18 CO 246/2021-381 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem zavázal soud I. stupně žalovaného zaplatit na výživu žalobkyně za dobu od 15. 12. 2016 do 31. 12. 2019 částku 86.090 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.000 Kč měsíčně, splatných k rukám žalobkyně vždy do 20. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek (výrok I), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému platit žalobkyni na výživu od 15. 12. 2016 do 31. 8. 2019 částku 6.500 Kč měsíčně, od 1. 9. 2019 do 31. 12. 2019 částku 7.800 Kč měsíčně a od 1. 1. 2020 nadále částku 9.000 Kč měsíčně (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Rozhodl tak o žalobě podané soudu dne 15. 12. 2016, kterým se žalobkyně domáhala po žalovaném výživného manželky od 15. 12. 2016 ve výši 9.000 Kč měsíčně. Vycházel z toho, že účastníci byli od 24. 4. 2015 do 22. 2. 2021 manžely a z jejich manželství se dne 25. 9. 2015 narodili synové [jméno] a [jméno] [příjmení]. 2. Proti rozsudku, a to jeho výroku I a závislému výroku III o nákladech řízení, podal odvolání žalovaný a domáhal se jeho změny tak, aby k žádnému plnění na výživu žalobkyně nebyl zavázán. Namítal, že rozsudek je pro něj diskriminační a likvidační, soud chybně vyhodnotil důkazy, zejména nepřihlédl k nákladům, které má na stravu, ošacení a dojíždění. Poukázal i na skutečnost, že trestní řízení, které probíhá ohledně jeho osoby u [název soudu], už běží 6 let a dochází v něm k průtahům, žalobkyně byla podle znaleckého posudku vyhodnocena jako osoba s vysokým„ lži skóre“, není na něj pohlíženo v souladu se zásadou presumpce neviny. Soud se nevypořádal s jeho konstatováním, že žalobkyně pronajímá nemovitost v Kladně a z toho jí plyne zisk. Důkaz diskriminačního jednání spatřuje v tom, že přímo v soudní síni byl obviněn, že se podílel na poškození vozu žalobkyně. Soud nepřihlédl, že žalobkyně vlastní další nemovitost z předchozího manželství, kterou mohla prodat. 3. Žalobkyně se k odvolání písemně nevyjádřila. 4. Usnesením soudu I. stupně ze dne 19. 7. 2021, č. j. 9 C 147/2017-364, bylo žalovanému přiznáno osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení v plném rozsahu, a to pro nepříznivé poměry žalovaného, který je nemajetný, má tři vyživovací povinnost k dětem, od ledna 2020 do konce března 2021 byl veden jako uchazeč o zaměstnání, bez podpory v nezaměstnanosti a nyní pracuje jako dělník s příjmem 120 Kč/hod. 5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadených výrocích I a III, řízení jeho vydání předcházející, k projednání odvolání svolal jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), u kterého doplnil dokazování, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné za dobu od 15. 12. 2016 do 31. 8. 2019 – v této části rozsudek jako ve výroku správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, naopak důvodnost odvolání a podmínky pro změnu rozsudku v zamítavý shledal v části – za dobu od září do konce roku 2019. 6. Jak již bylo výše naznačeno, z hlediska skutkových zjištění lze vycházet ze správných závěrů soudu I. stupně o tom, že účastníci byli v rozhodném období až do 22. 2. 2021 manžely, z jejich manželství se narodili synové [jméno] a [jméno], kteří byli svěřeni do péče žalobkyně a žalovaný byl na výživu každého z nich zavázán od 1. 4. 2016 částkou 5.000 Kč měsíčně a od 1. 10. 2017 částkou 6.000 Kč měsíčně. Oba účastníci mají ještě další vyživovací povinnost – žalobkyně k dceři [jméno], narozené [rok], a žalovaný k dceři [jméno], narozené [datum]. Společnou domácnost vedli do 17. 3. 2016, kdy byl žalovaný ze společného obydlí vykázán a po té i obviněn z domácího násilí. Žalovaný dosahoval průměrného čistého měsíčního příjmu v roce 2016 ve výši 40.544 Kč, v roce 2017 ve výši 45.223 Kč, v roce 2018 ve výši 47.705 Kč a v roce 2019 ve výši 49.999 Kč. Žalobkyně pobírala až do srpna 2019 rodičovský příspěvek ve výši od 3.800 Kč měsíčně do 20.880 Kč (za srpen 2019) a různé dávky státní sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi, od 2. 9. 