18 CO 221/2021-180 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 149.350 Kč s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 5.650 Kč s příslušenstvím. Ve výroku III byla žalovaná zavázána nahradit žalobci na nákladech řízení částku 68.600 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku. Konečně ve výroku IV bylo rozhodnuto o povinnosti žalované nahradit státu 5.391 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku„ na účet“ Okresního soudu ve [obec]. 2. Proti rozsudku soudu I. stupně podala odvolání žalovaná. Svým odvoláním napadla výroky I, III a IV rozsudku soudu I. stupně. Ve svém odvolání zrekapitulovala skutkový stav. I nadále setrvávala na stanovisku, že výkon práva žalobce je v rozporu s dobrými mravy a mělo by též být aplikováno ustanovení § 6 odst. 2 občanského zákoníku, tedy žalobce by neměl těžit z protiprávního stavu, který vyvolal. Uvedla důvody, pro které by uplatněný nárok žalobce neměl být přiznán. Měla za to, že s ohledem na skutkové okolnosti věci byly splněny všechny zákonné podmínky svépomoci. Bylo ohroženo její právo na zaplacení vypořádacího podílu, a proto obnovila držbu nad nemovitostí. Soud I. stupně se s námitkami žalované v odůvodnění rozsudku řádně nevypořádal. I pokud by měl být nárok žalobci přiznán, pak jen v rozsahu částky 515 Kč měsíčně, celkem 14.935 Kč, a nikoli 149.350 Kč z důvodů v odvolání specifikovaných, týkajících se nepřipojení elektrické energie do předmětné nemovitosti. Závěrem svého odvolání žádala, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že žaloba bude zamítnuta v celém rozsahu a žalobce bude zavázán nahradit jí náklady řízení před soudy obou stupňů. 3. Žalobce ve vyjádření k odvolání poukázal na skutečnost, že žalovaná dodnes využívá v maximální možné míře nedopatření, které vzniklo při schválení smíru ohledně pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí]. Žalobce musel vyvolat řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ve vztahu k tomuto pozemku. [příjmení] mu neposkytla úvěr právě v souvislosti s nevypořádaným pozemkem parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Když požádal žalovanou o součinnost, tato odmítla a již počátkem června roku 2015 podala exekuční návrh. Poukaz žalované na ustanovení občanského zákoníku o svépomoci je nepřípadný a nemůže dopadat na předmětnou věc. Je nesporné, že žalovaná předmětnou nemovitost neoprávněně užívala, žalobci ničeho neplatila a tím jí vzniklo bezdůvodné obohacení. Žalobce žádal, aby rozsudek soudu I. stupně byl potvrzen a žalovaná byla zavázána nahradit mu náklady odvolacího řízení. 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) – po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) – přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející, k projednání odvolání svolal jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl poté k závěru, že odvolání žalované není opodstatněné. 5. Podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník (dále jen „o. z.“) výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 6. Podle § 6 odst. 1 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. 7. Podle § 6 odst. 2 o. z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 8. Právní jednání se příčí dobrým mravům, jestliže se jeho obsah ocitne v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah jejich jednání, aby bylo v souladu se základními zásadami mravního řádu demokratické společnosti. [obec] mravy netvoří společenský normativní systém, nýbrž jsou spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací, odpovídajícím obecně uznávaným pravidlům slušnosti, poctivého jednání apod. [obec] mravy jsou vykládány jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčující jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Ve vztahu k institutu dobrých mravů se vždy uplatní zásada, že se nikdo nemůže spravedlivě dovolávat dobrých mravů, pokud je sám porušuje. 