18 CO 200/2022-77 — Krajský soud v Brně

1. Usnesením, které bylo napadeno odvoláním, rozhodl soud prvního stupně o povinnosti žalovaného zdržet se jakéhokoli jednání, kterým by došlo k zásahu do práva žalobců užívat a hospodařit na pozemcích parc. [číslo] – orná půda o výměře 3 224 m2 a pozemku parc. [číslo] – orná půda o výměře 800 m2, zapsáno jako vlastnictví žalovaného na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec] (výrok I). Dále rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobcům náklady tohoto řízení ve výši 11.801 Kč, do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejich zástupce (výrok II). Soud prvního stupně vyšel z toho, že mezi účastníky není sporné, že žalobci užívají předmětné pozemky od roku 1984 dosud. Poté, co shledal, že žaloba byla podána ve lhůtě vyplývající z ustanovení § 1008 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) posoudil, že žalovaný dal dopisem ze dne 28. 12. 2021 najevo svůj úmysl narušit svémocně dosud pokojnou držbu žalobců, a z tohoto důvodu žalobě vyhověl, aniž by se zabýval tím, zda se jedná ze strany žalobců o držbu řádnou, poctivou nebo pravou. Úspěšným žalobcům pak také přiznal náhradu nákladů řízení. 2. Proti tomuto usnesení podal žalovaný odvolání. V něm uvedl, že mezi účastníky řízení již dlouhodobě probíhala jednání o ukončení užívání pozemků ze strany žalobce a). Za situace, kdy doba nájmu pozemku již uplynula, nedošlo k nové dohodě mezi účastníky a s ohledem na to, že žalobce a) neplatil za užívání pozemků žádnou částku, vyzval ho žalovaný k jejich odevzdání. Žalobcům bylo známo již v měsíci dubnu 2021, že se žalovaný domáhá vydání pozemků a zdržení se jejich užívání žalobcem a/. Z tohoto důvodu má za to, že žaloba měla být zamítnuta, neboť tato byla podána až po uplynutí prekluzivní lhůty, vyplývající z ustanovení § 1008 OZ. Žalobce a/ užívá předmětné pozemky bez právního důvodu a vzhledem k tomu, že mezi účastníky nedošlo k dohodě o prodloužení doby nájmu, ani k dohodě o směně pozemků, jeví se návrh žalobců jako nedůvodný až šikanózní. Z těchto důvodů navrhuje, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítne. 3. Žalobci navrhovali potvrzení usnesení soudu prvního stupně a poukázali na to, že námitky žalovaného uvedené v odvolání jsou zcela bez právního významu. Uvedli, že soud prvního stupně nade vší pochybnost zjistil poslední pokojnou držbu žalobců a také zásah ze strany žalovaného do této pokojné držby. Není dále pak již vůbec podstatné, zda zanikla nájemní smlouva, zda žalobci platili nájemné a je tedy nadbytečné, aby tyto skutečnosti byly v daném řízení prokazovány. 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 201 o. s. ř.) a směřuje proti usnesení, proti němuž je odvolání přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadené usnesení při nařízeném jednání a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 5. Podle ustanovení § 1003 OZ, držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav. 6. Podle ustanovení § 1008 odst. 1 OZ soud zamítne žalobu na ochranu držby nebo uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé. 7. Soud prvního stupně v odvoláním napadeném rozhodnutí učinil správný závěr, že žaloba z rušené držby byla podána včas, tedy v šestitýdenní lhůtě vyplývající z ustanovení § 1008 OZ. Vycházel přitom ze závazného názoru Krajského soudu v Brně, který byl vtělen do usnesení ze dne 29. 4. 2022, č. j. 18 Co 86/2002-32. V tomto rozhodnutí odvolací soud uvedl a na tomto názoru ničeho nemění, že se oba žalobci dozvěděli o svém právu i o osobě, která jejich držbu ruší, z dopisu žalovaného ze dne 28. 12. 