2019 pak nastoupila jako učitelka na Základní školu a mateřskou školu [obec] s příjmem 28.552 Kč (v roce 2019). Z hlediska pravidelných výdajů lze rovněž odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku. 7. Ve vztahu k tvrzení žalovaného o tom, že žalobkyně měla byt v Kladně, [anonymizována tři slova] [číslo], od léta 2019 pronajímat a z tohoto jí plynul příjem, ke kterému žalovaný označil v řízení před soudem I. stupně důkaz fotografie domovního zvonku, na nichž u bytu [číslo] bylo vedle příjmení žalované uvedeno i příjmení„ [příjmení], [příjmení]“, zatímco dříve tam byla uvedena pouze žalovaná, je třeba dodat, že samotné fotografie uvedené tvrzení neprokazují. Soud I. stupně tak měl žalovanému poskytnout poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, zda ke svému tvrzení označuje i další důkazy. Uvedené napravil u jednání až odvolací soud. Žalovaný označil další důkazy, a to dotaz na příslušné společenství vlastníků jednotek a vyžádání evidenčního listu, resp. údaje o počtu osob nahlášených v předmětném bytě. Odvolací soud proto doplnil dokazování, z výpisu z rejstříku společenství vlastníků jednotek zjistil, že stran předmětného bytu a domu bylo zapsáno [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [číslo], [číslo], [obec], [IČO], kdy referentka bytové správy na dotaz odvolacího soudu uvedla počet nahlášených osob v bytové jednotce [číslo] ze kterého vyplývá, že do měsíce srpna 2019 včetně byly v bytě nahlášeny celkem 4 osoby, v září a říjnu 1 osoba a v listopadu a v prosinci osoby 2. Předsedkyně společenství [jméno] [příjmení] dále sdělila, že se žalobkyní byla telefonicky ve spojení, změny osob, tedy poplatků na byt, i změny jmen na zvoncích vyřizuje ona nebo kolegové z výboru. Žalobkyně se s dětmi odstěhovala, zažádala telefonicky o snížení poplatků na byt na jednu osobu, o zvýšení poplatků na dvě osoby rovněž zažádala telefonicky i se změnou jmen na zvoncích. Žalobkyně se k jednání odvolacího soudu nedostavila, její zástupkyně k výše uvedenému neposkytla další vysvětlení či jiná tvrzení, než která žalobkyně dříve učinila (jednalo se o chybu správkyně – vyjádření u jednání soudu I. stupně dne 26. 8. 2020). Odvolací soud již dále dokazování neopakoval ani nedoplňoval. Pokud žalovaný navrhoval odročení jednání, případně přerušení věci a vyčkání na rozhodnutí ve věci trestní, ve které vystupuje v pozici obviněného, pak odvolací soud tomuto procesnímu postupu nepřisvědčil s tím, že ani případné zproštění obžaloby neznamená a automaticky nezpůsobuje odepření práva žalobkyně na výživné jako manželky pro rozpor s dobrými mravy. Jiná situace by byla, pokud by bylo vyvoláno řízení proti žalobkyni, např. pro křivé obvinění, pomluvu apod. Taková situace zde však není. 8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně pouze ve vyhovující části, tedy ohledně přiznání výživného manželky za dobu od 15. 12. 2016 do 31. 8. 2019 ve výši 2.500 Kč měsíčně a za dobu od 1. 9. 2019 do 31. 12. 2019 ve výši 1.200 Kč měsíčně. Rozsahem odvolání byl vázán. V zamítavém výroku II nebyl rozsudek napaden a nabyl již právní moci, odvolacímu soudu správnost zamítnutí (vzhledem k tomu, že žalobkyně odvolání nepodala) přezkoumávat nepřísluší. 9. Soud I. stupně správně zjistil poměry účastníků od roku 2016 do roku 2019 včetně, tedy v rozhodném období, kdy u žalovaného vycházel z příjmu, který od ministerstva obrany v roce 2016 v čisté průměrné měsíční výši 40.544 Kč, v roce 2017 ve výši 45.223 Kč, v roce 2018 ve výši 47.705 Kč a v roce 2019 ve výši 49.999 Kč, to vše za situace, kdy měl žalovaný celkem tři vyživovací povinnosti k dětem, vedle společných dětí [jméno] a [jméno], na jejichž výživu byl zavázán platit po 5.000 Kč, resp. od října 2017 po 6.000 Kč i k dceři z prvního manželství [jméno], narozené v roce [rok]. Naproti tomu žalobkyně pobírala rodičovský příspěvek, v různé výši, jak je uvedeno shora, od září 2019 pak nastoupila jako do zaměstnání s čistým příjmem cca 28.500 Kč měsíčně. K dalším dávkám státní sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi, která byla žalobkyni vyplácena, nepřihlížel, neboť má za to, že před nárok na výživu ze strany manžela má před pomocí ze strany státu přednost. 10. Podle § 697 o. z., upravujícího výživné mezi manžely, je stanoveno, že manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Uvedené neznamená provedení aritmetického součtu příjmů obou manželů a jejich vydělení dvěma, přihlíží se i k pravidelným výdajům a nutným nákladům, které každý z manželů v souvislosti se zajištěním pravidelného příjmu má, jež zde na straně žalovaného byly vyšší (blíže odůvodnění napadeného rozsudku), než u žalobkyně po převážnou dobu čerpající rodičovskou dovolenou. Ve společném jmění účastníků zůstala bytová jednotka [číslo] v [anonymizována čtyři slova] [číslo], ze které byl žalovaný vykázán již v roce 2016 a do které se j