27 CO 17/2022-434 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu na zaplacení částky 1 174 097 Kč zamítl (I. výrok), rozhodl o vrácení přeplatku soudního poplatku ve výši 10 698 Kč žalobkyni (II. výrok) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 191 748,70 Kč (III. výrok). Neshledal za důvodný žalobkyní uplatněný nárok na vyplacení odměny dle smlouvy o obchodním zastoupení uzavřené mezi účastníky 1. 7. 2013. Mimo jiné poukázal na to, že vzhledem k souběhu uvedené smlouvy s pracovní smlouvou uzavřenou mezi účastníky od 3. 9. 2012 do 31. 12. 2014 na pozici žalobkyně jako obchodní zástupkyně v pracovním poměru je obtížné rozlišit, jakou konkrétní činnost žalobkyně na jaké pozici dělala. Uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ve vztahu ke svým tvrzením. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uhradila na soudním poplatku více, než činila její poplatková povinnost, a současně jí bylo přiznáno částečné osvobození od soudních poplatků, soud rozhodl o vrácení přeplatku soudního poplatku. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal ve sporu zcela úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. 2. Proti rozsudku, a to výslovně proti I. a III. výroku, podala včas odvolání žalobkyně. Navrhla, aby odvolací soud I. výrok rozsudku změnil a žalobě vyhověl a rovněž změnil III výrok rozsudku tak, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. V doplnění odvolání ze dne 22. 12. 2021 žalobkyně vzala výslovně zpět odvolání proti I. výroku rozsudku s tím, že nadále trvá na odvolání proti III. výroku rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Zdůraznila, že soud má k dispozici korektiv – moderační právo, které i v případě, kdy má účastník řízení (v daném případě žalovaný) ve věci úspěch, umožňuje soudu náhradu nákladů řízení nepřiznat, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele. Tento korektiv má soud uplatnit i bez návrhu účastníků, neboť § 150 o. s. ř. obecně slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, byl povinen hradit náhradu nákladů řízení. Soud tak má při rozhodování o náhradě nákladů řízení zkoumat, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, přitom má přihlížet v prvé řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení. Současně je třeba vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou i okolnosti vedoucí k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení atd. V projednávané věci soud prvního stupně v průběhu řízení shledal důvody pro osvobození žalobkyně od placení soudních poplatků v rozsahu 80 %, což znamená, že si byl vědom jejích majetkových poměrů a měl se tedy i bez jejího návrhu zabývat tím, zda v daném případě nejsou naplněny i předpoklady pro aplikaci § 150 o. s. ř. Podle komentářové literatury je předvídatelnost použití moderačního práva podstatná zejména v situaci, kdy účastník byl osvobozen od placení soudního poplatku. Sice nemůže předpokládat, že bude automaticky osvobozen od povinnosti hradit náklady řízení, může však legitimně očekávat, že se soud s tímto aspektem výslovně vypořádá v odůvodnění svého rozhodnutí. V této souvislosti žalobkyně uvedla, že judikaturou Nejvyššího soudu byly určeny kategorie důvodů pro užití moderačního práva, mezi něž patří mimo jiné nepřiměřená tvrdost (rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 1525/2001), podíl obou stran na vzniku a průběhu sporu (rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 1805/2001), povaha a okolnosti sporu (rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 1805/2001) a nízký příjem (rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2124/2001). V daném případě byl spor veden o nároku žalobkyně na úhradu provize ze smlouvy o obchodním zastoupení uzavřené mezi účastníky 1. 7. 