19 CO 191/2022-45 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl tak, že žalované uložil povinnost vyklidit a žalobci předat ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku nemovitost tam specifikovanou (výrok I.), výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 7 400 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce. 2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal vyklizení předmětné nemovitosti. Se souhlasem obou účastníků ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115 o.s.ř. Soud I. stupně vycházel z žaloby a listin předložených žalobcem a uzavřel, že žalobce je výlučným vlastníkem předmětné nemovitosti, ke dni [datum] nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství účastníků, proto ve smyslu § 770 o. z. došlo k zániku společné domácnosti účastníků, žalovaná však přes výzvu předmětnou nemovitost nevyklidila, soud I. stupně proto uzavřel, že žalobce se důvodně domáhal vyklizení žalované z předmětné nemovitosti v souladu s § 1040 o.z. S ohledem na plný procesní úspěch žalobce přiznal soud I. stupně žalobci náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. 3. Proti výroku II. uvedeného rozsudku podala odvolání žalovaná, v jeho odůvodnění uvedla, že [datum] uzavřela s žalobcem nájemní smlouvu týkající se předmětné nemovitosti, za těchto okolností měl žalobce vzít svůj návrh zpět, což neučinil, soud měl proto v době svého rozhodování bez nařízení jednání dne [datum] žalobní návrh zamítnout. Dále uvedla, že po rozvodu manželství s žalobcem v předmětné nemovitosti bydlela s jejich dvěma dětmi bez právního důvodu, tato situace se změnila uzavřením výše uvedené nájemní smlouvy ze dne [datum], v ní se zavázala doplatit za užívání bytu za její osobu i děti. I s ohledem na její finanční situaci, ve které se ocitla, byla ráda, že se jejich bytová situace vyřešila a považovala za samozřejmé, že žalobce vezme zpět žalobní návrh. Dne [datum] jí žalobce nájem bytu vypověděl, byla nucena zajistit pro sebe a děti jiné bydlení, přičemž se s žalobcem dohodla na skončení nájmu ke dni [datum]. V tento den žalobci vyklizený byt předala. S ohledem na tuto situaci nepodala odvolání do výroku I. napadeného rozsudku, přístup žalobce v otázce bydlení však vůči dětem nepovažuje za morální a má za to, že jsou dány okolnosti hodné zvláštního zřetele, aby soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 150 o.s.ř. Navrhla proto, aby odvolací soud změnil výrok II. napadeného rozsudku tak, žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. K odvolání žalovaná doložila tvrzenou nájemní smlouvu uzavřenou mezi účastníky s nejasně čitelnými podpisy a datem, které by mohlo odpovídat tvrzenému datu [datum], dále tvrzenou výpověď z nájmu z [datum] a tvrzený protokol o předání bytu z [datum]. 4. Jelikož nebylo podáno odvolání proti výroku I. napadeného rozsudku, nabyl uvedený výrok samostatně právní moci (§206 odst. 2 o.s.ř.), a není proto předmětem odvolacího přezkumu. 5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné a že bylo podáno včas, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadeném výroku II., řízení jeho vydání předcházející a bez nařízení jednání dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro potvrzení uvedeného výroku. 6. Z obsahu spisu vyplývá, že předmětná žaloba ze dne [datum] byla žalované doručena spolu s usnesením ve smyslu § 114b odst. 1 o.s.ř. obsahujícím kvalifikovanou výzvou k vyjádření dne [datum], a to ve smyslu ustanovení § 49 odst. 4 o.s.ř., když žalovaná si písemnost s žalobou a usnesením, které byly doručovány do vlastních rukou, nevyzvedla, zásilka byla uložena dne [datum], za doručenou se tedy považuje dnem [datum]. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Následně soud I. stupně zaslal do vlastních rukou žalované znovu žalobu a zároveň výzvu k vyjádření, zda žalovaná souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání s doložkou, že pokud se ve lhůtě tří dnů nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Tato výzva spolu s žalobou byly žalované řádně doručeny do vlastních rukou dne [datum], kdy si zásilku s oběma písemnostmi převzala osobně na poště. Žalovaná se nevyjádřila ani k žalobě, ani k výzvě soudu ohledně rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání. Následně soud vyhlásil napadený rozsudek dne [datum]. <i>7. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.</i> <i>8. Podle § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízené soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.</i> 9. Při rozhodování obecných soudů o aplikaci § 150 o.s.ř. se zkoumají majetkové, sociální a osobní poměry účastníků, jakož i jiné skutečnosti, které vedly k zahájení řízení, chování účastníků v průběhu řízení, případně jiné okolnosti odůvodňující použití citovaného zmírňovacího ustanovení (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp.zn. III.ÚS 1840/10), dále je podstatné, že uvedené ustanovení neslouží ke zmírňování majetkových rozdílů mezi procesními stranami, ale k řešení situace, kdy by bylo nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená či ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, neobdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp.zn. I.ÚS 2862/07). Odvolací soud je přesvědčen, že důvody pro aplikaci § 150 o.s.ř. nejsou v daném případě dány. Žalovaná byla v průběhu řízení před soudem I. stupně zcela nečinná, k žalobě se žádným způsobem nevyjádřila, nájemní smlouvu ze dne [datum] tvrzenou a předloženou v odvolacím řízení soudu I. stupně nepředložila, touto smlouvou nebylo provedeno dokazování a druhá procesní strana neměla možnost se k pravosti a obsahu této smlouvy vyjádřit. Žalovaná souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Za této situace neobstojí argument žalované, že soud I. stupně měl žalobu zamítnout a žalobce měl žalobní návrh vzít zpět. Nelze než uzavřít, že žalobce v řízení důvodně hájil svá práva, když v předmětném řízení se žalobou domáhal vyklizení nemovitosti s odkazem na ochranu svého vlastnického práva, přičemž doložil, že žalovanou k vyklizení nemovitosti před podáním žaloby vyzýval, žalovaná se v řízení nebránila a soud I. stupně žalobě v celém rozsahu vyhověl, což představuje plný procesní úspěch žalobce v řízení, náklady, které žalobce v řízení vynaložil na ochranu a uplatnění svých práv, vynaložil tedy účelně. Bylo by tak nespravedlivé, aby žalobce byl o náhradu nákladů řízení aplikací § 150 o.s.ř. a připraven. Odvolací soud v daném případě neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele, které by aplikaci § 150 o.s.ř. odůvodňovaly. Ostatně i po datu uzavření předložené tvrzené nájemní smlouvy - [datum] - došlo k vyklizení předmětné nemovitosti žalovanou, jak sama tvrdí ke dni [datum], vývoj událostí po rozhodnutí věci soudem I. stupně měl tedy totožný výsledek, kterého se žalobce domáhal již samotnou žalobou, a to vyklizení předmětné nemovitosti žalovanou. 10. Pokud jde o výši náhrady nákladů řízení, soud I. stupně ji vyčíslil zcela správně a odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí soudu I. stupně (v posledním odstavci). Je namístě pouze doplnit, že pokud jde o 3 přiznané a vyčíslené úkony právní služby, tyto nebyly v napadeném rozhodnutí specifikovány, jedná se o přípravu a převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/ 1996 Sb., předžalobní výzva a podání žaloby, oba úkony dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/ 1996 Sb. 11. Odvolací soud proto podle § 219 o.s.ř. rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. jako věcně správný potvrdil. 12. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně úspěšný žalobce by měl právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Podle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.