18 CO 27/2022-225 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným usnesením soud I. stupně (soudní komisařka) ve výroku I stanovil obvyklou cenu majetku a jiných aktiv pozůstalosti částkou 230.173,88 Kč, výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti částkou 78.967,33 Kč a čistou hodnotu pozůstalosti částkou 151.206,55 Kč. Ve výroku II potvrdil nabytí dědictví podle dědických podílů ze zákona a specifikoval věci či majetková práva, které měla zůstavitelka ke dni smrti s tím, že 2. účastnice nabývá právo na pozůstalost k jedné polovině, účastníci 1/ a 3/ pak každý k jedné čtvrtině. Ve výroku III bylo rozhodnuto o odměně notáře – soudního komisaře v celkové výši 6.640,48 Kč a dědici byli zavázáni nahradit tuto odměnu soudní komisařce v poměrech, které jsou zde specifikovány, ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení. Konečně ve výroku IV bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Proti rozsudku soudu I. stupně podala odvolání 2. účastnice. Uvedla, že nebyla správně stanovena aktiva, jelikož sem patří i částka 94.803 Kč uložená v depozitu domova důchodců. Odmítla uznat pravost darovací smlouvy pro špatný zdravotní stav zůstavitelky. Nebyla také správně stanovena pasiva, když neměla být zahrnuta částka za pořízení pohřbu. Zůstavitelka pro tento účel dala vnukovi do úschovy 30.000 Kč. V aktivech by měla být částka 4.224 Kč, v pasivech pak z tohoto titulu žádná částka. Konečně odvolatelka uvedla, že do pasiv by neměl být zahrnut dluh 29.128 Kč jako pohledávka města Brna z titulu nájemného a úhrady za služby, když tento dluh již neexistuje. 3. 1. účastník ve vyjádření k odvolání pokládal předmětnou darovací smlouvu uzavřenou mezi zůstavitelkou a jeho osobou za platnou z důvodů ve vyjádření specifikovaných. Zůstavitelka částku 30.000 Kč předala [jméno] [příjmení] a byla za ni pořízena výbava do domova. Zbytek byl použit na úhradu pohřbu. 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) – po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) – přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející a dospěl poté k závěru, že odvolání 2. účastnice je důvodné pouze částečně. 5. Podle § 180 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) na podkladě soupisu pozůstalosti, seznamu pozůstalostního majetku, společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku nebo shodných údajů dědiců o zůstavitelově majetku a na základě shodných údajů dědiců o pasivech pozůstalosti soud usnesením stanoví obvyklou cenu majetku a jiných aktiv pozůstalosti, výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti a čistou hodnotu pozůstalosti, popř. výši předlužení. 6. Podle § 181 odst. 2 z. ř. s. pro ocenění je rozhodný stav v době smrti zůstavitele; vznikla-li oceňovaná aktiva nebo pasiva pozůstalosti až po smrti zůstavitele, je rozhodný stav v době jejich vzniku. 7. Podle ustanovení § 172 odst. 2 věta druhá z. ř. s. neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti, ke spornému majetku se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží. 8. Podle ustanovení § 173 věta druhá z. ř. s. neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do pasiv pozůstalosti, ke sporným dluhům se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží. 9. Podle ustanovení § 2282 věta první zákona č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník (dále jen „o. z.“) nepřejdou-li práva a povinnosti z nájmu na člena nájemcovy domácnosti, přejdou na nájemcova dědice. 10. Z ustanovení § 180 a § 181 odst. 2 z. ř. s. vyplývá, že je povinností soudu (soudního komisaře) určit v pozůstalostním řízení obvyklou cenu majetku a jiných aktiv pozůstalosti, výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti a čistou hodnotu pozůstalosti. Pro ocenění je rozhodný stav v době smrti zůstavitele. Jen pokud jde o pohledávky a majetková práva, případně dluhy vzniklé po smrti zůstavitele, avšak mající původ v právních skutečnostech, jež nastaly za jeho života, oceňují se k době jejich vzniku. Znamená to, že do aktiv či pasiv pozůstalosti nelze zařadit pohledávky, majetková práva a dluhy vzniklé až po smrti zůstavitele a nemající svůj původ v právních skutečnostech nastalých za jeho života. 