18 CO 33/2022-351 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na určení, že žalobce [jméno] [příjmení] je dědicem ze zákona po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném [datum], zemřelém [datum], a účastníkem dědického řízení sp. zn. 13 D 438/2014 (výrok I), žalobce zavázal zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 29.644,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a žalobce zavázal zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve [obec] náhradu nákladů řízení – znalečné ve výši 22.675,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Rozhodl tak o žalobě, k jejímuž podání byl žalobce podle § 170 odst. 1 z. ř. s. odkázán v pozůstalostním řízení po svém otci [jméno] [příjmení], zemřelém [datum]. Po provedeném dokazování neshledal žalobu za důvodnou. Při svém rozhodnutí vycházel zejména ze závěrů dvou znaleckých posudků, jimiž byl posuzován podpis zůstavitele na listině označené jako závěť ze dne [datum], se závěrem, že jde pravděpodobně o pravý podpis zůstavitele, uvedené potvrdili i svědci závěti [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], tedy i vůli zůstavitele, aby majetek po jeho smrti získala jeho dcera – žalovaná. Vycházel tedy z toho, že závěť ze dne [datum] je platná a pravá, podepsaná zůstavitelem a dvěma svědky a tato obsahuje i důvody pro vydědění spočívající v tom, že žalobce o zůstavitele neprojevoval opravdový zájem, jež žalobce nevyvrátil. 2. Proti rozsudku podal odvolání žalobce a domáhal se jeho změny a vyhovění žalobě. Uvedl, že soud vycházel zejména z toho, že sporný podpis je pravděpodobně pravým podpisem zůstavitele. Oba znalci poukázali na to, že se podpis svojí konstrukcí opticky podobá (nikoli shoduje) nacvičenému druhu srovnávacích podpisů, poukázal na to, že žalobce vyjádřil svůj nesouhlas s revizním znaleckým posudkem, kdy závěr znalkyně byl vyřčený toliko v rovině střední pravděpodobnosti, kdy on sám má za to, že soud měl vycházet z pochybností znalkyně o pravosti podpisu a z různosti svědeckých výpovědí. Závěr znalkyně je podle žalobce v rozporu s jí uváděnou a použitou metodou grafometrickou, kdy navíc takové zkoumání vyžaduje dokonalejší technické nástroje a přístroje. Znalci rovněž uvádí, že v tomto případě se nemůže jednat o technický padělek. Žalobce má za to, že takovouto jednoduchou parafu lze po nacvičení umístit pisatelem odlišným od zůstavitele přímo do textu závěti, bez potřeby technicky„ přepisovat z jiné listiny“. Dále uvedl, že svědky závěti byly osoby spojené přátelským a pracovním vztahem k žalované, resp. k jejímu manželovi (§ 1540 o. z.). Označil za nepravděpodobné, že by si zůstavitel nezvolil za svědka někoho z řad osob sobě dlouhodobě známých, kdy do doby podpisu závěti oba svědky v podstatě neznal. Od počátku žalobce rozporuje skutečnost, že by zůstavitel podepsal závěť toliko parafou, kdy pro podpis zásadních písemných právních jednání používal celé své příjmení. Zůstavitel byl velmi pečlivý, je nepravděpodobné, že by žalovanou o existenci závěti neinformoval. Žalovaná se vůči žalobci netajila tím, že udělá vše pro to, aby nedědil. 3. K tomuto odvolání podala vyjádření žalovaná, ve kterém označila odvolání žalobce za nedůvodné. Uvedla, že žalobce napadá rozhodnutí především z důvodu údajně nekritické akceptace závěrů znaleckého posudku. Zde však byly v zásadě zpracovány tři znalecké posudky se shodným závěrem, znalci vyloučili, že by šlo o padělek nápodobou, nebo podpis byl zcela smyšlený. To, že nebyl vysloven závěr o„ shodnosti podpisů“, je námitka z technického i pojmového hlediska naprosto neakceptovatelná. Další rozbor pravosti podpisu, laická polemika s výrazy a obraty uvedenými ve znaleckém posudku i vlastní pokus o rozbor pravosti podpisu jsou irelevantní. Pochybnosti o tom, zda notář či znalci pracovali s originálem závěti, je nemístná a opírá se jen o dohady žalobce. Se svědky byl zůstavitel v přátelském, resp. pracovním vztahu, což uvádí i sám odvolatel. Tvrzení, že svědek [příjmení] je dlouhodobým přítelem rodiny žalované, je zavádějící, opírá se jen o nedoložené domněnky. Z chaotických nedoložených tvrzení pak usuzuje nedůvěryhodnost svědků a nesplnění zákonných podmínek pro svědčení. Žalovaná má za to, že soud I. stupně dospěl ke správným skutkovým zjištěním, navrhuje, aby krajský soud odvolání žalobce jako nedůvodné zamítl a zavázal jej k náhradě nákladů řízení. 