9. Ustanovení § 6 odst. 2 o. z. citované shora nelze vykládat izolovaně, neboť princip formulovaný v tomto odstavci je pouze pokračováním principu poctivosti, resp. dobré víry formulovaného v prvním odstavci tohoto ustanovení. Nelze zneužít dobré víry jednajícího a poté poukazovat na jeho nepoctivé jednání, které je důsledkem předchozího zneužití dobré víry, resp. důsledkem předchozího nepoctivého jednání osoby, která na následné nepoctivé jednání protistrany poukazuje. 10. Jednat poctivě znamená šetřit práva a legitimní zájmy druhého. Jde tedy o přesvědčení, že je jednáno, aniž by byla poškozována práva druhého. 11. Bezdůvodné obohacení je nutno poměřovat nikoli tím, jakou újmu utrpěl ochuzený, nýbrž tím, jakého prospěchu se dostalo obohacenému, tj. o kolik se bez právního důvodu zvýšil jeho majetkový stav, resp. o kolik se nesnížil, ač by se tak muselo stát, pokud by si za běžných tržních podmínek měl opatřit srovnatelné plnění. Při určení výše bezdůvodného obohacení nelze k tíži ochuzeného přičítat, že obohacený vlastním jednáním předmět bezdůvodného obohacení zničil či znehodnotil. Ochuzený má i v takovém případě, není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, vždy právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny (§ 2999 odst. 1 o. z.). V případě neoprávněného užívání nemovitosti k bydlení se jedná o peněžitou náhradu ve výši, kterou by obohacený musel vynaložit za nájemné v obdobných nemovitostech ve stejném časovém období a v obdobné lokalitě. 12. Tzv. nepřípustnými novotami v odvolacím řízení jsou tvrzení a důkazní návrhy, které nebyly uplatněny v řízení před soudem I. stupně, ač soud dal účastníkům poučení podle § 119a odst. 1 o. s. ř. o tom, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a o. s. ř. Jestliže nejde o některou ze šesti výjimek formulovaných v ustanovení § 205a o. s. ř., odvolací soud nesmí k takovým novým tvrzením přihlížet a nesmí k nim provádět dokazování (systém neúplné apelace uplatňující se ve sporném řízení). 13. V nyní projednávané věci odvolací soud zjistil z úředního záznamu sepsaného Policií České republiky se žalovanou dne [datum] (spis Policie České republiky sp. zn. KRPB [číslo] 2015 [číslo], který vyžádal soud I. stupně a provedl z něj důkazy usnesením policie a Okresního státního zastupitelství ve [obec] o odložení trestní věci podezření ze spáchání přečinu porušování domovní svobody žalovanou na adrese [obec a číslo]), že žalovaná se vyjadřovala ke skutečnostem, týkajícím se jejího vniknutí do domu [adresa] v [obec]. Uvedla, že přeřezala pilkou na železo mříže vedoucí do sklepní části domu dne [datum], protože pan [příjmení] (v nyní projednávané věci žalobce) vyměnil na domu všechny zámky a ona se nemohla dostat dovnitř, když jí žádné klíče nepředal. Zámky na dveřích musel vyměnit (pan [příjmení]) již v půlce dubna roku 2015. 14. Ze spisu Okresního soudu ve [obec] sp. zn. 9 C 37/2011 o vypořádání zaniklého společného jmění účastníků bylo zjištěno, že znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] v posudku ze dne [datum] [číslo] oceňoval mimo jiné i pozemek parc. [číslo] ostatní plocha v k. ú. [obec]. Podle shodných tvrzení účastníků tento pozemek nebyl zařazen do rozhodnutí soudu o smíru, žalobce tvrdil, že se tak stalo nedopatřením. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalovaná se i k tomuto pozemku vyjadřovala, např. v podání ze dne [datum] a byla srozuměna s tím, že bude předmětem vypořádání. 15. Ze spisu Okresního soudu ve [obec] sp. zn. 4 C 316/2015 o zrušení usnesení o schválení smíru mimo jiné vyplývá, že dne [datum] žalobce e-mailem informoval žalovanou (prostřednictvím zástupců), že banka mu nechce poskytnout úvěr do doby, než bude dořešen a přepsán pozemek parc. [číslo] do jeho vlastnictví. Výplata vypořádacího podílu pro žalovanou se tímto zřejmě oddálí na neurčito. 16. Účastníci u jednání odvolacího soudu shodně tvrdili, že z titulu užívání domu [adresa] v obci [obec] žalovaná žalobci nezaplatila ničeho, a to ani ve vztahu k rozhodnému období od května roku 2015 do září roku 2017. 17. Po takto doplněném dokazování se odvolací soud ztotožňuje se závěry soudu I. stupně. Je sice skutečností, že žalobce nejednal v souladu s pravomocným a vykonatelným rozhodnutím Okresního soudu ve [obec] ze dne 21. 1. 2015, č. j. 9 C 37/2011-198, podle kterého měl zaplatit žalované z titulu vypořádání společn