19 CO 143/2021-136 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně byla zamítnuta ve výroku I. žaloba, aby bylo určeno, že výpověď ze dne 7. 5. 2020 smlouvy o pronájmu domu ze dne 1. 11. 2017, daná žalobci žalovaným a doručena dne 11. 5. 2020, je neoprávněná. Ve výroku II. pak žalobce byl uznán povinným vyklidit stavbu [adresa], které je součástí pozemku parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí], a vyklizenou předat žalovanému do 15 dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku III. žalobce byl uznán povinným zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 52 876,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného. 2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Kdy ve velmi obsáhlém podání uvedl, proč nesouhlasí s výpovědí a považuje ji za neoprávněnou, a to s ohledem na to, že žalovaný dal žalobci výpověď z důvodu, že dům potřebuje pro svou matku, aniž by blíže specifikoval konkrétní údaje, jméno, příjmení, bydliště této osoby a dále pak rozporoval okolnost ohledně toho, že matka žalovaného nemá možnost vlastního bydlení. Poukázal na to, že žalovaný pořídil v březnu 2019 modulový rodinný dům 2 + kk s veškerým vybavením a rozpory, které se takto objevily před soudem I. stupně, nedokázal soud I. stupně uspokojivě vysvětlit. Žalobce poukázal na to, že matka žalovaného při své svědecké výpovědi uvedla, že má zájem bydlet v domě [adresa] v [obec], není jí znám stav nemovitosti, přičemž zde by toto vyžadovalo, pokud jde o tento dům, větší investice, než zprovoznění modulárního domu v [část obce]. Dále pak poukazoval žalobce na to, že se rozchází výpovědi svědka [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v tom smyslu, že svědek [příjmení] uvádí, že s [jméno] [příjmení] se rozešel v květnu 2020, občas v modulárním domku v [část obce] však pobývají, ale pouze kvůli koním. Svědkyně [jméno] [příjmení] pak uvedla, že pokud není u svého přítele, přespává u syna. Dále pak žalobce ve svém odvolání popisoval, že soud I. stupně se nezabýval otázkou bytové potřeby od doby, kdy [jméno] [příjmení] darovala svůj dům v [obec] a byt ve [obec] žalovanému. Je tedy otázkou, proč si nevymínila matka žalovaného služebnost doživotního bydlení v těchto nemovitostech, které darovala svému synovi, tj. žalovanému. Dále pak poukázal žalobce, že výpověď je daná proto, že potřebuje žalovaný dům pro svou příbuznou, tedy pro svou matku, v takovém případě je pronajímatel povinen nemovitost, ohledně které dal nájemci výpověď, dát příbuznému do užívání dle ust. § 2289 OZ, v opačném případě je povinen nemovitost nájemci opět pronajmout, nebo nahradit vzniklou škodu. Jak vyplynulo z dokazování, nemá žalovaný ani [jméno] [příjmení] prostředky na rozsáhlejší opravy nemovitosti a kdyby žalobce a členové jeho domácnosti pronajaté prostory vyklidili a odstranili by vše, co se do nich pořídilo, neměl by žalovaný ani jeho matka prostředky uvést nemovitost do obývatelného stavu. V tomto směru měl soud I. stupně provést šetření na místě samém, a to nejen ohledně modulárního domu v [část obce], ale také v [adresa]. Dále ve svém odvolání pak žalobce poukazoval na nemovitost, ve které bydlí žalovaný a možnost bydlení žalovaného s [jméno] [příjmení]. Závěrem pak zkonstatoval, že žalovaný vlastní celoročně obyvatelný modulární dům 2 + kk v k.ú. [část obce], zde by mohla matka žalovaného bydlet, a pokud jde o dům v [obec] [číslo] vyžaduje tento zásadní opravy a žalovaný nemá prostředky k jejich provedení. Dle názoru žalobce je tedy evidentní, že žalovaný chce dosáhnout toho, aby mohl nemovitost [adresa] zpeněžit a nikoliv použít pro uspokojení bytové potřeby své matky, výpověď je neoprávněná, neboť neslouží účelu, pro který je nájemce vypovídán. Z těchto důvodů žádal žalobce změnu rozsudku soudu I. stupně tak, aby bylo určeno, že výpověď, kterou obdržel od žalovaného, je neoprávněná, a pokud jde o vzájemný návrh žalovaného na vyklizení předmětné nemovitosti, aby byl tento návrh na vyklizení nemovitosti zamítnut. 