19 CO 158/2021-77 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně ve výroku I. byla žalovaná uznána povinnou zaplatit žalobci částku 36 472,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 54 405,36 Kč od 11. 5. 2012 do 31. 10. 2012 a s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 36 472,70 Kč od 24. 4. 2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. pak žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 26 666 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. 2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná a uvedla, že soud I. stupně dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, poukázala na to, že byl proveden důkaz insolvenčním spisem, soud na základě toho učinil nesprávná zjištění, kdy dospěl k závěru, že žalovaná způsobila škodu úmyslným porušením právních povinností. Žalovaná v rámci povolení oddlužení pak poukázala na to, že se v letech 2009 až 2010 dostala do tíživé finanční situace, nebyla schopna platit své závazky pro zajištění základních životních potřeb, ocitla se bez finančního příjmu, přičemž z insolvenčního spisu je prokazatelné, že žalovaná měla dluhy na sociálním a zdravotním pojištění a dluhy za dodávky plynu a elektřiny. Je pravdou, že žalovaná nehradila dluhy spojené s uspokojování základních životních potřeb a v rámci oddlužení pak uhradila na pohledávku žalobce částku 17 932,66 Kč. Soud I. stupně se pouze omezil na skutková zjištění z provedených předžalobních upomínek, ze kterých soud zcela nesprávně dovodil, že tímto by mělo být prokázáno, že žalovaná měla nejméně nepřímý úmysl působit žalobci škodu, když po skončení právního vztahu k odběru plynu, bude její odběr plynu posuzován jako neoprávněný ve smyslu § 74 odst. 1 písm. a) energetického zákona. Dle názoru žalované škodu nemůže ani v nepřímém úmyslu působit ten, kdo objektivně nemá finance na uspokojování svých základních životních potřeb. Dále poukázala žalovaná, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci nalézacím soudem, nalézací soud fakticky postavil osoby, které se ocitnou v tíživé životní situaci, nemající objektivně na úhradu svých dluhů, do pozice úmyslných pachatelů škod. V tomto směru poukazovala žalovaná na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp.zn. 29 Cdo 2846/2016, konkrétně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2018 sp. zn. 29 Cdo 2846/2016, s tím, že„ zavinění ve formě úmyslu (úmyslné zavinění) je dáno tehdy, jestliže jednající věděl, že škodu může způsobit, a chtěl škodu způsobit (úmysl přímý), nebo tehdy, když jednající věděl, že škodu může způsobit, a pro případ, že ji způsobí, s tím byl srozuměn (úmysl nepřímý). Srozumění jednajícího se způsobením škody u nepřímého úmyslu vyjadřuje jeho aktivní volní vztah ke škodnímu následku, který není přímým cílem jeho jednání ani nevyhnutelným prostředkem k dosažení jiného jím sledovaného cíle, nýbrž nechtěným (vedlejším) následkem jeho jednání, kdy je jednající srozuměn s tím, že dosažení jím sledovaného cíle předpokládá způsobení tohoto následku“. Dále pak dodala žalovaná, že zavinění ve formě úmyslu, musí být prokázáno, coby důvod výluky z účinků osvobození dlužníka od placení zbytku dluhů i tam, kde příslušné právní předpisy zkoumání této subjektivní stránky jednání škůdce (dlužníka) jinak nevyžadují, tedy tam, kde se škůdce (dlužník) činí odpovědný za vznik škody, kterou způsobil protiprávním jednáním bez zřetele k tomu, zda škodu také zavinil – objektivní odpovědnost za škodu. Dále pak žalovaná poukázala, že je všeobecně známo, že roky 2009 až 2012 byly v hospodářství zasaženy silnou recesí, která se promítla do života statisíců domácností, žalovanou nevyjímaje. Tedy se nabízí otázka, zda běžný laik, tj. žalovaná, ví, že když odebírá plyn po odstoupení od smlouvy ze strany dodavatele plynu pro neplacení, je srozuměna s tím, že jde o neoprávněný odběr ve smyslu § 74 odst.1 písm.a/ energetického zákona. Ze všech těchto důvodů žádala žalovaná, aby rozsudek soudu I. stupně byl změněn tak, že se žaloba žalobce zamítá. 