19 CO 239/2020-266 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně ve výroku I. byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobci částku ve výši 245 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 84.950 Kč od 1. 6. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. pak žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 104 297,81 Kč k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný a ve svém odvolání zejména zpochybnil jednání soudu I. stupně bez jeho přítomnosti, když dle názoru žalovaného se tento k jednání řádně omluvil a přiložil i doklad ohledně toho, že vyhledal lékařské ošetření v nemocnici v [anonymizováno]. Nemohl se tedy z objektivních důvodů zúčastnit jednání dne 7. 7. 2020 v čase 10.00 hod. u Městského soudu v Brně, k tomuto jednání, jak uvedl žalovaný ve svém odvolání, se omluvil, přičemž jeho neúčast je o to podstatnější, že se mu nedostalo poučení o nedostatečných skutkových tvrzení a nedoložení důkazů v souladu s ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. I když je žalovaný přesvědčen, že by měl být rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, pak pokud se týká věci samé, tak nesouhlasí s rozhodnutím soudu I. stupně a žalovaný má za to, že po provedeném dokazování není možné konstatovat, že by žalobci měl vzniknout nárok na vrácení ve výši 71 450 Kč předané žalobcem jednateli žalovaného v hotovosti a částku ve výši 13 000 Kč, představující peněžitou jistotu. Dále zdůraznil žalovaný ve svém odvolání, že soud měl k dispozici znalecký posudek soudní znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], tedy znalkyně pro obor ekonomiku se specializací na stanovování mj. úhrady za služby spojené s užíváním bytu, která měla v rámci jí zpracovaného znaleckého posudku odpovědět dotazy položené soudem. Žalovaný v rámci odvolání poukázal na tento znalecký posudek, s tím, že dle jeho názoru soud I. stupně ignoroval závěry jmenované znalkyně. Znalkyně v rámci svých odpovědí na položené dotazy jasně uvedla, že celková výše odebraného plynu za období od 1. 8. 2014 do 6. 5. 2016 byla 6 373,82 m3, přičemž žalovaný v předložené tabulce určoval 6 374 m3. Ve vztahu k dodávce plynu a jeho vyúčtování znalkyní sice bylo konstatováno, že byly nejasnosti a nesrovnalosti v dokladech k tomuto se vztahujících, ovšem znalkyně také jasně uvedla, že tyto nesrovnalosti byly v průběhu zpracování znaleckého posudku zcela odstraněny, mimo jiné i listinami předloženými žalovaným, a drobné odchylky byly způsobeny pouze zaokrouhlením. Znalkyně také uvedla, že vyšší spotřeba patrně souvisí s neúsporným chováním ze strany žalobce. Pokud jde o elektrickou energii, znalkyně uvedla, že tato byla 4 025 kWh, přičemž v tomto směru je vyúčtování správné a je žalobci účtována částka, která je mnohem výhodnější, neboť byla užita nižší sazba. Pokud pak se znalkyně vyjadřovala k otázce vyúčtování vodného a stočného, pak uvedla, že toto odpovídá naměřené spotřebě. Soud I. stupně zcela pominul tyto závěry znaleckého posudku. Žalovaný tedy nesouhlasí s tvrzením soudu I. stupně, který uvádí, že znalecký posudek není důkazem směřujícím k prokázání oprávněnosti vyúčtování plnění ze strany žalovaného a že je tedy namístě z tohoto v rámci posuzování a rozhodování ve věci nevycházet. Žalovaný v rámci odvolání zpochybnil i nárok na zaplacení částky ve výši 160 100 Kč s tím, že uvádí, že nesouhlasí tady s touto částkou, když má za to, že žalobci nevznikl nárok na zaplacení pokuty za nepředložení vyúčtování za roky 2014, 2015, 2016. Z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2020, č.j. 42 C 64/2017 – 177, se podává, že soudem byla dle § 95 odst. 1 o.s.ř. připuštěna změna žaloby navržená žalobcem podáním ze dne 2.4.2019 v tom směru, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 245 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 84 950 Kč od 1. 6. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný pak uvádí, že skutečnosti, že žalovaný předkládal žalobci vyúčtování, svědčí kromě výpovědi jednatele žalovaného i výpověď samotného žalobce, učiněná v rámci ústního jednání dne 14. 8. 