19 CO 197/2021-70 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soud I. stupně rozhodl takto: I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč ve výši 10% ročně -) od 6.5.2019 do zaplacení -) od 6.6.2019 do zaplacení -) od 6.7.2019 do zaplacení b) částku 62 272 Kč s úrokem z prodlení z částky 3 892 Kč ve výši 10% ročně -) od 6.8.2019 do zaplacení -) od 6.9.2019 do zaplacení -) od 6.10.2019 do zaplacení -) od 6.11.2019 do zaplacení -) od 6.12.2019 do zaplacení -) od 6.1.2020 do zaplacení -) od 6.2.2020 do zaplacení -) od 6.3.2020 do zaplacení -) od 6.4.2020 do zaplacení -) od 6.5.2020 do zaplacení -) od 6.6.2020 do zaplacení s úrokem z prodlení z částky 3 892 Kč ve výši 8,25% ročně -) od 6.7.2020 do zaplacení -) od 6.8.2020 do zaplacení -) od 6.9.2020 do zaplacení -) od 6.10.2020 do zaplacení -) od 6.11.2020 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 33 899,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce. III. Opatrovníku žalovaného se přiznává na náhradě nákladů na zastoupení žalovaného částka 8 895,92 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. IV. České republice – Městskému soudu v Brně se nepřiznává právo na náhradu nákladů na zastoupení žalovaného opatrovníkem. V. Žalobci se nevrací soudní poplatek ve výši 136 Kč. 2. Proti tomuto rozsudku, a to podle obsahu podání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) pouze proti výrokům pod body I., II., III. a IV., podal odvolání žalovaný. V argumentech obsažených v podaném odvolání setrval na stanoviscích prezentovaných v řízení před soudem I. stupně, když především namítal, že nájemní smlouva uzavřená mezi účastníky neobsahuje formulaci, že by nájemné a služby byly stanoveny paušálně. Výše nájemného a služeb je zde naopak uvedena odděleně. Absence konkrétní formulace o závazku služby řádně vyúčtovat není znakem paušálního pojetí nájemného, takováto povinnost naopak vyplývá výslovně ze zákona č. 67/2013 Sb.; pokud se strany chtějí od této úpravy odchýlit, je toto potřeba zřejmě a jednoznačně sjednat. Podotkl, že paušální určení nájemného a služeb má být sjednáno výslovně, a pokud tomu tak není, je standardem služby vyúčtovat. Dále namítal, že jeho námitka započtení neměla být zamítnuta, a to ani s odkazem na paušální sjednání služeb a ani pro neexistenci předchozí výzvy. Existence jeho vyjádření k žalobě sama o sobě představuje výzvu k tomuto vyúčtování, jelikož byl žalobce fakticky upozorněn na prodlení s plněním svých povinností, přesto místo splnění této povinnosti tvrdí, že byl nájem a služby sjednán paušálně. Vyjádřil přesvědčení, že prodlení žalobce nemůže být jemu formálně k tíži. Ohledně výše započtení má za to, že prodlení žalobce stále trvá, tedy výši částky k započtení stále narůstá. U jednání odvolacího soudu přitom opatrovník žalovaného tvrdil, že žalobce je v prodlení přesně 1022 dnů, což představuje 51 100 Kč k zápočtu proti žalobnímu návrhu. V dalším obsahu odvolání se odvolal opatrovník, jak mu byla přiznána odměna za zastupování, resp. pokud tato nebyla přiznána za úkon spočívající v převzetí a přípravě věci, kdy argumentoval ve prospěch přiznání tohoto úkonu s tím, že splnil všechny povinnosti, které lze pod takovouto odměnu podřadit, seznámil se s obsahem spisu, zejména žaloby a jejích příloh, převzal usnesení o ustanovení opatrovníka, které prostudoval a zhodnotil, pročež je jeho míra aktivity dostatečná pro přiznání specifikovaného úkonu. Opatrovník navrhl, aby mu byl rovněž úkon za přípravu a převzetí věci přiznán, v tomto ohledu, aby byl rozsudek soudu I. stupně změněn a stejně tak, aby byl buď zrušen či změněn rozsudek soudu I. stupně ve věci samé. 3. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného s tím, že se ztotožnil s veškerou argumentací soudu I. stupně. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu výroku I. až IV., jakož i obsah spisu a rozhodl, jak vyplývá z výroků tohoto rozsudku. 