19 CO 101/2021-151 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně ve výroku I. byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobci částku 38 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 38 000 Kč ve výši 10% p.a. za dobu od 2.10.2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 24 871 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa]. Ve výroku III. podle § 96 odst. 1,3 o. s. ř. řízení v rozsahu zaplacení částky 4 500 Kč bylo zastaveno, neboť žalobce vzal v tomto rozsahu žalobu zpět a žalovaný s tím souhlasil. 2. Proti rozsudku soudu I. stupně podal odvolání žalovaný a uvedl, že odvolání podává do výroku I. a II. rozsudku soudu I. stupně. Žalovaný nesouhlasí s posouzením věci soudem I. stupně, má za to, že žalovaný neodpovídá za žádné vady díla namítané žalobou, žalobce uplatnil u žalovaného svá práva ze smlouvy o dílo tím, že vadu díla reklamoval, tím zvolil způsob řešení vady. Žalovaný zodpovědně během jednoho týdne zhlédl reklamovanou vadu, připravil návrh odborného řešení, toto představil žalobci, který s tím souhlasil. Z jakého důvodu pak řešil situaci žalobce jinak, žalovanému není známo. Dále pak rozebral celou situaci ve svém odvolání žalovaný tak, že je věcí žalovaného, jak se k celé věci postaví a jak dojde k odstranění závady, a to i s poukazem na znalecký posudek, který si nechal vypracovat žalobce. Je to právě žalobce, který svévolně rozhodl, že si nechá provést opravu pomocí jiného zhotovitele a tímto postupem tak žalobce upřel žalovanému právo na provedení vlastními silami. Soud I. stupně tento postup žalobce aproboval, když konstatoval, že odstranění vlasové pukliny, která byla do té doby jediným zjistitelným znakem vady, by nevedla k jejímu odstranění a žalovanému upřel právo na provedení opravy. Existuje rozdíl mezi projevem vady, což jsou ony vlasové praskliny a skutečnou vadou, což může být třeba i ten stav podlahy, jak ji zjistil znalecký posudek. Žalovaný má za to, že vždy je reklamován pouze popis vady, protože samotnou vadu v mnoha případech není reklamující osoba schopna zjistit a popsat. Žalovaný má za to, že je právem žalovaného, aby sám identifikoval skutečnou příčinu vady a volil řádný způsob její opravy. Postupem žalobce mu bylo toto právo odepřeno. Soud I. stupně odůvodnil svůj závěr tím, že vada, když ji však pojmově zaměňuje s projevy vady, byla neodstranitelná. To by znamenalo, že by tam ta vada byla dodnes, to se tak nestalo a vada byla odstraněna někým jiným. Pokud by žalovaný, čistě hypoteticky, přijal argumentaci soudu I. stupně o tom, že posudkem ze dne 7. 9. 2018 zjistil žalobce rozsah vady a zjistil její skutečnou povahu, pak je nutno říct, že žalobce vadu, definovanou popisem znaleckého posudku nikdy u žalovaného nereklamoval, nenáleží mu proto práva z vad. I v tomto případě bylo namístě žalobní návrh zamítnout. Žalovaný má tedy za to, že v důsledku shora uvedených skutkových zjištění je jediným správným právním závěrem též, že žalobcům nárok z vad díla zanikl, protože se rozhodl odstranit vadu sám a nikoliv prostřednictvím reklamace u žalovaného. Napadené rozhodnutí tedy spočívá na nesprávném právním posouzení a z těchto důvodů žalobce navrhl, aby došlo ke změně rozsudku soudu I. stupně a žaloba žalobce byla zamítnuta. 3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a řízení předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není naprosto důvodné. 4. Soud I. stupně zjistil dostatečným způsobem skutkový stav a vyvodil také zcela správný právní závěr, když se velmi podrobně a pečlivě vypořádal s veškerými argumenty, které vznesl jak žalobce, tak žalovaný i dále pak s otázkou provedených znaleckých posudků, ať už jde o znalecký posudek Ing. [příjmení], což si vyžádal žalobce a dále pak znalecký posudek firmy [právnická osoba] Závěry těchto posudků jsou zcela jednoznačné a soud I. stupně se v rámci odůvodnění svého rozsudku také s těmito závěry plně vypořádal a pro úplnost odvolací soud na toto podrobné odůvodnění těchto závěrů a důsledků z nich vyplývajících také odkazuje, neboť by jinak popisoval totéž, co již bylo řečeno v rámci odůvodnění rozsudku soudu I. stupně. S ohledem na tyto vady, které byly velmi přesně a podrobně vymezeny v obou posudcích, pak žalobce zcela správně emailem odstoupil od smlouvy, vyzval žalovaného k vrácení částky 38 000 Kč a jde o email tak, jak soud I. stupně správně uvedl, z 23. 