19 CO 179/2021-70 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2021, č.j. 55 C 92/2020-37, bylo rozhodnuto takto: I. Žalovaný je povinen vyklidit byt [číslo] o velikosti 1+1 nacházející se v prvním podlaží domu v [obec] na ulici [ulice a číslo], [katastrální uzemí], a vyklizený jej předat žalobci ve lhůtě 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 6.500 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, v němž rozebíral, že po výpovědi z nájmu ze dne 21. 10. 2013 užíval byt na základě platného právního důvodu, a to tzv. prolongace dle § 2285 OZ, z něhož nijak neplyne, že by se měl vztahovat jen na nájem bytu na dobu určitou. Uvedl, že po výpovědi z nájmu i po 1. 3. 2014 se žalobce choval zcela pasivně a nijak mu nebránil v užívání bytu, ačkoli by postačovalo poslat mu prostou výzvu k vystěhování a předání bytu. Tvrdil, že jeho nájem se obnovil dle § 2285 OZ, jelikož mu žalobce ve lhůtě 3 měsíců od ukončení nájmu bytu nezaslal výzvu k opuštění a předání bytu a on neměl důvod byt vyklízet, když jej užíval v domnění, že mu svědčí právo nájmu na základě prodlení žalobce s výzvou na vyklizení bytu. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení. 3. Žalobce ve vyjádření k odvolání sdělil, že odvolací důvody jsou mylné, když i judikatura se ustálila na názoru, že požadovat po pronajímateli zaslání výzvy k vyklizení poté, co již dostatečně projevil vůli ukončit nájemní poměr doručenou výpovědí, by byl nemístný formalismus. Uvedl, že rozsudek je správný a odvolání není důvodné a navrhl, aby napadený rozsudek byl potvrzen. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. S tím, co vzal soud I. stupně za prokázané na skutkovém stavu i s učiněnými právními závěry, se odvolací soud plně ztotožňuje, a proto na odůvodnění napadeného rozsudku také zcela odkazuje, když rozsudek soudu I. stupně je úplný, výstižný, přesvědčivý i věcně správný. Nad rámec provedených, účastníci další relevantní návrhy na dokazování nevznášeli, a to ani v odvolacím řízení, když žalovaným navržený výslech osob z domu, v němž je předmětný byt, k tomu, zda se žalovaný v bytě zdržuje, nezdržuje, nebo se tam zdržuje málo, není pro věc relevantní, protože nesouvisí s tím, zda má žalovaný právní důvod k užívání bytu či nikoli. K jednání odvolacího soudu 20. 4. 2022 se žalovaný nedostavil, žádal sice o odročení jednání z důvodu svého zdravotního stavu, ovšem jeho žádost nebyla shledána důvodnou. Žalovaný se 13. 4. 2022 dostavil z místa bydliště až do Fakultní nemocnice [obec] – [obec], kde byl v mezidobí od 14,42 hod. do 14,59 hod. vyšetřen, neboť si stěžoval na bolest zad. Dle lékařské zprávy byl schopen chůze, a to v mírném předklonu, a byl mu doporučen klidový režim, suché teplo a neprochladnutí a dále doporučeny některé masti či prášky; dle zprávy byl též bez poruchy čití, tj. bez sníženého či zvýšeného vnímání dotyků, tahu, tlaku, bolesti, pohybu, tepla i chladu, citlivosti a podnětů. Poté si žalovaný někde vypracoval písemnou žádost o odročení (někde ji musel napsat a vytisknout si ji) a pak tuto žádost donesl osobně na Krajský soud v Brně, kde ji 15,45 hod. podal na podatelně soudu. Z toho je zjevné, že zdravotní stav umožňoval žalovanému se dne 20. 4. 2022 dostavit k odvolacímu jednání (on sám rovněž nedoložil, že by se jeho zdravotní stav během týdne nezlepšil), jestliže i 13. 4. 2022 byl schopen se po celém [obec] standardně pohybovat. Jako adresu místa pobytu v době týdne od 13. 4. 2022 si nahlásil adresu [adresa], odkud je to ke Krajskému soudu v Brně tramvají ze zastávky [ulice] cca 10 minut a klidový režim v teple by mohl dodržovat i v budově Krajského soudu v Brně, v níž též fungují výtahy. Žádost žalovaného tak odvolací soud vnímá jako ryze účelovou se snahou řízení o vyklizení protahovat, protože pokud se mohl dne 13. 