2013, přičemž žalovaný nerozporoval její uzavření a potvrdil i skutečnost, že tato smlouva dosud nebyla ukončena. Rovněž nebylo sporné, že žalovaný v prvních měsících (zejména v červenci 2013) dle smlouvy o obchodním zastoupení plnil, když žalobkyni část provize uhradil. Je tedy nepochybné, že žaloba byla podána zcela důvodně. Až v okamžiku podání žaloby se žalovaný začal zdráhat plnění svých povinností a namítal neurčitost a neplatnost smlouvy o obchodním zastoupení. Soud prvního stupně uzavřel, že smlouva byla dle vyjádření účastníků uzavřena společně jako výsledek vzájemného jednání. Žalobkyně však zdůrazňuje, že za text smlouvy o obchodním zastoupení je plně odpovědný žalovaný a dovolání se neurčitosti a tím neplatnosti smlouvy z jeho strany a následné vyhýbání se plnění smluvních povinností tak musí být posouzeno jako nepoctivé jednání. Nelze odhlédnout ani od závěru soudu prvního stupně, že smlouva o obchodním zastoupení uzavřená mezi účastníky byla provázána s komisionářskou smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a Českou poštou, s. p. a žalovaný nepochybně z této smlouvy profitoval. Jednání žalovaného tak musí být zohledněno při posuzování otázky ne/přiznání náhrady nákladů řízení, neboť žalovaný i nadále profituje ze smlouvy, kterou uzavřel na základě součinnosti žalobkyně, aniž by jí za tuto službu poskytl nějakou odměnu. Žalovanému soudní spor nepřinesl žádné náklady a nepřišel ani o tržby z plnění z komisionářské smlouvy. Žalobkyně se zcela důvodně snažila domoci ochrany svých práv, avšak neúspěšně, což bylo způsobeno i tím, že klíčový svědek, který mohl osvětlit spolupráci mezi účastníky, v průběhu soudního řízení zemřel. Tato nešťastná událost tak měla pro žalobkyni fatální důsledky spočívající v neunesení břemene důkazního. Dále žalobkyně namítla, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému výpočtu sazby za jednotlivé úkony právní služby, neboť výše peněžitého plnění se v průběhu řízení měnila. Pokud by odvolací soud neshledal důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř., měl by tuto skutečnost při výpočtu náhrady nákladů řízení zohlednit. Závěrem znovu zdůraznila, že jí bylo přiznáno osvobození od placení soudních poplatků v rozsahu 80 %, a to s ohledem na její sociální situaci, neboť je invalidní důchodkyní s invaliditou I. stupně a jejím jediným příjmem je invalidní důchod. Sama vychovává nezletilého syna a nadto již nežije ve společné domácnosti s partnerem, se kterým žila v době, kdy jí soud přiznal částečné osvobození od placení soudních poplatků. Nachází se tak v ještě horší sociální situaci než na začátku soudního řízení. A k tomu ji soud prvního stupně dále zatížil povinností hradit vysoké náklady řízení žalovanému, který po celou dobu zneužíval její naivity. 3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobkyně navrhl potvrzení III. výroku rozsudku soudu prvního stupně. Vyslovil přesvědčení, že soud věc po právní i skutkové stránce řádně posoudil a řízení není postiženo jakoukoliv vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolání proti I. výroku rozsudku soudu prvního stupně (které žalobkyně následně vzala zpět) je dle názoru žalovaného zcela nedůvodné a stejně tak považuje žalovaný za nedůvodné i odvolání žalobkyně proti III. výroku rozsudku, když její argumentace je nesprávná, nemající oporu v právní úpravě ani ve skutkovém stavu věci. Podle názoru žalovaného je odvolání vedeno snahou žalobkyně vytvořit zdání, že jí bylo z jeho strany způsobeno příkoří, a proto by bylo údajně nespravedlivé, aby jí byla současně uložena povinnost hradit náklady řízení. V této souvislosti žalobkyně odkazovala na již dříve přiznané částečné osvobození od soudních poplatků. Žalovaný je přesvědčen, že v projednávané věci se nejedná o situaci natolik výjimečnou, aby soud mohl postupem dle § 150 o. s. ř.„ odpustit“ žalobkyni povinnost hradit náklady řízení. V této souvislosti žalovaný poukázal na nález ze dne 9. 6. 2009, sp. zn. III. ÚS 292/07, v němž Ústavní soud mimo jiné uvedl, že právo na přiznání přiměřené (a právním předpisem stanovené) náhrady nákladů, které úspěšné straně v řízení vzniknou, je součástí práva na spravedlivý proces. V tomto rozhodnutí rovněž uvedl, že § 150 o. s. ř. obecně slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušení nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Žalovaný je přesvědčen, že v dané věci by bylo naopak zjevně nespravedlivé, pokud by mu žalobkyně nemusela na náhradě nákladů řízení ničeho hradit, neboť byl nucen po dobu několika let vynakládat značné finanční prostředky na právní zastoupení v důsledku nedůvodné a vyfabulované žaloby, kterou se žalobkyně snažila na jeho úkor nepoctivě, bezdůvodně a protizákonně obohatit. Sama žalobkyně nadto odkazuje na ustálený závěr rozhodovací praxe, podle něhož ani účastník osvobozený od povinnosti hradit soudní poplatek, nemůže předpokládat, že bude automaticky osvobozen od povinnosti hradit náklady řízení. Zejména se však žalobkyně snaží obhájit své tvrzení, že žalobu podala důvodně, což však sama dementuje svým faktickým jednáním, kd