4. [jméno] žalovaná pak podala odvolání proti výroku II o náhradě nákladů řízení, když měla za to, že při stanovení odměny jejího zástupce – advokáta byl nesprávně aplikován § 9 odst. 1, kdy správně měl být použit § 9 odst. 3 advokátního tarifu. Svůj názor opřela o nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1052/21. Současně napadla skutečnost, že jí soud i. stupně nepřiznal náhradu za dva provedené úkony, a to studium spisu dne [datum] a vyjádření k návrhům žalobce ze dne [datum]. Navrhla proto změnu výroku II v intencích svého odvolání. 5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že obě odvolání byla podána včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), subjekty k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.) a jsou přípustná (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadený rozsudek, řízení jeho vydání předcházející, k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), u kterého dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné, rozsudek soudu I. stupně proto ve výroku I o věci samé a ve výroku III o náhradě nákladů řízení státu jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, ve výroku II o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky shledal odvolání žalované za důvodné, rozsudek soudu I. stupně tak změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř.). 6. V odvolacím řízení nebyly účastníky řízení uplatněny žádné nové skutečnosti, nebyly navrženy ani žádné nové důkazy. Pro úplnost třeba dodat, že žalobcem původně označovaná svědkyně – jeho matka [jméno] [příjmení] podle údajů z informačního rejstříku systému základních registrů dne [datum] zemřela. 7. Jedná se o žalobu z odkazu v případě sporných skutkových otázek podle § 170 odst. 1 z. ř. s., kterou žalobce podal včas (blíže lze odkázat na odstavce 13. a 14. odůvodnění napadeného rozsudku). Soud I. stupně správně zjistil skutkový stav, zejména o tom, že zůstavitel [jméno] [příjmení], [datum narození], dne [datum] zemřel, zanechal přitom tři děti, a to [jméno] [příjmení] žalovanou, [jméno] [příjmení] – žalobce a [jméno] [příjmení]. Dne [datum] byla [jméno] [příjmení] v pozůstalostním řízení předložena závěť zůstavitele ze dne [datum], psaná na psacím stroji, ve které zůstavitel veškerý svůj majetek odkazuje dceři [jméno] [příjmení], a dále obsahující prohlášení o vydědění žalobce [jméno] [příjmení] a dcery [jméno] [příjmení] z důvodu, že o něj nejevili zájem – svého syna zůstavitel neviděl od jeho 13 let, dceru nikdy neviděl, je pouze biologickým otcem na základě testů. Současně zůstavitel vydědil i potomky těchto dětí. Závěť podepsali i dva svědci – [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Pozůstalá dcera [jméno] [příjmení] dědictví po zůstaviteli odmítla, vůči ní proto bylo řízení zastaveno (viz usnesení soudu I. stupně ze dne 7. 12. 2018, č. j. 9 C 41/2015-78). 8. Žalobce namítl, že závěť neobsahuje pravý podpis zůstavitele a rovněž tvrdil nenaplnění důvodů pro vydědění s tím, že jako syn má právo na povinný díl. Soud I. stupně zjistil, že smrt zůstavitele byla náhlá, zemřel doma na embolii, v době smrti ani před ní nebyl hospitalizován pro dlouhodobější nemoc, do té doby byl zdravým důchodcem, v kondici odpovídající svému věku. Měl problém pouze s křečovými žilami. Ve vztahu k podpisu na závěti provedl důkaz znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], který dospěl k závěru, že sporný podpis je pravděpodobně pravým vlastnoručním podpisem zůstavitele. Vyloučil, že by podpis byl zcela smyšleným, tedy vyhotoveným jiným pisatelem. Nenalezl žádné známky pro tzv. technické padělání, hypotézu pravosti podpisu považoval za pravděpodobnější než hypotézu podpisu napodobeného. Svůj závěr stanovil ve střední kladné rovině pravděpodobnosti. Na tomto závěru setrval i v dodatku znaleckého posudku, při kterém měl k dispozici více srovnávacích materiálů (o 3 nové ukázky podpisů). Ve vztahu k posouzení pravosti podpisu zůstavitele soud I. stupně provedl i revizní znalecký posudek znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], který dospěl v podstatě ke stejným závěrům jako posudek předchozí. Znalkyně mikroskopickým zkoumáním vyloučila hypotézu technického padělku a technického padělání. Vyloučila i variantu smyšleného podpisu. Nezjistila žádné rozdílné znaky, které by mohly vést k úvahám o padělku sporného podpisu. Uvedla, že s ohledem na snížené množství identifikačních znaků není možné vyslovit závěr ve vyšší než rovině střední pravděpodobnosti. Pro jednodušší charakter sporného podpisu nelze upřesnění závěrů očekávat ani po případném rozšíření srovnávacího materiálu. Ztotožnila se tak se závěry znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] i s jeho dodatkem. Skutkové závěry znaleckého posudku (v tom směru, jaká byla vůle a že závěť pode