5. Pokud se týká věci samé, soud I. stupně se zcela správně vypořádal se skutkovým stavem věci, provedl dokazování v potřebném rozsahu a z provedeného dokazování vyvodil zcela správné skutkové závěry. Na tyto skutkové závěry zcela přiléhavě aplikoval právo, s nastolenou materií se vyrovnal s pečlivým a srozumitelným způsobem. Odvolací soud tak nemá opravdu nic, co by chtěl k naprosto správnému odůvodnění rozsudku soudu I. stupně ve věci samé dodat, změnit či naformulovat jinak, z tohoto důvodu lze se vší odpovědností konstatovat, že na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, pokud se týká věci samé, může odvolací soud plně odkázat. Odvolací soud se totiž naprosto shoduje s posouzením jak skutkového, tak právního stavu věci způsobem, jak tento provedl soud I. stupně. Především je nepochybné, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva na dobu určitou, přičemž účastníci se dohodli na platbě nájemného a částky za služby v paušální částce, která se nevyúčtovává. S námitkou opaku, kterou vznesl žalovaný, se soud I. stupně zcela správně vyrovnal, když poukázal na dikci zákona, konkrétně § 9 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb. Soud I. stupně vzal přitom správně za prokázané, že žalovaný přestal od května 2019 do zániku nájmu uplynutím doby v červenci 2019 paušální částku platit. Proto má žalobce nárok na zaplacení dlužné paušální částky za období od května do července 2019, tedy za 3 měsíce v částce celkem 15 000 Kč, včetně zákonných úroků z prodlení, jak je soud I. stupně správně naformuloval. Vzhledem k tomu, že žalovaný předmětný byt užíval i následně od července 2019 do listopadu 2020 bez právního důvodu, vznikla mu povinnost za toto užívání zaplatit peněžitou náhradu ve výši ujednaného nájemného, tj. částku ve výši 3 892 Kč měsíčně. Správně se soud I. stupně vyrovnal i s námitkou započtení, když opětovně zdůraznil, že žalobce neměl povinnost žalovanému služby vyúčtovávat, nemohl tedy porušit žádnou zákonnou povinnost, pročež žalovanému nevzniklo žádné právo na protiplnění ze strany žalobce. Vzhledem k tomu, že v odvolání žalovaný v podstatě pouze setrval na svých argumentech, nepřineslo ani odvolání nic, co by bylo způsobilé zvrátit správné závěry soudu I. stupně. 6. Vycházeje z výše uvedeného proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to nejen ve výroku o věci samé, nýbrž i ve výroku nákladovém pod bodem II., na jehož odůvodnění lze pro naprostou správnost rovněž odkázat. 7. Pokud pak bylo III. výrokem rozsudku soudu I. stupně rozhodováno o nákladech zastoupení žalovaného opatrovníkem, neztotožnil se odvolací soud s názorem soudu I. stupně, pokud mu tento nepřiznal úkon přípravy a převzetí věci, neboť neproběhla první porada s klientem, a to sice z důvodu, že žalovaný je osobou neznámého pobytu. Odvolací soud je toho názoru, že opak je pravdou, odvolání opatrovníka je v tomto ohledu důvodné, neboť učinil vše, co bylo lze z objektivního hlediska učinit, když kontaktovat se a poradit se se žalovaným nebylo lze objektivně možné. Za tento nepřiznaný úkon právní služby, spočívající v přípravě a převzetí věci, proto odvolací soud opatrovníku přiznal odměnu v další částce 3 376 Kč a dále i navíc jeden režijní paušál v částce 300 Kč, což v součtu spolu s 21% daní z přidané hodnoty z celkové částky nákladů 11 028 Kč (3 x 3 376 Kč + 3 x 300 Kč) v částce 2 316 Kč představuje konečné náklady opatrovníka ve výši 13 344 Kč (11 028 Kč + 2 316 Kč), které opatrovníku žalovaného odvolací soud přiznal měnícím (§ 220 o. s. ř.) výrokem svého rozsudku pod bodem III. 8. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v odvolacím řízení zcela úspěšnému žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení za jeden úkon právní služby, spočívající v účasti u jednání odvolacího soudu dne 16.2.2022 v částce 4 220 Kč, ke které dále náleží jeden režijní paušál dle § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč celkem tedy částka 4 520 Kč, kterou je však dále zapotřebí navýšit o 21 % DPH, tedy o částku 949 Kč. Čtvrtým výrokem rozsudku proto odvolací soud zavázal v řízení neúspěšného žalovaného povinností nahradit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 5 469 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce. 9. Posledním výrokem rozsudku pak odvolací soud rozhodl o povinnosti žalovaného nahradit České republice – Městskému soudu v Brně náklady na své zastoupení opatrovníkem před odvolacím soudem v takové částce, jakou určí soud I. stupně v samostatném usnesení, jímž bude odměna opatrovníka stanovena do tří dnů od právní moci takového usnesení.