3. K odvolání žalované se vyjádřil žalobce a poukázal na to, že soud I. stupně zjistil úplně skutkový stav, dospěl na základě provedených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a věc samotnou také správně právně posoudil. Pokud jde o pohledávku žalobce, tato představuje pohledávku z titulu náhrady škody, způsobené žalobci úmyslným porušením právní povinnosti uzavřít ohledně dodávky plynu smlouvu s obchodníkem s plynem dle § 72 odst.1 energetického zákona. Žalovaná porušila svou povinnost tím, že bez právního důvodu odebírala plyn. Tímto jednáním vznikla žalobci škoda. Úmyslné zavinění v jednání žalované spočívá v tom, že žalovaná odebírala protiprávně plyn i po výpovědi Smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze strany obchodníka s plynem a za odběr po celou dobu ničeho neplatila. Sama žalovaná ve svém odvolání výslovně uvádí, že byla postavena díky své tíživé finanční situaci před volbu, zda disponibilní prostředky použije na nákup potravin či na dodávku plynu či elektřiny. Pokud by žalovaná umožnila demontáž měřícího zařízení, tj. plynoměru, došlo by k zaslepení přívodního potrubí, čímž by byl znemožněn odběr plynu z distribuční soustavy a k žádné škodě na straně žalobce v důsledku neoprávněného odběru nemuselo dojít. Neumožnit demontáž plynoměru a pokračovat v odběru plynu bez sjednané smlouvy o sdružených službách dodávky plynu s obchodníkem s plynem bylo úmyslné rozhodnutí žalované, která musela být srozuměna s důsledky takového rozhodnutí. Žalovaná také přihlášenou pohledávku žalobce z titulu náhrady škody, způsobené neoprávněným odběrem a distribucí plynu do insolvenčního řízení, ani nepopřela. Podle § 416 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., tj. insolvenčního zákona, se osvobození podle § 414 insolvenčního zákona nedotýká pohledávek na náhradu škody, způsobené úmyslným porušením právní povinnosti. Předmětem řízení je pohledávka žalobce z titulu náhrady škody, způsobené neoprávněným odběrem a distribucí plynu. Neoprávněný odběr a distribuce plynu je energetickým zákonem, ve znění platném v době vzniku škody, přesně definován. Neoprávněný odběr plynu a rovněž neoprávněná distribuce byly energetickým zákonem, ve znění platném v době vzniku škody, výslovně zakázány. Žalobce má důvodně vzato, že v daném případě bylo prokázáno, že se jedná o škodu způsobenou úmyslným porušením zákonem stanovené povinnosti odebírat plyn pouze na základě uzavřené smlouvy. Žalovaná, jakožto osoba s rozumem průměrného člověka prokazatelně věděla, že plyn odebírá, také si byla plně vědoma toho, že za dodávky plynu nemá uzavřenou žádnou smlouvu a za odběr také ničeho neplatí. V tomto směru také poukázal žalobce na judikaturu Nejvyššího soudu např. rozhodnutí ze dne 25.7.2006, sp.zn. 25 Cdo 1159/2005. V případě přímého úmyslu škod se ví, že škodu způsobil a chce ji způsobit, v případě nepřímého úmyslu pak postačí, pokud je škůdce s tímto důsledkem srozuměn. Žalobce poukázal v této souvislosti na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.12.2018, č.j. 25 Cdo 3009/2017. Ostatně, i kdyby žalovaná nedala najevo, že si je vědoma nutnosti mít uzavřenou smlouvu, musela mít jako každá běžná dospělá osoba průměrných vlastností povědomí, že zemní plyn není volným statkem, že jej lze odebírat jen na základě uzavřené smlouvy a že se za jeho odběr platí. Odebírala-li tedy žalovaná plyn navzdory tomu, že neměla uzavřenou smlouvu o odběru, přičemž věděla, že tak činí bez právního důvodu, musela být srozuměna i s neoprávněností svého počínání, čímž naplnila znaky neoprávněného odběru podle § 74 odst.1 písm. a/ energetického zákona i se způsobením škody žalobci. Takové jednání nelze považovat za lhostejné, a tedy pouze nedbalostní, přičemž v tomto směru bylo poukázáno také na odkaz, a to na judikaturu Ústavního soudu sp.zn. II.ÚS 301/98 a IV. ÚS 433/02. Neoprávněný odběr plynu je pak již ze samotné podstaty neoprávněnosti odběru úmyslným porušením právních povinností. Úmysl byl v daném případě zjevně naplněn již při soustavném neplacení záloh na plyn a následně neplacení faktur za odebraný plyn. Proto podle názoru žalobce nelze o nedbalosti v případě neuhrazení ceny za odebraný plyn ani uvažovat. Jednání žalované je přinejmenším projevem jejího nepřímého úmyslu, v jehož důsledku vznikla žalobci škoda. Závěry tak, jak ve svém odvolání uvádí žalovaná, nemají oporu v provedeném dokazování ani v obsahu samotného odvolání, ve kterém se žalovaná pouze snaží ve svém jednání, kterým způsobila škodu žalobci, shledat omluvitelný důvod. Ke vzniku škody na straně žalobce však nedošlo na základě vnějších okolností, kterým by žalovaná nemohla zabránit, ale na základě rozhodnutí samotné žalované. Z těchto důvodů navrhl žalobce potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalované není naprosto důvodné. 5. Soud I. stupně zjistil dostatečným způsobem skutkový stav a vyvodil také zcela správný právní závěr. Nepochybně bylo zjištěno a prokázáno, že smluvní vzta