9. 2018. Soud také správně dovodil to, že je nutno zdůraznit, že předmětem díla byla podlaha v jedné místnosti rodinného domu, žalobce nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti. Z tohoto důvodu soud správně zhodnotil, že je třeba nazírat obsah daného emailu a posoudit jej dle jeho obsahu, nikoliv striktně podle textu, a to tak, že jde o odstoupení od smlouvy, kdy je konkretizovaná neodstranitelná vada. Právě tato vada, která byla zjištěna původním znaleckým posudkem Ing. [příjmení] a potvrzena posudkem [právnická osoba] spočívá zejména v nedodržení technologického postupu, jehož následkem je nedodržení pevnosti v tahu a důsledek je pak nepoužitelnost podkladové vrstvy pro položení parket, což je rozhodně odlišnou vadou, než žalovaným prezentovanou vlasovou trhlinu. Toto vytkl skutečně žalobce žalovanému, ovšem ještě před provedením posudku a před příchodem svědka [příjmení], což byla osoba, která právě měla na takovýto podklad dávat parkety. Soud I. stupně správně zhodnotil, že vlasová trhlina původně působila jako nepodstatná vada, k tomu také přistupoval i tak žalovaný, který nabízel pouze dílčí řešení, které by ovšem nevyřešilo vadu celé podlahy jako takové, což bylo zjištěno znaleckými posudky. Soud I. stupně správně dovodil, že jakkoli žalovaný nabízel řešení, inspirovaná technikem [právnická osoba], jeho realizace nemohla mít vliv na existenci podstatné vady zjištěné znaleckým posouzením. I pokud by tedy žalovaný odstranil praskliny a dutinu v části podkladové plochy, tato by nadále byla celá vadná. Tak, jak uvádí odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, který vychází ze závěrů znaleckého posudku, je vada vadou strukturální, svojí podstatou odrážející nesprávný postup žalovaného a neopravitelnost předmětu díla. Soud I. stupně také správně dovodil, že pokud žalobce zvolil své právo z vady výskytu vlasových trhlin na ploše 50 cm x 50 cm, a to opravu, nezbavil se tím možnosti volit právo z mnohem zásadnější vady, spočívající v nepoužitelnosti podkladové plochy jako takové, v důsledku nedostatečné pevnosti tahu dané nesprávným technologickým postupem. Pokud až znalecký posudek odhalil skrytou vadu, náležela žalobci nová volba nároku z vad díla. Soud správně rozhodl tak, že nepřisvědčil argumentu žalovaného, že žalovaný nedostal příležitost odstranit vytknutou vadu. Veškerými argumenty, kterými nyní operuje žalovaný v rámci svého odvolání, se soud I. stupně řádně vypořádal ve veškeré jejich vzájemnosti a příčinné souvislosti a odvolací soud nemá nic k tomu, co by soudu I. stupně vytknul. Lze tedy uvést, že žalobce ve prospěch žalovaného plnil částku 38 000 Kč, aniž by tu byl platný závazek, neboť odstoupením od smlouvy závazek odpadnul, tedy zanikl ex tunc. Žalobce žalovaného vyzval k vrácení uvedené částky, a to již v emailu z 23.9.2018, stanovil mu lhůtu k plnění v délce 7 dnů, která uplynula 30.9.2018. Výzva pak byla zopakována v předžalobní upomínce z 18.12.2018 a žalobě z 12.11.2019. Tedy soud I. stupně zcela správně rozhodl tak, že žalovaný je povinen žalobci částku 38 000 Kč zaplatit a s ohledem na skutečnost, že se žalovaný dostal do prodlení vůči žalobci, pak soud I. stupně správně rozhodl o úroku z prodlení. 5. Na základě všech těchto skutečností odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.). 6. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. a vychází ze skutečnosti, že žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný a úspěšný žalobce se náhrady nákladů odvolacího řízení výslovně vzdal.