2018, který se jasně vyjádřil v tom směru, že žalovaný, resp. jednatel žalovaného zaslal žalobci vyúčtování přes internet, že mu byly zasílány faktury za odběr energií, a to minimálně jedenkráte za rok. Žalovaný má tedy za to, že nebyly naplněny předpoklady pro vznik nároku na úhradu pokuty za nepředložení vyúčtování a nebylo tedy namístě takový nárok žalobci přiznat. Navíc z procesní opatrnosti vznesl v rámci svého odvolání žalovaný námitku promlčení, když má za to, že uplatněný nárok žalobce, bez ohledu na shora uvedené, by byl v případě jeho skutečné existence v okamžiku podání s návrhem na změnu žaloby dne 2.4.20219 promlčen. Z těchto důvodů tedy navrhl žalovaný změnu rozsudku soudu I. stupně tak, aby žaloba žalobce byla v celém rozsahu zamítnuta. Eventuálně navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. 3. K odvolání žalovaného se vyjádřil žalobce, navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného s tím, že co se týká neúčasti žalovaného na soudním jednání, konaném u soudu I. stupně dne 7. 7. 2020, v jednání jednatele žalovaného žalobce spatřuje spíše pokus o obstrukci soudního jednání a jeho oddalování, kdy zpočátku žalovaný v týdnu, který předcházel nařízenému soudnímu jednání, zaslal omluvu ze soudního jednání z důvodu dovolené. Když však soud I. stupně sdělil žalovanému, že jednání odročeno nebude, pak se rozhodl žalovaný omluvit ze zdravotních důvodů. Žalovaný uvádí, že mu byl ošetřujícím lékařem ordinován klid v rozmezí dvou dní. Vzhledem k tak krátkému nařízenému klidovému režimu se jistě nemohlo jednat o natolik závažné zdravotní potíže, které by jednateli žalovaného neumožnily se účastnit soudního jednání. Žalovaný měl k soudnímu jednání místo sebe vyslat svého právního zástupce, což neučinil. Dále pak žalobce poukázal na skutečnost, že žalovaný sice v rámci omluvy píše, že jeho absence je vyvolána zdravotními potížemi a omluvu doplní podáním do datové schránky do 3 dní. Žalovaný ovšem nepřiložil ke své omluvě potvrzení od lékaře, což znamená, že žalovaný neosvědčil důvody své zdravotní neschopnosti a tudíž soud nebyl povinen žádosti žalovaného vyhovět. Žalobce uvádí, že se s procesním postupem soudu prvního stupně zcela ztotožňuje a nevidí v něm žádné rozpory, námitky žalovaného o nesprávném postupu soudu nejsou na místě. Pokud se týká domnělého vyúčtování spotřeby nákladů, tak žalobce uvádí, že žalovaným předložená tabulka spotřeby nákladů, nazvaná vyúčtování, není vyúčtováním služeb ve smyslu zákona č. 67/2013 Sb., zákon, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Stejný názor pak vyslovila v rámci svého znaleckého posudku i znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Námitka žalovaného, tedy, že předložené vyúčtování je po věcné stránce v pořádku, je lichá. Žalobce pak poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky se sp. zn. 26 Cdo 4742/2010 s tím, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je, že bylo vyúčtování řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) provedeno a nájemce s ním byl seznámen. Vyúčtování provedené v rozporu s příslušnými předpisy nemůže vyvolat ani účinky, které s (řádným) vyúčtováním zákon spojuje. O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu (cen a záloh za dodávku tepla a teplé užitkové vody) lze hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. V tomto směru pak žalobce poukázal na to, že od žalovaného neobdržel vyúčtování nákladů služeb, tudíž žalovanému nevznikl nárok na zaplacení nedoplatku služeb a v případě částky ve výši 71 450 Kč se jedná o neoprávněně inkasovanou částku, kterou žalovaný od žalobce vymanil v důsledku fyzického násilí, a proto se žalobce podanou žalobou domáhal vracení této částky, rovněž jako částky ve výši 13 000 Kč představující jistotu dle nájemní smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalobce neobdržel od žalovaného řádné vyúčtování služeb, pak měl žalobce rovněž svůj nárok na zaplacení pokuty dle ustanovení § 7 odst. 1 a dle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. Námitka promlčení pokuty ze strany žalovaného je rovněž lichá, neboť žalovaný vznesl požadavek na rozšíření žaloby o danou pokutu již na soudním jednání dne 23. 6. 2017, kterého se žalovaný účastnil. Svým podáním ze dne 2. 4. 2019 došlo ze strany žalobce pouze k upřesnění částky pokuty. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není na