3. K odvolání žalobce se vyjádřil žalovaný s tím, že s odvoláním nesouhlasí, neboť je toho názoru, že soud I. stupně správně zjistil skutkový stav a také vyvodil zcela správný právní závěr. Argumentaci žalobce považuje žalovaný za účelovou, opírající se o argumenty, které nejsou pro věc relevantní. Žalobce zejména argumentuje tím, že ve výpovědi jako hmotněprávnímu úkonu není matka jako budoucí oprávněná specifikována jménem, příjmením, datem narození a bydlištěm, přičemž konstatuje, že argumentace soudu I. stupně v tom smyslu, že matku má člověk jen jednu, nemůže údajně obstát, neboť bez těchto údajů nelze ověřit skutečnost neexistence vlastního bydlení v katastru nemovitostí. Tato argumentace je zcela zjevně účelová. Před soudem I. stupně byla matka žalovaného spolehlivě identifikována, byla také vyslechnuta jako svědek a bylo také prokázáno, že matka žalovaného nemá žádné vlastní bydlení. Pokud jde o argumentaci žalobce ohledně jména, příjmení, data narození, bydliště matky žalovaného, pak jde o přepjatý formalismus. Dále pak poukázal žalovaný, že žalobce sice upozorňuje na drobné odchylky ve výpovědi svědků, nicméně nebyl schopen zpochybnit předpoklad platné výpovědi ve smyslu ust. § 2288 odst. 2 písm. b/ OZ, tj. že pronajímatel potřebuje byt, resp. dům, pro příbuzného v přímé linii. Požadavek ze strany žalobce, že žalovaný má bydlet ve své nemovitosti společně se svou matkou, resp. matku nastěhovat do dočasného objektu, tedy modulárního domu v k.ú. [část obce] bez zdroje pitné vody, nelze označit jinak než jako absurdní. Žalovaný, jako muž středního věku, má vlastní osobní život, přičemž je součástí běžného způsobu života, že v určitém okamžiku se dospělé děti oddělí od svých rodičů. Argumentace žalobce v podstatě obsahuje požadavek, aby matka žalovaného v podstatě trvale snižovala standard bydlení a tím, i kvalitu vlastního života, to vše za účelem zajištění potřeb žalobce. Žalobce si tak fakticky vynucuje poskytování sociálních služeb ze strany žalovaného a jeho rodiny. V této souvislosti pak poukázal žalovaný na to, že je obvyklé v běžném životě zvýhodňovat vlastní rodinu oproti cizím lidem, čehož je ostatně sama právní úprava (§ 2288 OZ ve smyslu silnějšího vlastnického práva oproti nájemnímu) více než výmluvným důkazem. Dále pak poukázal na to, že žalobce je schopen obstarat si vlastní bydlení, není osobou se ztíženými zdravotními problémy a ze všech těchto důvodů navrhl žalovaný, aby rozsudek soudu I. stupně byl jako věcně správný potvrzen. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že soud I. stupně zjistil dostatečným způsobem skutkový stav a vyvodil také zcela správný právní závěr. Soud I. stupně velmi podrobně a přiléhavě odůvodnil, proč nevyhověl žalobě žalobce o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu a naopak vyhověl vzájemnému návrhu ze strany žalovaného na vyklizení předmětné nemovitosti. Je nutno vycházet z toho, co bylo obsahem výpovědi, kterou obdržel žalobce od žalovaného. V této výpovědi specifikoval výpovědní důvod zcela jednoznačně žalovaný v tom směru, že potřebuje předmětnou nemovitost pro uspokojení bytové potřeby své matky. Odvolací soud neshledává to, co uvádí i v rámci odvolání žalobce, že by osoba, pro kterou potřebuje zajistit vlastní bydlení žalovaný, nebyla řádně specifikována. V tomto směru se odvolací soud ztotožňuje se soudem I. stupně, že matku má skutečně každý pouze jednu a požadavek ze strany žalobce, aby bylo uvedeno jméno, příjmení, datum narození, bydliště matky žalovaného, skutečně by soud považoval za přílišný formalismus i s ohledem i na to, že matka žalovaného byla slyšena v rámci slyšení před soudem I. stupně jako svědkyně a bylo také zcela nepochybně prokázáno, že matka žalovaného nemá žádné vlastní bydlení. Soud I. stupně se také vypořádal i s otázkou toho, že matka v minulosti převedla některé nemovitosti na svého syna, tj. žalovaného, nebylo to však v souvislosti s nyní podanou výpovědí. Navíc argumentace ze strany žalobce, že by snad matka žalovaného měla bydlet v mobilním domku v katastrálním území Ivanovice, je zcela nepřiléhavá, neboť bylo provedeno ihned po jednání místní šetření, bylo zjištěno, že tento domek není možno používat k celoročnímu bydlení a navíc zde schází jakýkoliv přívod vody. Navíc matka žalovaného není vlastnicí tohoto mobilního domku. Naopak bylo prokázáno, že žalovaný je vlastníkem domu, který na základě nájemní smlouvy obývá žalobce, který obdržel výpověď z nájmu právě z důvodu, že žalovaný potřebuje tento dům, obývaný žalobcem, pro svou vlastní matku. Soud I. stupně se také vypořádal i s otázkou dobrých mravů, toto velmi přiléhavě také zdůvodnil, proč výpověď ze strany žalovaného vůči žalobci není v rozporu s dobrými mravy. Poukázal také na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR. V podstatě jde shrnout tyto okolnosti, žalovaný je výlučným vlastníkem domu, který na základě nájemní smlouvy obývá žalobce, bylo také prokázáno, že výpovědní důvod je ten, že žalovaný potřebuje uvedenou nemovitost pro bydlení své vlastní matky, nebylo prokázáno, že by matka