4. 2022 pohybovat po [obec], a to v rámci mnohem větších vzdáleností, mohl se též dne 20. 4. 2022 dostavit těch pár minut k odvolacímu jednání, tomu klidový režim nijak nebránil. Odvolací soud tak věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř.; jelikož o odročení jednání rozhoduje soud, bylo na žalovaném, aby se sám informoval (telefonicky či mailem), zda se jednání bude či nebude konat, když pro krátkost času mu již nebylo možné sdělit, že pro odročení jednání nejsou dostatečné důvody. 5. V řízení bylo prokázáno, že žalobce coby vlastník domu, v němž je předmětný byt a pronajímatel tohoto bytu (specifikovaného ve výroku rozsudku soudu I. stupně), dal žalovanému jako nájemci dle nájemní smlouvy z 20. 10. 2010 na dobu neurčitou (viz č.l. 5 spisu) výpověď z nájmu (č.l. 6 spisu) dle § 711 odst.2 písm. b/ obč. zák. č. 40/1964 Sb., datovanou 21. 10. 2013, a to pro neplacení nájemného za dobu 7 měsíců (a tudíž dluh 38 982 Kč), tj. pro hrubé porušování povinností žalovaného vyplývajících z nájmu bytu. Výpověď byla žalovanému doručena 6. 11. 2013, takže nájem bytu po uplynutí tříměsíční výpovědní lhůty skončil žalovanému k 28. 2. 2014, přičemž žaloba na určení neoprávněnosti či neplatnosti výpovědi nebyla ze strany žalovaného podána; rovněž mezi účastníky nebyla uzavřena nová nájemní smlouva a ve výpovědi z nájmu byl žalovaný vyzván, aby k datu 28. 2. 2014 byt vyklidil a předal žalobci a i dodatečně byl žalovaný vyzván k vyklizení bytu. Ve všem výše uvedeném byla mezi účastníky i shoda, když neshoda byla až v tom, jestli byl a je žalovaný v bytě od 1. 3. 2014 bez právního důvodu, nebo zda došlo k obnovení nájmu žalovaného dle § 2285 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen OZ), jak žalovaný tvrdil. V tomto se ovšem odvolací soud rovněž ztotožňuje se závěry soudu I. stupně vymezenými v bodě 16. odůvodnění rozsudku, tedy, že k obnovení nájemní smlouvy podle § 2285 OZ může dojít jen tehdy, jde-li o nájem bytu na dobu určitou, který skončil uplynutím sjednané doby nájmu. Takto se vyvinula judikatura (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1082/2017) a odpovídá to i ustáleným komentářům k § 2285 OZ. Žalovaný měl nájem na dobu neurčitou a ten skončil výpovědí z nájmu, takže k prolongaci dle § 2285 OZ dojít nemohlo a od 1. 3. 2014 je tak žalovaný v bytě bez právního důvodu a žalobce se důvodně a v souladu s §§ 1040 až 1042 OZ domáhá jeho vyklizení, když byt žalovaným vyklizen a předán žalobci nebyl. 6. Žaloba není v rozporu s dobrými mravy, jak správně rozebral soud I. stupně (a dodatečnou úhradou dluhu jen žalovaný plnil svoji zákonnou povinnost) a na věc nemá žádný vliv, že žalovaný bydlel v bytě bez právního důvodu po delší dobu, než byl žalobcem vyzván k vyklizení, jak též správně uvedl soud I. stupně. Do jaké míry žalovaný byt užívá, není pro věc podstatné, podstatné je, že jej i přes výzvu nevyklidil a nepředal žalobci a vznik nájmu ve smyslu § 2238 OZ žalovaný neuplatňoval, přičemž je zřejmé, že by vzhledem k obdržené výpovědi z nájmu nemohl v žádném případě být v dobré víře vzhledem ke všem okolnostem, že je nájemcem předmětného bytu. S ohledem na vše uvedené byl dle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrzen (včetně výroku II. o nákladech řízení, u něhož odvolací soud zcela odkazuje na přesné odůvodnění rozsudku soudu I. stupně), když vůči lhůtám k plnění (stanoveným s ohledem na poměry žalovaného) žalobce, jenž navrhoval napadený rozsudek potvrdit, výhrady neměl. 7. O nákladech řízení odvolacího rozhodoval odvolací soud tak jak ve II. výroku rozsudku uvedeno, a to dle § 224 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž v odvolacím řízení úspěšný žalobce se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení vzdal.