového důkazu ve věci, který žalobce do vydání rozsudku neoznačil, přičemž žalobci nesvědčí žádná z výjimek stanovená v ust. § 205a o. s. ř.. Pokud jde o údajnou nezpůsobilost svědků závěti zůstavitele, kterou žalobce dovozuje z toho, že jeden svědků závěti byl obmyšleným z pojistného plnění životního pojištění zůstavitele a druhý ze svědků byl manželem tohoto svědka, pak uvedené je v rozporu s jazykovým vyjádřením skutečných důvodů svědecké způsobilosti v ust. § 1540 odst. 1 OZ. Ve vztahu k žalobcem namítané svědecké nezpůsobilosti svědků proto nebylo potřebné provádět žádné další žalobcem navrhované důkazy. I pokud byl svědek závěti obmyšleným z životní pojistky zůstavitele, nemohl mít žádný konkrétní zájem na tom, jaký byl obsah závěti zůstavitele, jelikož toto pojistné nemohlo být předmětem řízení pro případ smrti ze strany zůstavitele. Pokud chtěl žalobce založit argumentaci též na tom, že zůstavitel údajně neměl být způsobilý závěť sepsat, tížilo je v tomto ohledu břemeno tvrzení a břemeno důkazu, na jehož unesení však zcela rezignoval. S ohledem na princip neúplné apelace odvolacího řízení pak žalobce již nemá žádný prostor, aby v tomto směru jakékoliv tvrzení a důkazy uplatňoval. 7. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné odvolací lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), napadený rozsudek, jakož i řízení jeho vydání předcházející, při jednání přezkoumal. 8. Závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli (§ 1534 OZ). 9. Ze spisu soudu prvního stupně vyplývá, že žalobce podal žalobu proti žalované na určení, že žalovaná není dědicem zůstavitele ze závěti ze dne 13. 7. 2017, na základě usnesení Okresního soudu Brno-venkov z 2. 10. 2019, č. j. [číslo jednací], vydaném v řízení o pozůstalosti po [jméno] [jméno], zemřelém [datum]. Ze spisu Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. [spisová značka] vyplývá, že zůstavitel zemřel jako rozvedený, zanechal syna [jméno] [jméno], žalovaný), který dědictví neodmítl. V řízení byla předložena [jméno] [jméno] (bratrem zemřelého) allografní závěť, datovaná 13. 7. 2017, podepsaná zůstavitelem a dvěma svědky, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] Touto závětí zůstavitel ustanovil dědicem svého majetku [jméno] [příjmení] (žalovanou), pro případ, že by tato z jakéhokoliv důvodu nedědila, ustanovil náhradním dědicem [jméno] [jméno], a prohlásil, že se jedná o jeho poslední vůli. Při výslechu soudem (soudním komisařem) 17. 9. 2019 oba svědci závěti uvedli, že byli zůstavitelem požádáni, aby byli svědky jeho závěti, a prohlásili, že zůstavitel byl pořizovatelem tét