11. Pozůstalostní řízení je řízení tzv. nesporné. Nastanou-li mezi dědici spory o tom, co vše patří do aktiv či pasiv pozůstalosti, nelze v rámci pozůstalostního řízení ke spornému majetku či sporným dluhům přihlížet (§ 172 odst. 2 a § 173 z. ř. s.). Nedojde-li posléze k dohodě dědiců, je nutno se tvrzených práv domáhat v tzv. sporném řízení podle části třetí o. s. ř. 12. Jestliže zůstavitel měl s pronajímatelem uzavřenu nájemní smlouvu k zajištění svých bytových potřeb (§ 2235 a násl. o. z.), byl povinen až do dne své smrti platit nájemné a plnění spojená s užíváním bytu ve smyslu § 2246 a násl. o. z. Pokud se zůstavitelem v bytě nežily další osoby, které by s ním sdílely společnou domácnost, dojde smrtí zůstavitele k přechodu práv a povinností z nájmu na jeho dědice (§ 2282 věta první o. z.). 13. V nyní projednávané věci 2. účastnice namítala, že do aktiv pozůstalosti by měla být zařazena částka 94.803 Kč, která je uložena v depozitu domova důchodců, kde zůstavitelka žila před svou smrtí. Měla za to, že darovací smlouva uzavřená dne 9. 3. 2020 mezi zůstavitelkou a 1. účastníkem je neplatná, když zůstavitelka právně jednala v duševní poruše. Naopak 1. účastník považoval tuto darovací smlouvu za platnou, neboť zůstavitelka duševní poruchou netrpěla. Je tedy evidentní, že dědici se neshodli na rozhodných skutečnostech pro posouzení platnosti či neplatnosti předmětné darovací smlouvy. Jde tak o sporný majetek, ke kterému nelze v rámci pozůstalostního řízení přihlížet. O tomto ostatně byli účastníci poučeni již u jednání soudu I. stupně dne 1. 9. 2021. Pokud tedy soud I. stupně částku 94.803 Kč nezařadil do aktiv pozůstalosti, učinil tak správně. 14. V rámci odvolacího řízení se účastníci shodli na tom, že náklady pohřbu ve výši 25.786 Kč byly hrazeny z prostředků zůstavitelky. Z tohoto důvodu nemůže jít o dluh zůstavitelky, který by měl navyšovat pasiva pozůstalosti. Částku 25.786 Kč proto bylo nutno od pasiv pozůstalosti odečíst. 15. Naopak pokud jde o zbylou částku do 30.000 Kč, tj. částku 4.224 Kč, tato nemohla být zařazena do aktiv pozůstalosti pro rozpor mezi dědici, neboť 1. účastník uvedl, že tato částka byla použita na zakoupení vybavení pro zůstavitelku do domova důchodců. Ve smyslu ustanovení § 172 odst. 2 z. ř. s. se tedy i v tomto případě jedná o sporný majetek, ke kterému v rámci pozůstalostního řízení nelze přihlížet. 16. Do své smrti dne 2. 4. 2020 měla zůstavitelka zaplatit na nájemném a plněních spojených s užíváním bytu částku 11.239 Kč, jak je zřejmé z listiny provedené jako důkaz již soudem I. stupně – rozpisu úhrad ze dne 25. 8. 2020 (předepsáno 4.548 Kč měsíčně a v celém období od 1. 1. 2020 do 2. 4. 2020 zaplaceno 2.708 Kč). Zůstavitelce tedy vznikl dluh právě v této výši, další případně dlužné částky počítané ode dne 3. 4. 2020 nadále již jsou dluhem dědiců ve smyslu ustanovení § 2282 věta první o. z., a nikoli dluhem zůstavitelky. Do pasiv pozůstalosti tedy neměla být z tohoto titulu zařazena částka 29.128 Kč, ale pouze částka o 17.889 Kč nižší, tj. oněch 11.239 Kč. 17. Konečně nelze do pasiv pozůstalosti zařadit pohledávku [jméno] [příjmení] na částku 11.239 Kč, neboť se nejedná o dluh zůstavitelky vůči [jméno] [příjmení], který by měla v době smrti, když [jméno] [příjmení] tuto částku uhradila podle příjmového pokladního dokladu z č.l. 99 spisu až dne 4. 1. 2021. Nelze do pasiv pozůstalosti zařadit obojí, tj. dluh zůstavitelky vůči pronajímateli i„ dluh“ vůči [jméno] [příjmení] ve stejné výši. 18. Z výše uvedeného je zřejmé, že pasiva pozůstalosti nebyla soudem I. stupně určena správně. Od částky 78.967,33 Kč byla tedy odečtena částka 25.786 Kč (náklady pohřbu), částka 17.889 Kč (neexistující dluh zůstavitelky vůči pronajímateli bytu od 3. 4. 2020) a částka 11.239 Kč (neexistující dluh zůstavitelky ke dni smrti vůči [jméno] [příjmení]), celkem 54.914 Kč, takže pasiva pozůstalosti jsou představována částkou 24.053,33 Kč a čistá hodnota pozůstalosti činí 206.120,55 Kč. 19. V těchto intencích bylo usnesení soudu I. stupně ve výroku I změněno podle § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. 20. Ve vztahu k výroku II napadeného usnesení nevznesli účastníci žádnou námitku a odvolací soud také neshledal žádné vady řízení či rozhodnutí. O odměně soudní komisařky vycházející z obvyklé ceny majetku a jiných aktiv pozůstalosti bylo rozhodnuto správně. Výroky II a III usnesení soudu I. stupně byly proto potvrzeny podle § 219 o. s. ř. 21. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 128 z. ř. s . Nebyly zjištěny žádné takové výjimečné okolnosti případu nebo důvody hodné z