2021, ve kterém oznámil, že se s okamžitou platností ujímá zpět užívání předmětných pozemků a tímto dal najevo svůj úmysl narušit držbu svémocně. Výzva k odevzdání pozemků ze dne 30. 4. 2021 spojená s návrhem na uzavření smlouvy, která by řešila způsob a termín jejich odevzdání, podle obsahu není rušebním činem, neboť neobsahovala výhružku svémocným jednáním. I nadále lze setrvat i na závěru vysloveném ve shora uvedeném rozhodnutí, že oba žalobci jsou k podání žaloby z rušené držby aktivně legitimováni, neboť nebylo sporné, že držbu předmětných pozemků vykonávají společně. 8. Pokud mezi účastníky dále nebylo sporné, že žalobci předmětné pozemky užívají doposud a bylo prokázáno, že ze strany žalovaného byla vůči žalobcům učiněna neoprávněná výhružka, pak soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že jsou dány důvody, aby žalobě bylo vyhověno. Smyslem žaloby z rušené držby není ochrana práva, ale pokojného stavu, soud proto nezjišťuje, zda se jedná o držbu řádnou, poctivou nebo pravou. Žaloba z rušené držby je tak žalobou, která směřuje pouze k ochraně posledního stavu držby a k jeho navrácení; nejde tedy o žalobu o právu, jíž by se žalobce domáhal petitorní ochrany, nýbrž o žalobu o faktickém stavu, jíž se žalobce domáhá posesorní ochrany; v důsledku toho může být žalobci posesorní ochrana poskytnuta i tam, kde je zjevné, že mu žádné subjektivní právo nepřísluší, a že tedy např. držbu vlastnického práva vykonává jako nevlastník (usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. 10 C 222/2017, dostupný v systému ASPI, právní stav k 15. 5. 2021). 9. Na základě shora uvedeného lze učinit závěr, že pro posouzení věci nebylo podstatné, zda žalobci platí za užívání pozemků nájemné, zda byla ukončena již dříve nájemní smlouva, ani to, zda žalobci užívají pozemky bez právního důvodu. Tato tvrzení mohou být právně významná až v následném řízení petitorním, ve kterém se žalovaný může domáhat ochrany svého vlastnického práva. 10. Odvolací soud proto věcně správné rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (§ 219 o. s. ř.), když učinil pouze formulační změnu výroku tak, aby uložení povinnosti žalovanému odpovídalo hmotněprávní úpravě zakotvené v ustanovení § 1003 OZ, tedy zdržení se zásahu do držby žalobců – pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Šatov, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Znojmo. 11. Odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) o náhradě nákladů řízení, když namísto částky 11.801 Kč přiznal úspěšným žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 13.801 Kč, neboť soud prvního stupně nezahrnul do jinak správně vyčíslených nákladů řízení částku 2.000 Kč, kterou žalobci vynaložili za zaplacení soudního poplatku za odvolání proti usnesení soudu prvního stupně z 26. 1. 2022. Jinak lze v podrobnostech odkázat do odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. 12. O náhradě nákladů řízení odvolacího bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšným žalobcům byly přiznány náklady v souvislosti s jejich zastoupením advokátem, a to za jeden úkon právní služby ve výši 2.400 Kč (§ 9 odst. 1, § 7 bod 4 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), náhradu za ztrátu času 6 půlhodin po 100 Kč ve výši 600 Kč, cestovné ve výši 921 Kč osobním automobilem ze Znojma do Brna a zpět, celkem ujeto 140 km, cena motorové nafty dle vyhlášky 36,10 Kč a průměrná spotřeba na 100 km 5,2 l. Celkem, včetně DPH ve výši 886,45 Kč, se jedná o částku 5.107,65 Kč, kterou je povinen žalovaný zaplatit žalobcům, oprávněným společně a nerozdílně, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).